 ZLN |  SLA |
sobota 14.9.2024, 17:30
1. kolo
1. kolo
 SOK | ZLN |
středa 18.9.2024, 18:00
2. kolo
2. kolo
| V | P | SK | B | ||||
| 1. | CHO | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 |
| FRM | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
| JIH | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
| KOL | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
| LTM | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
| PCE | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
| POR | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
| PRE | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
| PRO | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
| SLA | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
| SOK | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
| TRE | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
| VSE | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
| ZLN | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
počítáno od 29.12.2006
naše ikonka
partnerské weby
zlínští hokejisté a server www.hfczlin.cz podporují
Máte to doma, je to pěkné, ale nevíte, co s tím? Staňte se Dobrodějem!
| Legendární | před 18 lety | ... Výjezdy |
|
| LEGENDÁRNÍ CIRKUS SPARTA aneb V PRAZE SE NEVYHRÁVÁ Začínáme zvesela. Jsou tu Dušičky, Památka zesnulých. Důvod, proč se dnes dopoledne do MHD na trase Zlín-Otrokovice-Zlín cpe neskutečné množství místních důchodců. Kdybychom chtěli vyjádřit, kolik jich je, stačí nám jediné slovo. Všichni. Připadá mi to poněkud morbidní, když se mraky gerontů rozprchnou po hřbitovech, hřbitůvcích a krematoriích, aby si připomněli, co je čeká a jak dopadnou, maskujíce tuto vskutku bizarní úchylku kytičkami, věnečky a svíčkami. Proti gustu žádný dišputát, ale proč proboha zrovna teď, když jedu já, když rozšiřujou cestu, když jsou všude zácpy a do odjezdu HFC-busu zbývá půl hodiny? No, nakonec to stihnu tak, že před Čajkárnou ještě žádný autobus nestojí, tak skočím do ZS-knajpy ohlásit příchod a zároveň požádat nějaké ochotné dobrovolníky o výpomoc s transportem bubnů. Dnes jedeme v oslabené sestavě (pouze Jarda, Davedax a já), tedy se berou bubny tři a dobrovolníci jsou rovněž tři: Drag a Kolivo s malým Marťanem. Z HFC skladu tedy vyndáme Davedaxův modrý, Jardův hnědý a Kikin černý buben, k tomu HFC vlajku, kterou předám Marťanovi, ten ji nese jako svátost, ale přitom utíká, jakoby mu za patami hořelo. Náhle si všímám, že nejsou paličky. Ty dvě, co se ztratily na Slavii nepočítám, chybí Jardovy filcovky a to všechny tři, což je podivné. V příštím okamžiku se Marťan vrací i pro druhou vlajku a způsobuje mi menší šok, protože nebyl pryč ani dvacet sekund. Na můj překvapený dotaz, zda to stihl tak rychle, prohlásí, že ano. Přebírá tedy i druhou vlajku a já ještě jednou prohledám prostory kumbálu, ovšem s negativním výsledkem. Tu mi volá Jarda, abych šetrně sdělil nedostupnému Hrošíkovi, že celé jejich auto je zasekané v zácpě, abychom tedy na ně počkali. O paličkách ovšem vůbec nic neví, takže i poslední naděje padla. Naházíme bubny do tradiční dvojky, Hrošík s údivem zjišťuje, že mu nefunguje mobil a domlouvá se s Jardou, ať zaparkuje u Tesca, že je tam všechny vyzvedneme. Já na Hrošíka přes rameno ještě zahalekám, že musím zpátky pro náhradní paličky a mažu si to do kumbálu, kde seberu to nejvhodnější, co jde. Při návratu slyším naléhavé "Martine!!!" pana Mikesky, který se mne jal osobně vyhledat a zaškrtit. Jsem následně zprcán, jelikož jsem neohlásil svůj nečekaný odchod. Stejně se však čeká na Lečíka, který byl podle svého tvrzení před 15 minutami ještě na Kvítkové. Tak to někteří řeší ještě dodatečnou rychlochcací, kdy to Dragovi ještě projde, ale malému Marťanovi už ne. Pan Mikeska zastoupí dveře a pouští umělou hrůzu, která však v nevinném dítěti vyvolává dojem opravdovosti. Otec Kolivo konejšivě pronese: "Pojď, neboj", Marťan váhavě vykročí vpřed, ale pan Mikeska opět zastoupí dveře a dokonce si začne významně povytahovat pásek u kalhot se slovy: "Vidíš ten řemeň?!" Pan Mikeska je ještě ze staré školy a proto si neuvědomuje, že rozepínání pásku u kalhot vyvolává u současníků zcela jiné asociace než dostat nařezáno