 ZLN |  SLA |
sobota 14.9.2024, 17:30
1. kolo
1. kolo
 SOK | ZLN |
středa 18.9.2024, 18:00
2. kolo
2. kolo
| V | P | SK | B | ||||
| 1. | CHO | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 |
| FRM | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
| JIH | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
| KOL | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
| LTM | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
| PCE | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
| POR | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
| PRE | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
| PRO | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
| SLA | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
| SOK | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
| TRE | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
| VSE | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
| ZLN | 0 | 0 | 0 | 0 | 0:0 | 0 | |
počítáno od 29.12.2006
naše ikonka
partnerské weby
zlínští hokejisté a server www.hfczlin.cz podporují
Máte to doma, je to pěkné, ale nevíte, co s tím? Staňte se Dobrodějem!
| Legendární | před 16 lety | ... Výjezdy |
|
| SKROMNÝ ZÁJEZD DO LITVÍNOVA aneb ROZHODČÍ JE TUTU! Po delší odmlce je to opět tutu... totiž tu: začala nám extraliga. Minulé úterý se nám pěkně protáhly ksichty, když jsme byli nuceni spolknout hořkou pilulku v podobě porážky v Plzni, načež se nám ve čtvrtek pro změnu rozjasnily tvářičky, jak jsme celému národu za objektivního komentáře Jirků Hölzela a Králíka ukázali, že to se zlínským hokejem ještě není tak tragické... co je, co se vám nelíbí? Ševci jsou přece ti nejobjektivnější, nejstřízlivější, nejslušnější a nejčestnější, ať už jde o klub, hokejové osobnosti nebo fanoušky... :-) Náš první zájezd míří na utkání, které následuje bezprostředně poté, tedy do Litvínova. Událost tutu mám v kalendáři vyznačenu výrazným fixem, i budík jsem si na to nachystal... ale stejně jsem zaspal! Letím z kopce jako blázen, proklínám předlouhé nedělní intervaly MHD a s vyplazeným jazykem dorážím k liduprázdné Čajkárně. Konečně jsem tutu. Tutu? Omlouvám se, ale tento nepopsatelný slovní druh se mi natolik vryl do paměti, že mi občas i klávesnice ujede. Tutu. V samém závěru dnešního reportu se dozvíte, odkud se tu to tutu vzalo, teď ovšem nepředbíhejme a vraťme se před zimák. Zde se o mne pokoušejí mdloby, jelikož jsem zjistil, že sraz byl o půl hodiny později! No co už, vracet se přece nebudu... Postupem času se nám to všechno začíná pěkně scházet. Co vidím, tak Dáán toho zřejmě příliš nenaspal, Mamča Věrča zrovna tak, ale všichni svou únavu statečně přemáhají. Když už nás je docela dost a minuta odjezdu se kvapem blíží, Lečo, Arny a já angažujeme naše nováčky (Oggy, Prcek, Houmr) a jdeme společně pro bubny. Paní na vrátnici je nová a moc se jí nelíbí, že si děláme zkratku přes hlavní vchod, je to přece jen její rajón, ale musí si holt zvyknout. Kumbál dokonale vybílíme. Bereme sice jen 3 bubny, zato vlajek máme nepočítaně, včetně teleskopu a sektorovky. Najde se místo i na megafon, ovšem později zjišťujeme, že má stejně vybité baterky. Cestou po chodbě mi volá Timur a ptá se, co jsme všechno vzali, načež seznam příslušenství autorizuje. Opět přijíždí Stříbrný Šíp, legendární to autobus našeho HFC řidiče pana Mikesky. Pan řidič nás královsky přivítá v nové sezóně a můžeme tedy nastoupit na palubu jeho korábu. Při ukládání veškerého vybavení musíme využít