 ZLN |  SLA |
středa 4.12.2024, 17:30
27. kolo
27. kolo
 SOK | ZLN |
sobota 7.12.2024, 17:00
28. kolo
28. kolo
| V | P | SK | B | ||||
| 1. | ZLN | 16 | 3 | 3 | 3 | 80:52 | 57 |
| 2. | VSE | 15 | 0 | 5 | 5 | 90:70 | 50 |
| 3. | LTM | 13 | 2 | 3 | 8 | 77:54 | 46 |
| 4. | POR | 11 | 4 | 2 | 9 | 71:62 | 43 |
| 5. | TRE | 10 | 5 | 2 | 8 | 72:64 | 42 |
| 6. | PRE | 11 | 3 | 3 | 8 | 62:57 | 42 |
| 7. | SOK | 10 | 5 | 2 | 9 | 69:69 | 42 |
| 8. | JIH | 10 | 4 | 2 | 10 | 74:78 | 40 |
| 9. | SLA | 8 | 5 | 3 | 9 | 62:65 | 37 |
| 10. | PCE | 9 | 3 | 3 | 11 | 74:84 | 36 |
| 11. | CHO | 7 | 2 | 5 | 12 | 61:79 | 30 |
| 12. | PRO | 6 | 1 | 4 | 15 | 56:78 | 24 |
| 13. | FRM | 4 | 4 | 2 | 13 | 48:66 | 22 |
| 14. | KOL | 5 | 1 | 3 | 15 | 54:72 | 20 |
počítáno od 29.12.2006
naše ikonka
partnerské weby
zlínští hokejisté a server www.hfczlin.cz podporují
Máte to doma, je to pěkné, ale nevíte, co s tím? Staňte se Dobrodějem!
| Legendární | před 18 lety | ... Výjezdy |
|
| OFICIÁLNÍ NEOFICIÁLNÍ ZÁJEZD NA SLÁVKU aneb KURVY Z HAMÉ UŽ JSOU TU! V pátek 20.10. v časných dopoledních hodinách jsme tedy nastartovali náš fanklubácký hovnocuc, abychom svými hlasivkami a bušením přilili onoho škodolibého sajrajtu do Chrámu zasvěceného Ševcům. Narozdíl od úvodního výjezdu se ten dnešní konal nikoli busem, nýbrž vlakem a proto bylo potřeba si poněkud přivstat, opět s ohledem na stále nedokončenou pařbu... totiž stavbu na silnici spojující Zlín s otrokovickým nádražím. Mám neuvěřitelnou kliku. Jelikož podupávám na zastávce oděn v dresu, zcela nečekaně mi zastavuje Lečigou a nabízí odvoz, jenž je s díky přijat. Majitel free HFC taxi mi následně sděluje, že nebýt dresu, tak prohučel kolem bez mne povšimnutí. Tedy dvakrát díky. Jsem rád, že jsem k zastávce přišel včas; se zajištěným odvozem budu mít na nádraží spooooustu času. Tato myšlenka tančila v mé mysli až k obchvatu u Tesca, kde si znudění silničáři začali hrát na slepou káru, následkem čehož se ve čtyřech směrech vytvořily kolony jak na Velkou cenu Brna. Stojíme a nehneme se, takže vysíláme zoufalé mobilní telefonáty do všech světových stran. Přijímám hovor od Wampa, který mi sděluje, že právě teď vyrážejí vlakem. Opáčím, že budou v Otrokovicích jistě dřív než my a že nás určitě uvidí stále trčet v koloně, až pojedou kolem. A bylo tomu vskutku tak. Čekací doba se protáhla jak v metrových závějích u Cínovce a Valašské Pendolino prosvištělo za několik minut kolem nás. Hodnou chvíli to trvá než se zácpa zcela uvolní a než se dostaneme dál. Vtipálci silničáři totiž tu naši frekventovanou I/49 nacpali do JEDNOHO pruhu s kyvadlovým provozem, kdy pouštěli vozy z obou směrů podle zcela libovolného klíče. No jestli v tu chvíli jel někdo v té koloně volit, tak určitě ještě v autě zuřivě rozškubal volební lístek se jménem jisté nejmenované osoby, která je za tenhleten očistec zodpovědná... No nic, vezeme se na zelené vlně a po chvíli přistáváme u nádraží. Vystupuji a ponechávám Lečíka svému osudu, aby se jal mezitím, co oznámím Wampovi náš příjezd, najít nějaké místo k zaparkování, což před stanicí Otrokovice hl. n. může být v pátek docela problém. Zvlášť když jeden z těch debilních svátečních řidičů napasoval svou plechovou obludu tak, že měl po obou stranách místo leda pro motorku. Když se pak příslušný majitel objeví s klíčky v ruce, Lečo zajásá, že chce přeparkovat. Předčasně. Majitel totiž přišel pouze zamknout! Ještě než vstoupím do prostoru pokladen, povšimnu si obrovské cisterny Pilsner Urquell, kterak tankuje zelené zlato do nádrží pro žíznivce z nádražního bufetu. Že však je hadice velmi nedbale utažená, tryskají z ní mocným proudem litry piva doslova každou sekundu a pod cisternou se již vytvořila širokánská zpěněná kaluž zlatavého moku. Pohled na takové plýtvání by vehnal slzy do očí nejednomu z našich hardcore fans, přičemž místní bezdomovci by nelenili a na místě by rozpoutali velkolepou party spojenou s bujarým chlemtáním přímo z (Pra-)zdroje. Uvnitř ve vestibulu už stojí početná skupinka fanklubáků, tedy ofic. i těch neofic., kteří - žel - převažují. Dovolím si tvrdit, že onen neustále propíraný charakter skutečného fanklubáka se pozná právě účastí na tzv. "neoficiálních" zájezdech, které jsou naší HFC vrchností bohužel akceptovány s despektem a shovívavým úsměvem, protože byly holt zařízeny někým jiným. Ano, musím si rýpnout, protože takový zájezd do Prahy ucouraným zpožděným vlakem 4 hodiny tam 4 zpátky, bez komfortu, beze spánku, návrat do mrazivého rána narvanými trolejbusy domů, to vše zcela bez zvláštních slev (skupinovku nepočítám), tedy takový zájezd má mnohem větší kredit než nějaký autobusový zájezd někam. A pak, budu-li chtít reklamovat svou "oddanost" HFC, že by se mi tento zájezd nepočítal do "kilometráže" jen