řemenem. Kůža ihned reaguje: "Pane Mikeska, néé! Přece nejste Kulínský!" Usedáme na svých místech. Jeden z Grygiho kámošů, tuším Pytel, vytahuje náhlavní svítilnu a prohlašuje: "Kdybych se ztratil, nehledejte mě. Budu svítit." Jojo, kdyby tak tušil, že na jeho slova dojde. Ale to jsme opravdu hodně předběhli. Nyní teprve přijíždí Lečík i s družinou a jeho příchod do autobusu je kvitován slovy: "Zkur-víííls nám zááá-pas!" Pan Mikeska posléze zve dopředu Hrošíka, jakožto vedoucího zájezdu a to důrazně, jelikož se Hrošíkovi moc nechce. Pak jsou již veškerá mračna rozptýlena a odjíždíme za nadšeného pokřiku "Jedeme Ševci, jedeme!". Pan Mikeska to uslyší a zabrouká si pod fousy poněkud lascívnější verzi téhož: "Jebeme, všeci jebeme..." Před vyzvednutím Ondruchovic klanu je nutno ještě vykonat zastávku u polikliniky, kde na nás čeká další účastník zájezdu a tak se zezadu ozve: "Pane Mikeska, u polikliniky je jeden, co je napitý jak DÁÁN!" Zasvěcení se tomu řehtají a jmenovaný Dáán je následně vyzvednut na zastávce, kde na nás všichni civí, jako kdyby přistáli mimozemšťané. Řítíme se vpřed ničím nerušeni, nicméně já vyslovím obavy o plynulý průjezd nechvalně známou stavbou (kalbou) na malenovické výpadovce s tím, že bychom to objeli přes Šrámkovu a Stašovu ulici na sídliště a odtud až k Tescu, kde bychom vyzvedli Jardu a spol. Malenovická křižovatka je kupodivu plynule průjezdná a tak jsme u Centra za několik málo minut. Předtím ještě Kůža nabízí všem přítomným lok z jisté láhve lihoviny se slovy: "Abstinentům říkám, že je to proti mlžení brýlí. Můj kamarád Wamp už mosel ty brýle vyměnit..." Dojíždíme k Tescu, vyzvedáme Ondruchovic a Jarda se mne táže, co způsobilo problém v bezdrátové komunikaci mezi ním a Hrošíkem. Několika stručnými slovy mu situaci vysvětluji, následkem čehož Jarda zvolá: "Kůža, řekni Hrošíkovi, ať se zohne. Prý má v prdeli mobil!" Davedax hbitě usedne na volné sedadlo vedle mne, ne snad kvůli mému magnetickému charizmatu, nýbrž - opět - kvůli malé černé PSP, skvělé to hračce pro dlouhé cestování dopravními prostředky... :-) Následně pokračujeme po čerstvě dokončeném otrokovickém obchvatu. Ten se mi velmi zamlouvá, ale připadá mi to jako dálnice. Dozvídám se, že to dálnice skutečně je a ta dvouproudovka ve směru na Bahňák, že je pouhá odbočka. Zajímavé. Sjíždíme na další odbočku ve směru na Hulín a já vidím napravo ještě 10 m betonu, naráz useknutého v poli. Jarda to komentuje slovy: "Až po sem byly volby." Několikrát sjedeme z dálnice na okresku a z okresky opět na dálnici, než nakonec definitivně zůstaneme na té naší, jak už jsem kdysi prohlásil, dlouhé, debilní, dysfunční, demoralizující, dosluhující, jednoproudé, jednorázové a jedné jediné dálnici na světě. Ryze revoluční, rozrýpaná, rozestavěná, rozkouskovaná a rty rozdrkotávající parodie poctivých pěkných polygonů, plná policajtů, pitomců, případně pražských páprdů. 50 km před Brnem stavíme na první nouzovou. Lvíček, v patách za ním Vršek a malý Marťan s doprovodem. "Prostatici!" zní posměšné volání z autobusu. Za Vyškovem spatří Kůža obrovskou reklamu firmy, pro kterou pracuje a hrdě se k ní hlásí. Odpovědí jsou mu posměšné pokřiky. Po chvíli se staví na první menší nakupovací, prostá čerpací stanice Jiffy. Hrošík zde marně hledá 2l lahve Coca-Coly, nejspíše proto, že tento produkt je zde k dostání pouze v balení po čtyřech s milým plyšáčkem uvnitř jako bonus. Hippoe to kvituje s povděkem a bere si litrovku. Davedax a Kikina se přesouvají k samoobslužnému pultu, kde si lze vlastnoručně vyrobit párek v rohlíku. Jako správný bratr a sestra se přitom hašteří, takže kdyby nebyli dostatečně vychováni, určitě by bývali sebrali ony volně přístupné dávkovače ochucovadel a byli by po sobě metali kečup a hořčici. Že jsou však způsobní, ani je to nenapadne, což je jen dobře. "Kurvy z Hamé jedou dál," nese se autobusem a tedy pokračujeme v naší pouti. Debata se rozvíjí různými směry. Nejprve se přetřásají železniční tragédie inspirované včerejším neštěstím, pak se přejde na paintball. Blíží se EXIT 194. Zde podle předchozí dohody přistupuje všemi vítaný oslík Klemra. Vzadu už je hodně veselo a ozývá se odtamtud provokativní: "Zadek zdraví předek!" Na který ovšem předek nereaguje, pouze odsekne ono typické: "Předek na vás sere!" To si ovšem zadek nenechá líbit a tak vrací posměšné: "Ty-nám-mů-žeš prdel-polí-bit!" Mlčíme, ale ze zkušenosti víme, že příležitostí k odplatě budeme mít víc než dost. A ani to netrvá příliš dlouho a už se od močeníchtivých zezadu ozývá žadonivé: "Pro-síme va-ás, zas-tav-te na-ám!" Načež se vpředu sedící Kůža vztyčí do uličky, dá si ruce do kapes a se širokánským úsměvem významně pronese: "Předek zdraví zadek...!" A autobus jede dál a pranic nezastavuje! To je přece tak nádherné! Jenže reptalové jsou nezničitelní a neúnavně opakují své pro-sí-me va-ás, až to vzadu hučí jako na nějaké pařížské periférii s houfy rebelujících Marokánců, takže se Kůža naštve a houkne na ně: "Jestli chcete békat, tož táhněte do Francie...!" Zainteresovaným zoufalcům jest pohříchu přislíbena nouzová a to při nejbližší možné zastávce. Ta se naskytne chvíli poté, co mineme EXIT 143, kde se vytvořila malebná kolona. Nutno podotknout, že o této zácpě jsme byli informováni předem na dálniční informační tabuli, ale ono se stejně nedalo nic jiného dělat než jet a vzteknout se, že se dosud zácpa nerozptýlila. Využíváme tedy oné kolony a nejnutnější případy vyskákají z autobusu, aby vykonali svou potřebu na správné straně krajnice, tedy vlevo. Květák to neřeší a přes ploužící se kolonu si odskočí napravo. Kolona se ovšem zcela zastavuje a někteří řidiči otvírají dveře a protahují se, vědouce, že se jen tak nepohneme. Mezi nimi též řidič dodávky pohřebního ústavu, který jakoby z oka vypadl Bohušovi Kulínskému (ten řidič, ne pohřebák). Až nápadně se ovšem motá, takže to vypadá, že snad požil, jako pan Jouza ze samoobsluhy, kde nejsou Pribiňáky. Motá se též kolem dodávky a otvírá její nákladový prostor, což vede k následující úvaze: "Teďka vytáhne bufet a začne prodávat párky, ne?" Proč ne, ono to má něco do sebe. Zpeněžit se dá leccos, i čas strávený kupováním žvance v koloně. Žádný stánkař se ovšem nekoná, chlápek zabouchne dveře a opět nasedne. Kolona se pohne a řidiči se překvapivě způsobně řadí do svých pruhů. Výjimkou potvrzující pravidlo je řidič německého kamionu, který si zrobil ukázkovou myšku, vecpal se do našeho pruhu, předjel pár konkurentů a sviští si to v uvolněné lajně. Dacan. K naší velké zastávce už je to jen kousek, tak to vydržíme a připlížíme se k oblíbenému restauračnímu komplexu Měřín, kde jsme vždycky ztropili tolik výtržností, ať už hromadnou chcací delegaci před vytřeštěnými zraky návštěvníků místního mekáče, nebo legendární striptýz naší profláknuté HFC ikony, ujetou pantomimu u McDrivu či hromadnou koulovačku zde při cestě do Liberce. Jsme zvědaví, co bude dnes. No, maximálně tak vyžlucení bělostné sněhové pokrývky, jíž je tu sotva pár centimetrů. Stále čekáme na zlatý hřeb a impresário pořád nikde. Tu se objeví jeho hlavička v zadních dveřích a propukáme v jásot jako fanoušci nějaké celebrity: "More-ukaž-prdel! More-ukaž-prdel!" More se však jen směje, je živ, zdráv a střízliv, tak z toho nic nebude. Vtrhneme do Meka a jsme středem pozornosti. Nemám ani hlad, mou pozornost upoutají dva monitory k PC s přístupem na Internet. Přístupový bod?! No tak to se musí ale okamžitě vyzkoušet! Vytáhnu PSP a zkouším se zalogovat. Sláva, funguje to a na displeji mám T-mobile Access Point. Mazec, mám na tom Internet vůbec poprvé a konečně si ověřuji, že to fakt funguje. Málem kvůli tomu nestihnu odjezd. Asi 150 km od Prahy se zčistajasna spustí chumelenice, že jste to ještě neviděli. Myriáda sněhových vloček řítících se po směru větru zprava. To se jen tak nevidí. Po dalších dvaceti metrech je tu opět drobná kolona, vojáci tam nakládají na kamión džíp. Řidič kamiónu otevře dveře a vyskočí, aniž se rozhlédne a málem je smeten projíždějícím osobákem. Bože, to je vůl! O kus dál kolona řídne, ale aut je zde stále víc než dost, tak se rozpoutají neskutečné předjíždějící manévry, kdy všichni řidiči raději zapínají výstražný trojúhelník, aby jim blikaly oba blinkry najednou pro případ, že by potřebovali náhle změnit směr. Středovou mezerou náhle prolétne chladnokrevný motorkář a zezadu se před nás prokličkuje krásné Subaru WRX STi. Vůz ten