proto, že nebyl oficiální? Pche! Tak tomu bylo alespoň loni. No, doufám že se letos chytnou naši vůdcové za nos! Proto tímto žádám, aby byl status Prostý výjezd na Slávii změněn na Oficiální zájezd na Slávii a Wampovo jméno budiž vytesáno zlatým písmem před Čajkárnou a obehnáno plotem, aby po něm nikdo nešlapal! No, vraťme se raději do Otrokovic... :-) Výše zmiňovaný Wampinho zde vybírá poslední doplatky, do příjezdu dobytčáku zbývá již jen několik málo minut, cestující jsou důrazně žádáni, aby dbali své osobní bezpečnosti a nevstupovali do kolejiště před zastavením vlaku. Co mě však znervózňuje je ta skutečnost, že stále ještě nepřijíždí Jarda, s nímž máme smluveno, že doveze pro mne a pro Lečíka bubny přímo k nádraží. Zavolám mu tedy (mobily jsou fakt skvělá věc!) a dovídám se, že už je na cestě. Varuji ho před zácpou za Tescem a Jarda odpovídá, že stejně přijede odjinud. Mezitím se dostavují zbývající slečny fanklubačky, dávají si před vchodem kouřovou a zdá se, že hadice plzeňské cisterny je již utažena, poněvadž neteče. I louže pod tryskou poněkud vyschla, jakoby ji skutečně někdo vychlemtal. Co jsem postřehl, tak je tu zatím Čibes, Lubas, Štury, Dáán, Ešli, p_z i Radim, nejmladší to pravidelný účastník výjezdů na Slávii (vynechal snad jen jediný), který později v noci okouzlil pražské metro... ale k tomu se ještě dostaneme. Další HFC-členové Mára, Radeček a Timur se dostaví dodatečně, Benoit a spol. přijdou tradičně přímo z Prahy, takže účast masivní. Já však začínám mírně jančit, jelikož do odjezdu zbývá něco málo přes pět minut a Jarda pořád nikde. Vracím se na perón k naší pestře oděné skupince a znovu se s ním zkouším spojit. Hovor ten jest však přerušován poruchami v signálu a tak fanklubáci pobaveně naslouchají útržkům našeho rozhovoru. "Ty jedeš na kole?!" Nevěřím svým uším a fanklubáctvo vybuchne v hysterický řehot. Představa Jardy, kterak šlape na horákovi po staré malenovské, ověšen třemi bubny, je vskutku originální. Mimochodem, horákovi malé "h", takže žádná podobnost s TV seriálem a stará malenovská malé "m", tedy stezka pro cyklisty a ne nějaká ujetá ženská, takže si nechte ty vaše asociace! :-) Vše se nakonec vysvětlí a Jarda se přiřítí od Baťova na poslední chvíli jako Fantomas, psíci v autě radostně hafají, Katka je okřikuje, s Lečíkem a Radimem bereme bubny, poděkujeme a vystartujeme na druhé nástupiště. Vlak kupodivu nemá zpoždění, přijíždí načas a zastavuje až hodně daleko, takže dobíháme příslušná kupé druhé třídy vozové a následně obsazujeme jeden celý vagón. Přestože nemáme místenky, je to jako bychom je měli. Ani nijak zvlášť při nástupu néééřveme, přesto se nám všichni klidí z cesty. Nechápu proč, copak jsme nějaký Banik, pyčo? Seznamujeme se s milou paní průvodčí, které budeme dělat společnost po celou cestu, takže jí jistě zpestříme nudnou službu na oné nekonečné štrece. Paní průvodčí se směje a doufá, že se budeme chovat slušně. Odpovídáme, že na nás se může spolehnout, že my býváme vždycky hodní. "Akorát se nám nelíbí ta lokomotiva, měli byste si ju přestříkat," ukazuje Dáán významně na žlutozelenou E-osmistovku v čele vlaku. "To jako na žlutomodro?" ptá se paní průvodčí a odpovědí je jí souhlasné zamručení. Bubny uložíme nahoru do zavazadelníků a to tak, aby nám při případném použití záchranné brzdy nespadly na kokos. Tuším Lubas sice namítá, že nám na hlavičku spadnou i tak, ale to by ta naše souprava musela mít přídavné spalování a zrychlení z 0 na 200 za tři sekundy. Vybalujeme zásoby a kdyby se pořádala soutěž v napakování, tak to vyhraje Lečík, který provokativně otevírá hliníkový dekl a pod ním kotel řízků jak ze svatby. Čeká nás dlouhá pouť, tak je potřeba se něčím zaměstnat a jídlo-pití-cigára jsou jedny z možností. Ku cti zúčastněných kuřáků je třeba podotknout, že si nezapálili v kupé, ale poctivě vyčkali odchodu paní průvodčí a šli si na kouřovou na WC. Radim si vezme PSP, zabalí se do záclony, aby se mu neleskl displej, spustí si World Tour Soccer a zapomene na svět. Zbytek setrvá v družném rozhovoru na téma Můj největší hokejový zážitek. Přijíždíme do Přerova a řeč se stočí na téma More, zda jeden z našich nejprofláknutějších fanklubáků s námi pojede či nikoliv. Druhá možnost zdá se pravděpodobnější a tak se od tématu More logicky přesuneme k tématu more, tedy přerovský Bronx, Razowiti Občane Města, Chánov a podobně. Z představy nejchudších, nejpoctivějších a nejpracovitějších členů naší společnosti dostávám hlad a tak si skočím do stánku na gáblík, poněvadž stále ještě jedeme načas a do odjezdu zbývá několik minut. Mezitím se fanklubáctvo přesouvá do otevřených oken vagónu a spustí nadšený řev o pěti hlasech, až z okolních střech padají tašky a sebevrazi. Nejprve několik hlasitých