stane se tématem naší rozpravy po několik málo minut. Jsem požádán, abych odložil do chladicího pultu před sebou flašku slivovice (už napůl vypitou), činím tak, ale jsem zprdnut, že jsem se nedovolil. Moje chyba, omlouvám se. Chvíli poté se bavíme o jednom týpkovi, který měl s námi původně jet, ale nakonec nechtěl. Jeho pohnutky byly shrnuty výstižnou větou: "Šak sa krútil jak jednička plech..." Toto přirovnání nechť je zařazeno do archívu těch nejkrásnějších a nechť září po boku takových perel, jako jsou tváří sa jak pichlé kolo, vychcaný jak díra do sněhu a čumí jak chleba z tašky. Míjíme ukazatel na Jihlavu (kterou už přece musíme mít dávno za sebou, ne?!), načež se ozve pozdravné volání: ALCATRUST!! ALCATRUST!! Pro neznalé poměrů napovídám, že to je ta veleslavná Alťákova hospoda v Jihlavě. Že nevíte, kdo je Alťák? Jděte do řiti! Přibližně 60 km od Prahy už se zase ozývají Ledviny a tak hodláme zastavit na blízkém odpočívadle. To je však k překvapení všech uzavřeno, tak je potřeba ještě chvíli vydržet. Následující odpočívadlo je již volné, tak se opět rozprchneme po lesích. Nastupujeme zpět, jsem požádám o vytažení slivovice z chladničky, ale tentokrát s významným: "Radši sa napřed zeptaj, lesti možeš." Pan Mikeska to zaslechne, usmívá se a přístup mi uděluje. Pak ale prohlásí: "No, ona ta lednička stejně ani nefunguje..." Tak to bychom měli. Chlazení slivovice se nekoná a blížíme se k Benešovu u Prahy, kde již sílí nejrůznější bojové pokřiky a chorály. Super chlapi, jen aby vám to vydrželo i na zimáku, myslím si. Do Prahy už zbývá jen 30 kilometrů a tu se zezadu ozve výmluvné: "Vy-le-tě-la ho-lu-bič-ka ZE-SKÁ-LY!!! ZE-SKÁ-LY!!!" Ááájééé, někdo nám asi vytuhnul, kdopak to byl? Hlouček řehtajících se žlutomodrých dresů se akumuluje vzadu vpravo, takže nejspíš Květák nebo More. Těžko ovšem říct a ani to nezjišťuji. Máme teď jiné starosti, jako například typická zácpa před branami Prahy. Zase nějaký dement, který zapomněl přezout na zimní vzorek, případně nepozorný tirák, či sváteční řidič. A kolona se naprosto nehne. Ze stupně čtyři to spadne na pětku a popojíždíme o 20 metrů přibližně každých pět minut. Časový skluz narůstá tempem přímo hrozivým. V obou směrech se přiřítí hasiči, sanitka i policie a když se po půlhodině kolona konečně uvolní, míjíme prostý sťuk dvou vozidel. Není nám však dopřáno klidného příjezdu. Po stech metrech dojíždíme další, tentokrát mnohem mohutnější kolonu, jejíž dlouhý svítící had červených světel vine se až k obzoru vzdálenému aspoň dva kilometry. Tak to je konec. A vskutku byl. Ztvrdli jsme zde nejméně hodinu, než se přecpaná tříproudovka aspoň trochu uvolnila, abychom mohli 1500 m od Spořilova konečně s radostí zařvat "Jedeme Ševci, jedeme!". Po dalších asi 300 m se objevila pravděpodobná příčina toho všeho - maďarský kamión s roztřískaným předkem, který se vytáčel z protisměru a u něho policajt, který tam řídil dopravu. Tak už je to všechno jasné, když se skloubí tyto dvě záležitosti dohromady, vždycky to špatně dopadne. Konečně jedeme dál, ale jsme jako na trní, protože utkání nám právě začalo. Na Nuseláku spustíme provokativní Kdo neskáče, není Čech! a tu se k nám dostane zpráva, že Ševci dali v Gladiator šopě svůj první letošní GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!! No tak to je mazec! Blížíme se k Vltavě a náš vítězný chorál jsme si nemohli načasovat lépe, protože přímo u té pražské stoky spustíme triumfální: "Naši Ševci ód Dřév-nicééé!!!" Pak ještě nervózní zastávka těsně před Arénou, protože na sousedící křižovatce opět řídí dopravu policajt a s naším pruhem si dává načas. Poté už konečně přijedeme, jen rychlé instrukce, kde se sejít po zápase, abychom co nejdříve nastoupili a odjeli, shlukneme se před vchodem, utvoříme řadu, která postupuje vpřed, přičemž Hrošík nám jednomu po druhém předává vstupenky. Chvíli před tím ještě zaznamenáme zevnitř Arény nějaké vzrušení a v příštím okamžiku se šíří poplašná zpráva, že Sparta vyrovnala. Odmítám tomu uvěřit, protože to by byl kolem jinačí řev. Postupujeme dovnitř, kontroly vesměs žádné, jen u turniketu se objeví menší problém, to když Grygiho kámoš Mira (aspoň tuším, že on) vykazoval se neplatnou