chorálů, "Kurvy z Hamé, to jsme mýýý", "Tak jsme kurvy, no a cóóó" a zvláště triumfální "Gou Wééést!", aby si následně pánové povšimli mojí maličkosti na peróně, takže se z oken ozve: "Řez-ňo, zamá-vej! Řez-ňo, zamá-vej!" Zamávám, přestože vím, co mne čeká. "Ty!!! Si!!! Pičááá!" Ale jo, no. Ať se chlapci pobaví. Ještě se jim na rozloučenou ukloním, u okénka popadnu tubu čokoládových sušenek Disko co nikdy nejíš sám (pochopitelně zaplacenou, co si to o mně myslíte) a vracím se zpátky. Tady se opět rozvíjí debata na téma Nejsilnější hokejový zážitek a přijíždíme do Olomouce, kde hlasivky zahřáté v předchozí stanici poprvé osolíme na maximální výkon. Lidi naprosto nechápou a tváří se nezúčastněně. Moc se jim ta přetvářka však nedaří. Náš řev sílí, při odjezdu z perónu spustíme hromové "Jedeme Ševci, jedeme!" Lubas se ptá, jak dlouho je do příští zastávky, že by si šel zapálit na záchod, tak říkám, že teď to chvíli potrvá, protože nás čeká Zábřeh a pak Mohelnice a to jsou stanice odsud vzdálené tolik jako Otrokovice od Olomouce, takže času dost. Pak si povšimnu sličné studentky ve vedlejším kupé. Zabořená ve skriptech, kroužkuje si výrazy psané hojnou latinou (já vím že přes rameno číst se nesluší, ale nedalo mi to). Zjevně pilná studentka LF UP. "Slečno, neučte se, dyť je sobota!" prohlásím. Slečna vzhlédne, pousměje se, ale vrátí se ke své kardiopulmální regurgitaci. Asi má v pondělí zkoušku. Studenti lékařské fakulty jsou vždy ti nejpilnější, to my pajdové a filouši jsme na to házeli těžký bobek, o sporťácích ani nemluvě. Nyní následuje první dlouhá část cesty bez zastávky, kdy stojíme u okna, občas zařveme na zkoprnělé železniční zřízence či stavbaře, tak jak je míjíme. Někteří nám mávají a to se vždycky setká s nadšenou odezvou v našich řadách. Pak již konečně přijíždíme do Zábřehu na Moravě, poslední to stanice na moravské půdě. Hlasivky si stihly odpočinout a tak je opět zahříváme. Na nástupišti je, jak by napsal Goscinny, plno, plno, plničko, prostě nátřesk. Pátek, odpolední špička a do toho přijede hulákající rychlík od Olomouce a tucet pochybných týpků ve zvláštních žlutomodrých dresech tam řve nějaká volební hesla.... ne, oni vlastně skandujou.... jo tááák, to jsou hokejoví fanoušci.... A kam že to jedou? Slááávi-jééé, hovno jééé!!! Aha. Tu se zčistajasna na peróně objeví tramp, který jakoby Wampovi z oka vypadl. Stejné maskáče, stejné boty, stejná krosna, jen na hlavě kovbojský klobouk a pod nosem mexické kníry. Než stihneme zavolat Wampa, aby se podíval na své dvojče, náš hombre splyne s davem. Pak již se mašinka rozjíždí za opětovného "Jede-mééé, Šév-cí, jedeme!!!", po několika desítkách kilometrů přejíždíme hraniční řeku a jsme v kraji západní morálky. Opět to trvá poněkud déle než přijedeme do nějaké stanice a tak si chvíli krátíme po svém. Nechám se vyhecovat, abych tam něco zamlátil, tak tedy se do toho opřu a mlátím, až uši zaléhají. Mylně se domnívám, že to chlapcům bude stačit, ještě vyžadují doprovod do několika chorálů a pak již jen do melodií známých kreslených seriálů Všici z Kačerova a Ruplá rota. První zastávkou v tomto kraji, kde Čip a Dejl zákon hájí, jest Ústí na Orlicí. Tady už je jiný mrav, takže lidé, kteří jsou od nás pěkně daleko, se našemu nadšenému křepčení pošklebují a ti, co procházejí přímo pod okny našeho vagónu... no, na ty je prostě radost pohledět. To je taková nádhera, když je tak člověk pozoruje, jak se usilovně tváří, že se netváří... Nebo ty nesmělé úsměvy typu Jó jasný, Zlín nejlepčí!, ale oči jen nervózně těkají, kdy z okna vyletí PETka nebo flaška od piva. Další podnět k polemice nám dává zamyšlené foto místního kandidáta do zastupitelstva v nadživotní velikosti. Pán si zadumaně mne rukou bradu, jakoby mu skutečně záleželo na blahu svých voličů. A že máme u nás doma několik bilboardů s místními zastupiteli, jejichž ruka na bradě či na tváři se až nápadně podobá póze, kterou vidíme zde, vede nás to k úvaze, proč že všichni zastupitelé si svou bradu takto opírají. "Asi si tím maskují jebáka," zazní smělá hypotéza. Vláček se opět rozjíždí, aby se po chvíli vsoukal do jednoho z tunelů vlakojedů a pak opět do díry a z díry ven (ale fuj, na co vy hned nemyslíte!). Každý takový tunel jest přivítán odpočítáváním a nekonečným řevem, který trvá od vjezdu do tunelu až do vyjetí z něj, takže to nyní vagónem zní, jakoby se sešlo 20 argentinských komentátorů, řvoucích po proměněné Maradonově penaltě své triumfální: Gooooooooooooooooooooooooooooooooooooooollll!!! Blížíme se k městu koňských hlav, ale nejprve je na obzoru Choceň. Než k ní dojedeme, bravurně sehrajeme notoricky známé scény z filmu Radka Johna "Proč?" a kdybychom se v tu chvíli ocitli na castingu pro onen biják, jistě by si nás vybrali namísto původních představitelů. "Já jsem taky fanoušek. Já taky fandim. Slávii." "Se Slávií běž do prdele, dědku!" (Což je pro dnešní den dialog naprosto výmluvný) "Občanský průkaz!" "SPARTÁÁÁ!!!!" Vrcholné číslo ovšem předvádí Wamp, na jeho chraplavé: "Polib vlajku, študáku!!!" originál v žádném případě neměl. Vjíždíme do zmiňované Chocně, poslední výspy před Pardubicemi, čili něco jako Osgiliath před Minas Tirith. Kdo neznáte, neřešte to nebo si přečtěte si Pár Pařmenů a Dvě Hifivěže. Do našeho vagónu dosud nikdo nový nepřistoupil a výjimkou stala se právě tato železniční stanice, kde statečně přistoupili neohrožení fandové HCPCE sjíždějící se na zápas domácích Rohirů s týmem v-jágrově-záři-se-vyhřívajících-fouňů z Kladýnka. Někteří v dresu, jiní bez. A je to právě jeden z pardubických fandů nahoře bez (dresu), který si k nám přisedne do kupé a hned chce, abychom mu něco zamlátili. Je poněkud společensky unaven, takže má i sluch poněkud otupělý a prohlašuje, že nic moc nahlas. Ještě nám sděluje, že je muzikant, že hrál na bicí a teď hraje v kapele na trumpetu. "A kde máte trubku?" "My jsme trubky," odvětí Lečík a tím jej zcela odzbrojí... Po příjezdu do stanice Pardubice se loučíme s fanoušky v červenobílých dresech a na rozloučenou jim zazpíváme tři verze téhož chorálu. Nejprve se rozhicujeme skandováním Fandí celý vagón!, abychom následně spustili Naši hoši od Dřevnice, kterýžto chorál ihned modifikujeme na jeho anti-vsetínskou verzi Cholera a neštovice a to celé pak završíme pro domácí notoricky známým Naše Tesla Pardubice. Fanouškové se smějí a říkají že v neděli určitě přijedou. Z oken zdravíme spřátelené město různými pozitivními pokřiky, začež si vysloužíme potlesk na otevřené scéně. A opět se nám vlak rozjíždí a my přidáváme poněkud pozměněný chorál: "Kur-vy z Hamé jedou dááál, jedou dááál, jedou dá-á-al!" Tak už jen Kolín a Praha! Konečně! Nyní jsme již v Kolíně, chorály neznatelně slábnou, jelikož se chystáme na matičku Prahu, ale přesto znějí s razancí. Je vskutku podivuhodné, jaký randál dokáže vytvořit sjednocený řev pouhých několika hrdel. Pak už jen pár desítek minut, které se naprosto neskutečně vlečou a již vjíždíme na okraj Prahy. Vísky na okraji Prahy jsou Vesanov jak vyšitý a snad aby si o nich lidé mysleli (nebo měli myslet) něco víc, mají tyto obce ve svých jménech ono kouzelné slovíčko Praha. Praha-Klánovice, Praha-Horní Počernice. Je to jak názvy střediskových obcí, čeština je vskutku rozmanitá, v pardubickém kraji jsou třeba dvě vesnice hned vedle sebe, z nichž jedna se jmenuje Seč a druhá Vidlatá Seč - Proseč u Seče místní část Proseč u Seče. Nojo, no. A my holt máme jen Morkovice - Slížany... Tak, a už jsme konečně v Praze, konkrétně v Libni, kde sídlí onen pověstný Chrám Ševců, opředený tolika neskutečnými legendami, jako je ta o tom veliteli amerického bombardéru, který si kupoli Sazka Arény spletl s protiraketovým silem a málem jim tam káknul bombu, protože si zároveň spletl Česko s Irákem... Opět ses vykláníme z okna a řveme na zkoprnělé cestující na peróně zbrusu novou modifikaci našeho cestovního chorálu, kterou z fleku vymyslel náš Lečík a kterážto se okamžitě chytla. "Kur-vy z Hamé už jsou túúú, už jsou túúú, už jsou tú-ú-u!!!" Závěr sice trošku zní jak troubení nervózních řidičů v zácpě, ale pro náš příjezd se to ohromně hodí. Opouštíme Libeň, vjíždíme do posledního tunelu a pak do centra metropole. Řveme jako na lesy, z mnohapatrových činžáků opadávají zbytky omítky, vítáme Prahu a ta vítá nás. Řítíme se do macešiny náruče s triumfálním: "Ševci zdraví venkov!" abychom posléze dorazili po nekonečné pouti do stanice Praha hlavní nádraží a šokovali při výstupu z vagónu přítomné cestující všech ras, barev a věků svými pokřiky. Ono zmiňované "Kurvy z Hamé už jsou tu" se podzemní chodbou fantasticky rozléhá, takže si to pěkně užíváme až do rozlehlých prostor hlavního nádraží. Tady se náš malý hlouček srazí do skupinky a domlouváme se, co dál. Nejprve úschovna zavazadel, kdy nechápeme význam číslic na displejích skříněk, ale pak je to již jasné: je to výše doplatku za překročenou úschovní dobu. A pak hospoda. Jak taky jinak. Malý Radim by se chtěl ještě podívat na vláčky, ale to necháme až po zápase, abychom teď netrhali partu. Vyrážíme tedy z nádraží ve směru Václavské náměstí. Tam trefí i dement, jelikož pozlacená kupole Národního muzea leskne se velmi výrazně nad korunami stromů i vysokými střechami opodál. Pěšky je to ovšem skoro kilák. Tak si nachystám virbl, abych mohl bubnovat i za chůze a sjednocuji krok zúčastněných vyťukáváním pochodového rytmu pouhými prsty. No, je to machrovinka, ale zase to není tak nahlas jako paličkami a nebudí to veřejné pohoršení. Za nějaký čas jsme na václavskym Václaváku, kde je moc