vstupenkou, což bylo zvláštně pikantní s ohledem na to, že dostal lístek z neodděleného pásu vstupenek jako my všichni, takže by mu lístek platit měl. Z legendárního finále na Slávii ovšem víme, že v nerozděleném pásu vstupenek do sektoru 101 se mohou objevit i sektory 111 a 414 jakoby se nechumelilo, takže proč by se v pásu platných vstupenek nemohla objevit jedna neplatná? Tyhle pražské žertíčky se vstupenkami už známe, viz MS a lotyšští fanoušci, že. Naděje na naše vedení zhasla ihned, jakmile zaznamenám svítící jedničku nad nápisem DOMÁCÍ. Tedy opravdu vyrovnali. Vřítíme se do našeho sektoru, nahazujeme bubny na zábradlí a spouštíme kotel. Činíme skutečný rachot, je nás tady tak 50 - 60, těžko říci, ale z kotle domácích zní rachot neméně intenzivní. HC Sparta fans se po titulu zdá se pochlapili. I když - až na výjimky - řve z přítomných 6113 platících výhradně kotel, je to hodně slušné. A pak to začalo. V době naší nejhlasitější podpory dostáváme góla do šatny! Puk škrtl Kubovi Čechovi o beton a zcela proti zákonům odrazu zapadl do naší kasy, jako by byl na dálkové ovládání. Ještě jsme se nestačili vzpamatovat ze šoku, že Sparta otočila, a dostáváme vzápětí druhý gól do šatny. Nechutná haluz a neplatný k tomu! Kuba dostal zásah pukem do masky, od které se to odrazilo do ramene a odtud do branky! Hrdina dnešní one-man show, sudí Mikula (křestním Milan, stejně jako náš oblíbenec Minář), zcela pochopitelně onu neplatnou haluz uzná, jakoby se nechumelilo. Trojnásobný zářez do první přestávky! Máme po náladě. Já rovněž tak, ani se mi nechce nikam jít. A to ještě nikdo z nás netušil, jak to všechno dopadne. Druhá třetina odkryla opět předem nachystané pražské notičky. První malebnou ukázkou z partitury tria Mikula-Sivek-Výborný byla obětavá Kesonova rybička. Petr "Kam-to-chceš?" Ton klidně mohl nadskočit a toho góla by možná dal i tak, ale raději se skácel na led s vypíchnutým pukem mimo svou hokejku. V tu chvíli sudí zdvihl ruku, zasignalizoval neexistující vyloučení po výhodě. Puk se nějakým zázrakem dostal Toníkovi zpět na hokejku, aby vyletěl a opět záhadným způsobem zapadl do naší kasy! Sudí gól samozřejmě uzná, ještěže alespoň zruší signalizovaný trest! Tak to už bylo moc, Kuba Čech odjíždí na střídačku a nechává se vystřídat Daliborem Sedlářem. Pak ujel Rachna a to byste nevěřili, co nedal! To byl jasný gól a když jsme se pak vzpamatovali ze šoku, nezbylo nám, než si zdrceně zaskandovat To néé-ni mož-né!. Pak máme konečně přesilovku a pálíme to ze všech stran a hlava-nehlava, obránce-křídlo-útočník, až se Salfovi protáčejí panenky, jenže spíš to má opačný efekt: ještě víc ho rozchytáme. To není fér, samé tyčky, břevna, beton, lapačka, odraz od brusle mimo nebezpečí, ale všechno se štěstím, nikoli umem! Máme tak drtivý tlak, že to tam musí každou chvíli spadnout a gól nikde. A Sparta nehraje nic, vlastně hraje, hraje úplné hovno, a po tomhle tom všem si jednou ujede přes naše obránce, zamachruje před brankovištěm, a v klidu si zavěsí. Je to 1:5. Dalibor si ještě nesáhl na puk! A pak další notičky. Záhadné vyloučení 5 na 4 v náš neprospěch a mnohem záhadnější to na 5:3. Pokud byla Kesonova rybička faul, budiž. Ale jak si vysvětlit následující? Sparta si v té dvojnásobné přesilovce ani nevystřelila a najednou ujel Ježek, v patách za ním dva Sparťani, jeden ho vzal na vidle, druhý nadzvedl hokejku, dvojnásobný faul v samostatném úniku. Myslíte, že bylo trestné střílení? Vy optimisté, ono nebylo ani vyloučení! A tak se poprvé a dnes rozhodně ne naposled - z našich řad ozývá zuřivé: CIR-KUS PRAHA!!! CIR-KUS PRAHA!!! Domácím fanouškům se to pochopitelně nelíbí. Sparta je železná, zlatá a svatá. Půltucet roštěnek s plakáty Vojty Kotka a Petra Bendeho v pokojíčku, které sedí napravo od nás, něco rozhořčeně pokřikuje. Nutno podotknout, že jsou z celého jejich sektoru nejaktivnější (jediné aktivní) a na naše ŠEV-CI!!! ŠEV-CI!!! skandují SPAR-TA!!! SPAR-TA!!! přesně ve stejném rytmu, což sice není nijak objevné, ale na místní poměry postačující. A když nedali další tutovku ve dvou ani Lešoun s jedním z dvojčat Pšurných, propadáme letargii a už se chceme jen bavit. Nepřestáváme fandit, ale už si to jen