člověků, pozdravíme sv. Václava slovy: "Jen sa nedělaj, že si z bronzu! Aj tak si enom pobitý plechem!" a na kratičký okamžik to vypadá, že si HFC opět zaskočí do KFC. Proklatě dobré kuře však mineme obloukem a za zpěvu písně "Pražákům, těm je hej" pokračujeme dále, močálem černým kolem bílých skal, Plzeňská a Francouzská, Tišnov a Novodvorská. Trvá to docela dlouho, ne a ne někam zapadnout, nějaká vhodná knajpa pořád nikde. S bujarým smíchem mineme hospodu U majora Zemana, abychom následně vklouzli do slavné B-52, tedy oné originální čínské restaurace, kde jsme se před čtyřmi lety tak dobře nadlábli. Zhou-Wei Ming, rusko-čínská mafie, syasky, kalíšky medoviny, pamatujete? To jsme tehdy shodou okolností také jeli na Slávii, akorát tehdy ještě do Edenu a prohráli jsme ten den 0:3. Zhou-Wei je opět na všechno sama a opět nám zní ono libozvučné koha-gola, pihivo a churanolki. Někteří si objednávají, jiní ohrnují nosy nad - poměrně slušnou a stále relativně levnou - nabídkou... a malý Radim se stává hrdinou dne, když naprosto nadrzo sáhne do akvária se zlatými kapry a vytáhne odtamtud pravý golfový míček, aniž si přitom vysouká rukáv dresu! Tak tomuhle říkám adrenalinový sport. Nevinná dětská duše si zdaleka není vědoma veškerých nebezpečenství světa. Co kdyby v tom akvárku plaval aligátor? Nebo piraně? Každopádně: pravý golfový míček z akvária v čínské restauraci, toť vskutku originální suvenýr a člověk se až zapomene ptát, jak se tam ten míček proboha ocitl. Pro některé z nás (pro ty, kteří si nestihli objednat) je nejspíš čína moc nóbl a tak se Lečík rozhodne zapadnout do Mjr. Zemana. Spolu s několika soudruhy následuji jeho příkladu a těším se na pouta z Bestie, na včeličky-bzzzzzzzz z Mimikry a na mumii staré Brůnové ze Studny. Vůdce Lečigou, vcházeje do suterénu v čele průvodu, vklouzne po schodech hbitě jako Rudi Kranz, aby se v příštím okamžiku ozvalo: "Jménem zákona, vzdejte se! JSTE OBKLÍČENI!!!" A vyděšený Lečík vybíhá schody po třech za potlesku Čezety 45 a Scorpionu vz. 52. Když se vzpamatuje ze šoku, sdělí nám, že prázdná hospoda měla od rána rezervačku a pingl že na něj vytáhl celý arzenál, aby ho odtamtud dostal. Tak to asi půjdeme jinam. Nakonec jsme zapadli do nějaké přívětivé hospody s cenami na Prahu přiměřenými a s naprosto dokonalou klimatizací, takže jsem se moc nezakuckal, ani když si Ešli zapálila hned vedle mě. Objednáváme si lihoviny, nealko i jídlo a vše je nám poměrně rychle přineseno. Wamp dostává těstoviny, Štury zase pikantní brambory a tatarky je ke každé porci jak pro dva. Teď se mi vybavuje nějaká scéna z této knajpy, možná mi splývá s více scénami dohromady, už si nevzpomenu jak to začalo, jen si vybavuju nějaký dialog a na jeho konci větu: "To nic, slečno, on už je ožralý jak Dán!" kdy se skutečný Dáán v naší sestavě této replice pousměje a tak je věc Dáána dána na pravou míru: "Je ožralý jak Dán s jedním -á-..." To je tak všechno, co si k tomu vzpomínám, možná si zasvěcení účastníci vybaví něco víc. Jakmile v klidu poobědváme, naše skupina se dělí na dva hloučky. Početnější hlouček vyráží ihned metrem směr Sazka Aréna, ten menší s tuněnými játry se jde ještě posilnit do Jágr-baru. Jelikož se tvářím, že znám pražské metro jako své boty, jsem určen jako vedoucí výpravy a neomylně vedu žlutomodré stádo eskalátory a koridory než se dostaneme na místo určení. Na Můstku přesedáme na trasu B, odtud jedeme až na stanici Českomoravská... a ihned po vyjetí eskalátorů ozývá se nadšené: "Kur-vy z Hamé už jsou túúú!" a "Už-jsme-tady!" Nyní již máme zcela volno a rozptýlíme se po okolí. Já jdu ještě Radimovi koupit k pokladnám vstupenku, kterou jsem si prozíravě nezabookoval přes terminál, jelikož Radim přečuhuje rysku 130 cm o pouhého půl palce (tak jako jeho bratr tehdy před dvěma lety) a tak to ukecám za dvacku. Ušetřených 150 korun stejně dřív nebo později utratíme, že. Menu hot-dog 65, menu klobása 70, kombo mini 105, kombo maxi 115, čepované nealko 35, čepované pivo tuším 25, však víte. Do zahájení zápasu zbývá ještě dobrá hodina, luxusní reklamy ani upoutávky nás neberou a tak si nachystáme bubny - s tradiční šaškárnou na schodech, protože s bubeníky se v tak nóbl chrámu prostě nepočítá a to ani u domácích fans (toť info pro ty z vás, kteří v Šaškecu ještě nebyli). Ano, i domácí bubeníci musejí sedět či stát na schodech mezi svými dvěma sektory, což je pro ně za 90,- docela drahota, nemluvě o nás, kteří máme totéž za 170,-. Domácí bubny jsou dunivější než naše (však je jich taky šest), ale my zas triumfujeme ukřápnutým virblem. Zajímalo by mne, jak je naše mlácení a fandění slyšet v domácím kotli, když jsme dneska v oslabené sestavě. A jelikož se už do začátku nic zvláštního nestalo, přesuneme se až k monstróznímu úvodu. Zápas začíná, slávistický kotel je rozdělen na dvě poloviny, ta horní s bubeníky a v dresech je hokejová, ta spodní v civilu a s šálami je fotbalová. Údajně si je Slávisti pozvali pro oživení děje v publiku a nějaké to choreo, začež měli fotbaloví vstup do Arény zdarma. A nutno říct, že si to zaslouží. Občas spouští nějaké to pěkné choreo, a jejich společné "Slávi-e, do-to-ho!" nezní vůbec potichu. Píská nám to pan rozhodčí Bolina a to je zlé znamení. V úvodu první třetiny ještě netušíme jak moc zlé, přestože jdeme snad už tradičně jako první do oslabení. A hádejte co zas. Rachna se vrátí z trestné, ani se neohřeje na ledě a je tam gól. Sazka Aréna kýchne nadšením, červenobílý kotel skáče a křepčí, Slávisté jsou nakopnuti. Bohužel ne tam, kam bychom si přáli my, nýbrž do vrtule a to se jim to teď na tom letišti jezdí! Naštěstí dneska máme tajnou zbraň. Martin Záhorovský bojuje jako lev, důrazně, důsledně a čistě, tak jak hrál naposledy snad ve finále, vlítne do domácí třetiny, pecka jak prase... GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!! Mááár-tin Zá-ho-ra!!! Tak to je mazec, konečně domácím spadl hřebínek! Jenže jen na chvíli. Naši se snažili rychle přidat ješ-tě je-den, ale místo toho ujel muž mnoha paradoxů, plešatý Vlasák v tandemu s Bednářem a zas je to o gól. A ještě o tak blbý gól, viděli jsme to od nás, jak to prošlo a Kuba tam měl snad půl metru mezeru. Ernesto okamžitě střídá a do naší kasy se poprvé staví Marek Novotný, naše nová akvizice z Havířova. Stačí pár zákroků a hned je vidět, že je to jiné kafe. Nic proti Kubovi Čechovi, ale zkušenost zdá se vítězí nad mrštným mládím. Pan Bolina usoudil, že je načase otevřít Růžové notičky, kde bylo jasně psáno co nejdřív vyzkoušet tu jejich novou díru v kase nějakou kanonádou a tak nás filuta poslal opět do čtyř. Ovšem kdybyste viděli za co! Zub se jenom otřel rukou o Hrušku a jde ven!!! A předtím to bylo naopak, Zub schytal deku u mantinelu... a nic. Přestává se mi to líbit. Slávisti povzbuzeni vědomím, že dnes se jim nemůže nic stát, si uspořádají střelecké dostihy, provázené mohutným JÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!! po každé střele na bránu. Naštěstí lehko nabyl, lehko pozbyl, nedali z toho nic a máme tu - světe, div se! - první přesilovku. V ní konečně dává Peťa Leška ten klasický, prasácký, haluzácký GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!! jaké dostáváme v zapase vžycky aspoň dva, kdy se puk odrazí Fráňovi od betonu a zapadne do slávistické kasy. Radost v našem kotli nezná mezí, zvlášť když Franěk vztekle praštil hokejkou a mazal si to po druhém gólu na střídačku. Jenže Růža si vzal pro jistotu time-out, pozvedl Fráňovi morálku a poslal ho zpět. Škoda. Fráňa se pak bohužel chytil na dvou našich tutovkách a to už bylo špatné. Tím skončila první třetina. O pauze si zajdeme na gáblík, já si jdu ještě dobít kredit do terminálu a po návratu spatřím rozlíceného Jardu, kterak hledá jednu z paliček od modrého bubnu. Podle všeho ji stihl stejný osud jako jednu z Radečkových paliček, která se nejspíš zakutálela pod odkryté schody. Hádejte, jak asi začíná druhá třetina. Správně, naším vyloučením, které končí střelou Plešouna k levé tyči a třetím gólem v naší kase. No to už je snad trochu moc! Sudí Bolina odkrývá karty. Nadržuje domácím tak okatě, až je to trapné. Domácí švih, sek, žďuch, dloub, prásk... nic. Naši ťuk... a ven! Když už tu komedii viděl i slepý, zavolal si Růža Bolinu a ukázal mu noty, ve kterých se psalo, že to už stačilo. Až budou paštiky unaveni z neustálého oslabení, může jim nabídnout nějakou tu přesilovku, ale ať má oči na šťopkách, kdyby nedejbože měli nějakou šanci na vyrovnání. Tak máme tedy přesilovku a po ní hned další, k velké nevoli domácích, kteří poprvé vyrukují na sudího s pískotem. Naši už toho mají plné kecky a ubruslí to aspoň do přestávky. Ve druhé přestávce se Radim přidá ke svým vrstevníkům, tedy k Davedaxovi a Kikině a tato trojice zvesela obíhá celý obří komplex Sazka Arény, přičemž si hrají na chuligány. Jakoby náhodou narážejí v hustém davu do svých vrstevníků v červenobílém a málem se jim to vymstí, to když jeden tatík, který si to nenechal líbit, zařval na celou Arénu pisklavým hláskem Karla Gotta: "Nechte toho! Policie!!!" Policie byla naštěstí daleko a neslyšela, narozdíl od památné minulé návštěvy. Já si nemůžu pomoct, ale mám takový divný pocit. Předminulá policejní ochrana se skládala asi z pěti služebních Felicií a vevnitř hlídkovali řadoví uniformovaní policisté. To minule tam bylo těch Felin tak 10, k tomu tři mřížované antony a uvnitř speciální komando. A dneska zas jen ty uniformy. Ať mi nikdo nevykládá, že to byla jen náhoda a ten masakr minule že nebyl dílem nastrčeného