užíváme. Nevěříme, že bychom na Spartě s vypsanou partiturou a cirkusem pro diváky mohli ještě výsledek zvrátit. Výmluvným důkazem, jaké divadlo jest nám tu předkládáno, jsou i fantastické klipy na kostce: v hlavní roli gladiátor ve zbroji starověké Sparty nejprve zcela zdecimuje svého soka a když už se jej chystá jediným úderem meče dorazit, přispěchá rozhodčí, zuřivě rozpřáhne ruce, zapíská a výmluvně si poklepe na své náramkové hodinky: Konec třetiny! Tak to je opravdu vymakané a líbí se mi to snad ještě víc než ten videoklip z pardubické Arény. Kdyby tak domácí jen tušili a trochu si zopakovali historii, jaká že banda namyšlených válečnických hovad se rodila ve starověké Spartě. Knihy, myšlenky, filozofie, to všechno byl odpad, vynálezy pouze za účelem zdokonalení válečné strategie, v kurzu krásno a ušlechtilost, přičemž mrzákům, nemocným a nedochůdčatům automatický letecký den z vysoké skály... Krátce před třetí třetinou si ještě zamachruji na dva bubny, zlomím přitom paličku a po nalezení náhrady u dvou bubnů už zůstanu. Opět nikam nejdu, přešla mne chuť. Asi přestanem do Prahy jezdit, to fakt nemá cenu. Naši přestávají hrát do těla, protože od poloviny zápasu chodí za katr za sebemenší dotek, zatímco domácí nás válcují jak v NHL, aniž jsou nějak vylučováni. Tak si klidně vjíždějí k nám do třetiny, Larry udělá takový zoufalý pohyb, jakoby chtěl ukázat, jak moc by soupeře čistým zákrokem odstavil, kdyby mu to ten blbec všechno nepískal... a Hlavátor projede až před naši kasu a nastřelí tyčku. Je oslavován jako hrdina, zatímco na Larryho se sypají posměšné pokřiky: "Hamr-lííík je tlustý prasááát-ko!!!" Což si neodpustil komentovat ani nejobjektivnější speaker na světě, místní Dr. Buben. Ono to domácím ještě nestačilo. Zjevně byly dnes notičky namíchány buď na desítku gólů v naší kase a nebo (což se zdá pravděpodobnější) na pizzu zdarma, protože Honza Horáček, který vůbec nic neprovedl, najednou zčistajasna dostává trest za - podržte se - úder do nechráněné části těla! Není si ničeho vědom, ale sotva se ozve, dostane desítku a vzápětí nato DKU. Naše střídačka se tomu už jen směje, to pragofilské dirigování je až trapně nápadné, ale do konce pořád zbývá 12 minut, tak je třeba to alespoň nějak důstojně dohrát. Jenže jak? Soupeř je nedotknutelný a dělá si co chce. Černošek, který by za normálních okolností ani netrefil branku, si udělá slalom v naší obrané třetině a frajersky to šoupne pod víko! 1:6. Fajn, máte co jste chtěli. Táhněte na pizzu, Cajzlové! :-) A za 120 sekund pro jistotu 1:7. Pak nám byla milostivě darována přesilovka, jenže by z toho mohl padnout gól a tak - sotva v polovině početní výhody - si domácí opět vymodlí faul. A závěr se nám líbí, domácí oslavují, vlny se vlní, dr. Buben provokuje, Spar-ta vííí-tě-zííí. "Děkujeme za optání, jak se daří vám???" Cirkus Praha! (Hele, Legendo, piš to s nadhledem a objektivně. Sparta byla lepším soupeřem, uznej to!) (Ne, ne a ne!!! Haluzáci to byli, nic víc! Nehráli vůbec nic, jen využili toho, že se na ně nesměl nikdo ani křivě podívat, takže si kroužili po ledě jak chtěli a přes jejich střeleckou nemohoucnost jim tam spadlo, na co sáhli!) Domácí si dovolí i skvěle nacvičené choreo, nad kterým by se tajil dech, kdyby ovšem nebylo obšlehlé od ACS a toto zase od FCB. Dru-há strana! Od-po-ví-dá! Spartááá! Prahááá! Spartááá! Prahááá! Jak úžasné, jak originální! Šklebíme se mezi sebou a protože už je, zdá se po všem, chceme vyjádřit, co si o průběhu dirigování zápasu myslíme a to pěkně od plic takže nejprve ve stejné duchu jako ono spartááá prahááá, spouštíme identické choreo jako protější kotel a vyvoláváme jméno hvězdy dnešního zápasu: MILÁÁÁN!!! MIKULÁÁÁ!!! MILÁÁÁN!!! MIKULÁÁÁ!!! abychom posléze zdůraznili podporu našim barvám, kdy upřímně křičíme Vyrovnat!!! Vyrovnat!!! už za rozhodnutého stavu, čímž chceme naznačit, že na to naši dneska měli, kdyby se proti nim nespiklo všechno, co vůbec mohlo. Sparta si za dnešní výkon rozhodně nezasloužila vyhrát a už vůbec ne takovým potupným rozdílem. Nojo, no. Pražská "S" holt asi nepřeplatíme. No tak jste vyhráli, gaučáci. Užijte si to. Odcházíme na autobus. Děje se tak v poklidu a organizovaně, ovšem s