provokatéra. No nic, pojďme do třetí třetiny. Ta začíná skvěle. Jednak přichází posila Radeček s Timurem, kteří spolu s Wampem vytvoří v sektoru 118 fantasticky řvoucí trojku. A za druhé, hned v úvodu třetí třetiny se utrhl Marťa Záhorovský, proháčkoval se za modrou, zopakoval si svou první bombu a... GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!! Bolina pak zapomněl na notičky a poslal domácí do čtyř. Jenže tahle přesilovka se nám moc nepovedla a Pepík Beránek málem dal náš tolik oblíbený gól při vlastním oslabení, začež si vysloužil oslavné ovace Be-ry! Be-ry! a hrdě ukazovanou papírovou čtvrtku s číslem 19. Domácí kotel je stále rozdělen na dvě poloviny, fotbaloví spouštějí své oblíbené choreo HU-HA-SLÁVI-E, HUHA-SLÁVIE!, ale jejich řev utne v polovině tónu, to když Melena dostal namazáno od domácího hráče a z fleku vypálil. Jenže nedal a o nás se v kotli pokoušejí mrákoty. A bylo potřeba to rozštípnout. Lukáš Galvas se protlačí kolem útočníka, ten zakopne o svou brusli, padá... a Lukin jde ven! No to si snad děláš kozy nebo co!!! Bolina!!! Bolina!!! Má ma-lééé-hóóó šúúú-lííí-nááá... Jenže to ještě nebylo všechno. V průběhu této přesilovky celá Aréna sledovala (oba tábory nechápavě, ale jeden s nadšením a druhý s hrůzou), jak jeden ze slávistů fintou na modré vytáhl Marka Novotného z kasy, takže ležel naprosto mimo a tuším Hlavačka se napřáhl ke zcela odkryté bráně, kde bylo místa jak při power-play. A teď se podržte. Z našich v tu chvíli nikdo neatakoval, všichni švihali hokejkami po ledě ve snaze zachytit střelu či přihrávku, Bolina zhodnotil situaci, počkal dvě vteřiny a když už bylo jasné, že na 99,9% padne gól, zvedl ploutev a avizoval další vyloučení hostů!!! Gól pochopitelně padl, a Lukáš se vracel z trestné lavice. Jenže Bolina mu důrazně vysvětlil, že se pouze smazal nový trest a Lukáš musel znovu za katr! Tak to je vrchol, to bylo donebevolající, všichni to viděli, všichni se vztekají, zuří a vyvádějí, ale není to nic platné. Tento výkon se tedy zapíše hned za onu legendární branku o přestávce páně Smetáka v CypAréně. Domácí jsou na nohou, hala bouří a všichni jsou přesvědčeni, že paštiky jsou definitivně v prdeli. Jenže naši se naštvali k úplné nepříčetnosti a v příští minutě zasypali Fraňka kanonádou střel. Při jedné takové dorážce získá puk Larry, vystartuje ze své pozice jako nějaký centr a doslova protlačí puk až za Fraňka! GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!! Tak to je odpověď! Franěk se navíc hodně vztekal, protože si myslel že mu Larry podrazil nohy, ale smůla, byl to jejich vlastní hráč. Takže pomůžeme Fráňovi s jeho sebevědomím. "Franěěěk chce góóó-la!!!" a "Franěěěk už te-če!!!" Reproduktory hlásí přebohatou návštěvu 3.500 diváků, což kvitujeme posměšným "Áááá-jééé!" a ještě si do konce třetiny několikrát zařveme "JÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!" protože v samém závěru hrajeme přesilovku, ale stejně z toho nic není. A tak se prodlužuje. Naši pokračují v náporu, ale notičky jsou notičky. Andy Novotný, naše nová posila z Pardubic, se sotva otře o svého soupeře, fakt mu jen sáhl na rameno, dotyčný se poroučí k zemi a Bolina pochopitelné píská! Bar-ran-do-ov!!! Bar-ran-do-ov!!! Hovadóóó! Parchantééé! Zmrdééé! Čurákůůů! Hajzle jedééén! Uvedená expletiva jsou prosím pěkně necenzurována. Jednak si to sudí zaslouží, za druhé internet je svobodné médium a za třetí je potřeba navodit tu správnou atmosféru. Sektor 118 řve ty nejhorší možné nadávky, sektor 117 je zdrcen. Nedá se nic dělat, Sešívky si vybrečely neexistující trest, který náhodou trval skoro po celou dobu prodloužení, než se pánové 12 sekund před koncem konečně trefili... Okamžitě vypuká obrovský gejzír škodolibé radosti na straně jedné a bezmocný vztek na straně druhé. Nejenže Slávie vyhrála, ona vyhrála doma a navíc se Zlínem a to nejspíš znamená její impuls pro cestu vzhůru extraligovou tabulkou. Slávie se podle všeho chytila. A my jsme jí k tomu dopomohli! Vlastně ne my, to ten hormonální hybrid Bodlina. Ten z toho podle všeho vybruslí, takže pokud Slávka nedejbože postoupí do play-off, budeme se muset před celou O2 Extraligou přihlásit k odpovědnosti za tuto hrůznou skutečnost. Zklamaní a naštvaní odcházíme z Chrámu pořád ještě zasvěceného Ševcům, protože poměr výher a proher je zde stále v náš prospěch. Sbíráme se do hloučku, chystáme se k odchodu na metro a tu Štury vytřeští oči na Radima: "Kde máš bágl?!" Radim se usmívá, naivně se domnívaje, že s sebou žádný bágl nikdy neměl, ale v příštím okamžiku mu to dojde. Vystartuji tedy s ním zpět do Arény. Jelikož je Radim maličký, proklouzne turniketem jako myška, že se ani ochranka nestačí vzpamatovat. Pak ale tasí pistoli a to už řvu jako smyslů zbavený: "On si jen zapomněl batoh!!!" Gorila se zarazí, uvědomí si, že už není v Afghánistánu, zasune pistoli zpět (kecám, byla to jen vysílačka :-) a pustí dovnitř i mě. Security nás navádějí na informace, kam se veškeré ztracené věci opravdu poctivě předávají, což je na pražské poměry naprosto neskutečné a velmi chvályhodné. Bágl se našel a já si vzpomínám na svou legendární peripetii v Litvínově. No jo, mladý jde v mých šlépějích. Nalezený batoh je přivítán jásotem a z nás zúčastněných se Šturymu zjevně ulevilo nejvíce. Pak jdeme na metro směr Hlavní nádraží a na přestupní stanici se potká naše dvacítka věrných s půltuctem fotbalových, kteří dnes propůjčili HC Slávii své skvělé choreo. Veškeré hanlivé pokřiky z obou stran jsou tlumeny, uspořádáme téměř přátelskou soutěž v chorálech, kdy sice na chorea nemáme, ale Slávisté zas pokulhávají v pokřicích, mohutně podporovaných našimi bubny, přičemž se blýskne zejména malý Radim, protože stíhá zahrát na velký buben i SafriDuo, takže okolostojící skupina obou táborů propukne v nadšený jásot, vytahují se fotomobily, kamery a z Radima je zlínská hvězda. Kotel pokračuje i v metru. Obě skupiny, zlínská i slávistická pokračují v soutěži v plné jízdě soupravy, takže se vláček kymácí, poskakuje do rytmu, to vše tak při 120 km/h a slabší povahy vytahují papírové pytlíky. "Kdo neskáče není Zlíňák, hop-hop-hop!!!" "Červenobí-lý!!! Červenobí-lý!!! Slávi-e, hu-ha Slávi-e!!!" "Fandí celé metro!!! Fandí celé metro!!!" Pak dokonce nacházíme společnou řeč: "SPARTÁÁÁ? SPARTÁÁÁ! BŮŮŮZE-RAN-TŮ PAR-TÁÁÁ!" Kdy se přidávají nadšeným řevem i sedící civilisté, protože jsme stále mimo sparťanské území. Vůdce slávistické výpravy (ten velký vousatý týpek) je nadšen a doprovází nás až na hlavní nádraží, kde si opět společně zahřímáme. Nakonec si popřejeme šťastnou cestu, učiníme ještě několik společných fotografií a rozptýlíme se po nádraží, protože do odjezdu zbývá docela dost času. Radim se dočká kýžených vláčků a při návratu celý natěšený zdraví nějakého týpka v pardubickém dresu: "Běsně chlapi, s Kladnem 7:0!" Ano, je to tak. V dalším zápase rozstřílely Pardubice Kladno 7:0. Pak si jdeme doplnit pitný režim a už je potřeba odejít na nádraží. Máme místenky, tak je junior celý natěšený, že budeme mít kupé sami pro sebe. Omyl. Máme pouze dvě místenky, takže sedíme v kupé se čtyřčlennou zlínskou rodinkou, z čehož se hrdinovi rozklepala bradička. Zkouším to s lůžkovými i lehátkovými vozy, ale přestože je tu ta možnost, nakonec z toho sejde, junior si zahraje dva tři zápasy na PSP a jde spát. I já se snažím usnout, ale vím, že až na občasný minutový mikrospánek nikdy nezaberu. Co se dělo v ostatních kupé, to ví jen Lečík, případně Štury, takže můžete doplnit. Já si jen pamatuji obrovské zpoždění, které jsme nabírali snad na každé zastávce, takže jsme po příjezdu do Přerova mohli ihned přesednout do zazobaného Vídeňáku, kde 2. třída vozová je naše první, kde je klimatizace, bodové osvětlení a vůbec, takže jsme za půl hodinky v Otrokovicích, kde se nejprve snažíme vetřít k Lečíkovi do vozu, ale jelikož veze 5 dalších osob, vzdáme to a rychle přeběhneme na Podřevnickou Střelu, která již čeká opodál. Vevnitř je docela kosa, však je taky půl páté ráno. A než k nám stačí doběhnout paní průvodčí, vypadneme s Radimem z motoráku a já juniora doprovodím pro jistotu až k blízkému domovu na Trávníkách. Pak si ještě počkám 20 minut na trolejbus a o půl šesté jsem doma jak na koni. A tak skončila naše zatím nejdelší fanklubácká pouť. Díky, Wampe! |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||
Pro vložení komentáře musíte být přihlášen/a! | ||||||
"Další góly snad přijdou," věří dvoubrankový střelec Roman Vlach"Tříkruhový" zájezd na Vítka aneb "Dá si někdo Becherovku?"A je to tu zase, VŠICHNI VLAKEM DO OLOMOUCE!Bitva na moravském poli pro VítkoviceDO OLOMOUCE AUTOBUSEM ZA PADE!Dvoubodový výjezd na Spartu aneb jak nám Sparťani zapálili choreoČEKAJÍ NÁS POSLEDNÍ DVA VÝJEZDY V TOMTO KALENDÁŘNÍM ROCEHádanka na dnešní denJedno končí, druhé začínáJsi připraven? VÝJEZD ROKU je zde!
Je dobré taková mužstva jako Hradec porážet (254x)Proč Vsetín ano a Kometa ne? (145x)Uděláme peklo? (101x)Féroví Sparťani aneb Jak to vlastně bylo (78x)Přišel čas změnit tradici? Chceme znát váš názor! (62x)Zlínský klub má nové logo (44x)SPARTA PŘIZNALA UPLÁCENÍ! MÁME DŮKAZ! (42x)
Plný zimák a dva bratři Rachůnci (09.11.2012)VOPOŽDĚNÉ REPORT ZE ŠTATLU (27.02.2012)"Tento tým má charakter" říká i přes prohru s KV Martin Cibák (21.11.2015)Bokroš: Budeme mít problém střílet góly (07.09.2007)Pětigólové vítězství nad Budějovicemi osladilo nezáživný zápas (19.11.2010)Na tři body jsme měli, shodli se hráči (02.10.2010)Za mým odchodem ze Zlína stojí hráč, říká Král (03.04.2007)