tím, že pan Mikeska byl nucen přeparkovat, tak nás ještě čeká poněkud delší štreka. Dlouhý žlutomodrý had nakonec spočine u cíle naší cesty, když si předtím ještě alespoň trochu zamlátí a zaskanduje. Bubny zpět do dvojky, živé osazenstvo do jedničky a pryč z toho zlotřilého licoměrného města! To však nebude tak jednoduché. Několik lidí nám chybí, shodou okolností Grygiho kámoši, co s námi jeli mimo HFC. Jeden z nich je přítomen, ale je docela slušně navátý. Snaží se kontaktovat zbylé opozdilce a navigovat je k autobusu, což se mu nijak zvlášť nedaří. Ukázalo se, že jeden z oněch opozdilců měl za úkol najít toho druhého a sám se pak ztratil. Nakonec se rozjedeme a čirou náhodou narazíme právě na toho druhého, jímž byl onen v úvodu zmiňovaný Pytel se svítilnou. Ten po následném sprdnutí ani nedutá a sedne si na své místo, kde posléze vytuhne. Za několik minut se přiřítí neskutečně vytočený odpadlík, který se ihned pustí do opileckého křížku s oním navátým navigátorem Mirou. Jsme tedy všichni, ale mezi oběma výpitky hrozí bitka. Častují se sice jen slovně a nevybíravě, ale už se oba drží pod krky a šermují pěstičkami. Zasáhne dobrácký Kůža a paní Lečová, takže se dva kohouti rozesadí a je od nich pokoj. Ku cti Odpadlíka budiž řečeno, že za své opoždění nemůže, jelikož byl hledat zmiňovaného Pytla, byv přitom navigován navátým Mirou, což nemohlo skončit jinak než katastrofou. Nakonec tedy happy end, všichni se našli, ale mrazilo mne přitom v zádech, jelikož situace se až nápadně podobala strkanici mezi Arabem a Jindrou na onom památném vítězném zájezdě do Znojma v sezóně 2001, kdy jsme nakonec z onoho čtvrtfinále postoupili, ale o té chuligánské půtce se mi zdálo ještě týden a byla vlastně příčinou mého pozdějšího křižáckého tažení. Pak už je klid, občas i veselo, když probleskne nějaká zpěvná hláška, probíráme dnešní zápas, hledáme příčiny a tak všelijak podobně. Řítíme se temnou nocí, polykáme kilometry, už se nemůžeme dočkat velké zastávky (ta ovšem přijde až za nějakých 150 kilometrů), cesta plyne, minuty ubíhají... a tu se zčistajasna se probere Wamp a zanotuje: "Už mě domů veze můj ušáček..." Což ihned vyvolá odezvu: "Klem-ro, zamá-vej! Klem-ro, zamá-vej!" Náhle se přiblížíme k nějaké Karose, která si to šine vedle v pruhu o něco pomaleji než my. Zrak mi sklouzne na její espézetku. VSA 47-92 a ještě ke všemu má na zádi logo ČSAD Vsetín! Okamžitě dělám alarm, všichni jsme na ihned nohou a pan Mikeska dokonce rozsvítí, aby si si nás posádka poloprázdného povozu z Vesanova pořádně prohlédla. Šklebíme se, tiskneme na sklo ošklivé obličeje, pochechtáváme se a ukazujeme si na ně prstem jako nějací rozverní školáci na vlastivědném zájezdu. Provokace se neminou účinkem. Jeden z nebohých cestujících už to nevydrží a vysekne nám ukázkového fakáče, jiný za sklem cosi nesrozumitelně pokřikuje, no nádhera. Plavně kolem nich proplujeme a zařadíme se před ně, zdůrazňujíce tím, kdože tomu tady na dálnici velí. Pak už se nestane nic zajímavého, takže se posuneme v čase až do chvíle, kdy jsme opět navštívili onen restaurační komplex na Měříně. Dopřávám si luxusu vystoupit z autobusu a vstoupit do Meka jako první. Zdvořile pozdravím a objednám si Menu. Tradiční speciálburger jenom pro mne chvilku potrvá, tak se alespoň porýpu v hranolkách. Tu mne upoutá nějaká reklamní větička Co zmůže půlka brambory? z papíru na tácku pro Výhodné menu. Dám se dychtivě do čtení a když si přečtu ten srdceryvný odstavec pod tím až do konce, dostávám neskutečný záchvat smíchu, načež jej předčítám nahlas, s pateticky dojatým hlasem (cituji): Domov, to je máma, táta, sourozenci, útulno a pocit bezpečí... Ale stále je spousta dětí, které musejí domov a své nejbližší opustit kvůli dlouhodobé hospitalizaci. Obecně prospěšná společnost Ronald McDonald charity chce těžce nemocným dětem alespoň částečně domov vynahradit a postavit "Domov mimo domov" přímo v areálu motolské nemocnice, který bude sloužit jako ubytovací zařízení pro rodinné příslušníky dětí i děti samotné. Proto, aby dům co nejdříve stál, věnujeme 10. 11. 2006 celou polovinu tržeb za hranolky ze všech restaurací McDonald's v České republice na jeho výstavbu... Achich, jak šlechetné, vzlykl jsem a zamáčkl slzu. Společnost provozující Tak trochu jiné restaurace vykazuje nejen po celém světě, ale zvláště v České republice - která má až na Belgii nejvyšší ceny v Evropě a kolikrát i v přepočtu na eura - tak nestvůrné zisky, že by z fleku mohla ten barák postavit celý a ani by to na jejím kontě nebylo poznat. Kdyby to tak udělali, řeknu si "Jsou to fakt kanóni!" a vykašlu se na gyros. Ale když řeknou polovinu (POLOVINU!!!) tržeb za hranolky, která se jim několikanásobně vrátí jen z prodaných balíčků HepyMýl určených k prodeji právě těm, o které se v této kampani tolik opírají, tedy dětem, tak to už je fakt maso! Jako jasně, dělám si srandu ze šlechetného záměru, ale nezdá se mi, že by pro ně byl problém obětovat finance na kompletní výstavbu nějakého takového domečku, když na mimosoudních vyrovnáních a nikdy nezveřejněných pokutách za prodej masa kontaminovaného BSE a H5N1 v odlehlých koutech světa - kde to až tak nevadí - jsou ochotni vysolit částky až desetkrát vyšší, aniž by je to nějak zruinovalo. Přesto všechno se tam vždycky vrátíme a rádi, protože je to přece Tak trochu jiná restaurace. Poněkud ujetá epizoda, viďte? A co bylo dál? Vlastně nic zvláštního, po vjezdu do hulínského teritoria budím na rozkaz Davedaxe, Ondruchovic to kromě Jardy balí v Otrokovicích, vystupuje se i v Kvítkovicích, kde si jeden občan na zastávce MHD dojemně myslí, že už mu přijel autobus. Probouzí se Mira, a jelikož má značného kocóra, mluví poněkud nahlas a z cesty. Že navíc působí docela znaveně, ozve se Odpadlík: "No, že sas zbudil. Nebylo nám líp, když spals?" 100 m od parkoviště u Tesca jsem svědkem brutální buržoazie. Jarda hledá svou zaparkovanou vlajkovou loď, nalézá ji a ta mu v odpověď blikne světly. Ihned pochopím, to byl centrál. Takhle daleko?! Jarda se sebevědomě usmívá a já jsem z toho na prášky. Vystupuji tedy s Jardou u Tesca, přebíráme bubny a loučíme se s osádkou našeho dnes nešťastného HFC-busu. Dostávám škodolibou myšlenku, co by se asi bývalo stalo, kdyby si Jardova bliknutí z centrálu povšiml nějaký vybavený nenechavec na parkovišti, a podařilo by se mu s Jardovým vozem odjet dřív, než bychom se byli k němu dostali. To je ovšem nesmysl, nová Oktávka kombi má tolik zabezpečení, že je prakticky nemožné, aby... (KLAP!) Hej, co tam děláš u toho auta?! (KCH-HRHHH... WRAUM! YÍÍÍÍÍÍÍÍÍ....) STŮŮŮŮJ!!!!! Tak tahle nějak, no. To se pochopitelně nestalo, ale myšlenka to byla zajímavá. Přinejmenším do nějaké béčkové kriminální komedie. Jarda ještě seškrábne námrazu ze skel, přední sklo komplet a říká, že kdyby si očistil pouze svoji polovinu, že by mohl přijít o bodíky, jelikouž i na to jsou prý policajti hákliví. Hle, jak si příslušníci dokázali svou buzerací zjednat respekt! Dostává se mi odvozu až před dům, za což jsem neskonale vděčen a domlouvám se na příští zápas. A tím také končí reportáž z první oficiálně zaznamenané nejvyšší porážky na hostujícím ledě. Vzhůru na Liberec! |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||
Pro vložení komentáře musíte být přihlášen/a! | ||||||
Ani 25 střel ve třetím dějství nepřineslo vyrovnáníDneska se pochválíme a hrajeme dál, říká střelec HolíkDvoubodový výjezd na Spartu aneb jak nám Sparťani zapálili choreoDVOUDENNÍ SMRŠŤ V LIBERCI (I).DVOUDENNÍ SMRŠŤ V LIBERCI (II.)DVOUDENNÍ SMRŠŤ V LIBERCI III.ČEKAJÍ NÁS POSLEDNÍ DVA VÝJEZDY V TOMTO KALENDÁŘNÍM ROCEČTVRTFINÁLOVÁ TAŠKAŘICE NA SPARTĚ I.Féroví Sparťani aneb Jak to vlastně byloFérový výlet do cirkusu aneb Lešoun boha vážně neprosil
Je dobré taková mužstva jako Hradec porážet (254x)Proč Vsetín ano a Kometa ne? (145x)Uděláme peklo? (101x)Féroví Sparťani aneb Jak to vlastně bylo (78x)Přišel čas změnit tradici? Chceme znát váš názor! (62x)Zlínský klub má nové logo (44x)SPARTA PŘIZNALA UPLÁCENÍ! MÁME DŮKAZ! (42x)
Jeden úkol ze dvanácti splněn (10.03.2013)Hádanka na dnešní den (08.04.2009)Berani pozlatili dva body proti Znojmu (23.01.2009)Bylo to takové komornější, prohlásil Honejsek (03.09.2013)Na Spartu jsme měli, litoval další bodové ztráty brankář Čech (24.10.2007)HFC VYJADŘUJE UPŘÍMNOU SOUSTRAST (22.10.2006)Ševci dnes vyzkoušeli nová pravidla v praxi, k výhře jim však nepomohla (07.08.2014)