oba zavazadlové prostory, jelikož do jednoho se všechno nevejde. Snad se s tím nepotáhneme zbytečně. Sektorovka je promptně nacpána do velkého bubnu, ale dohodneme se, že ji při naší tradiční velké zastávce na Měříně vytáhneme a úhledně sbalíme. Nastupujeme tedy o busu a zasedací pořádek je pouze orientační, jelikož máme vozidlo zaplněno ze dvou třetin a je tedy k dispozici dostatek volného místa pro případné škatule, hejbejte se. Po nezbytné kontrole, zda máme k dispozici všechny účastníky ("Kdo chybí, ať se ozve!"), vyjíždíme bez nějakých zvláštních ovací na jednu z nejdelších tras, jakou jsme zatím absolvovali autobusem. Máme bojový úkol sesbírat cestou ještě několik lidí, ale nejprve se zastavíme v domovském hangáru pana Mikesky, abychom dotankovali. Pan Mikeska zasune vyživovací hadici do hrdla nádrže, a hltoun pije, pije a pije... na displeji čerpadla naskakují cifry, jaké jsem v životě neviděl a když proces skončí, vytřeštím oči. 150 litrů nafty! 4500 korun! Vyjíždíme z hangáru a Dáán přijde s konceptem nové limitované edice fanklubácké šály, kterýžto koncept dal dohromady společně s Deffym. Šála je to fantastická, cena přiměřená a ještě je tu možnost jejího snížení, pokud by se o šálu přihlásilo 30 a více zájemců. Následuji tedy příkladu několika dalších spolucestujících a okamžitě se o ni hlásím. Při průjezdu Zlínem upozorňuji pana řidiče na vyzvednutí jedné z našich nejvěrnějších HFC ikon, tedy Moreho, který se má údajně nacházet někde u Makra. Jeho přesná poloha je okamžitě terčem mnoha vtípků. Jedni tvrdí, že bude určitě stát až před branami Makra, takže se nebudeme zdržovat odbočováním či zastavováním a jen tak projedeme kolem zoufale gestikulující postavičky v dresu... jiní zas, že se tam More z technických důvodů určitě válí někde v příkopě, další, že si ustlal na silnici, takže učinil hlavní tah zcela neprůjezdným... ovšem když přijedeme k Makru, More čeká naprosto způsobně na zastávce, čímž vytře zrak všem posměváčkům. Nabíráme rychlost, protože se nacházíme na dálnici, již nám naši ústavní činitelé milostivě ráčili dovésti skoro až do Zlína. Na onom useknutém úseku se pohříchu pracuje výhradně v pravidelných intervalech jedna šichta každé dva roky, tedy v souladu s harmonogramem komunálních a parlamentních voleb. Užíváme si nového úseku dálnice na Kroměřížsku dokud můžeme, poněvadž za Brnem už to zase bude pěkně drncat. První zastávkou našeho úvodního výjezdu za hokejem je čerpací stanice Jiffy, jež je proslulá svým samoobslužným pultem na hot dogy. Prostě si kleštičkami vyberete párek z rotujícího grilu, nasunete jej do předem naříznutého rohlíku, kydnete si dochucovadlo z dávkovačů a můžete dlabat. Rohlíky nejprve hledám a nalézám je skryté za chlebníkem, na jehož odklopném víku je zajímavý nápis: TEPLÉ ROHLÍKY UVNITŘ! Než mi to docvakne, tak skutečně asi na pár sekund přemýšlím, k čemu proboha potřebuji znát sexuální orientaci konzumovaného pečiva... Po rychlém občerstvení nastupujeme a odjíždíme, netřeba se zdržovat, ještě nás čeká naše tradiční zastávka na Měříně. Tu se ovšem mihne rychlým pruhem nějaká šedá střela. Ferrari! Švihá si to nadstandardní rychlostí a je posazeno tak nízko, až mu odlétávají jiskry od podvozku. "To byl Baroš!" zní znalecký posudek z našich řad. Jmenovaný reprezentant se ihned stane obětí jízlivých poznámek, kdyby prý běhal na hřišti tak rychle jako jezdí v autě, nemuseli bychom se o osud české repre strachovat minimálně několik let. Krátce nato prosviští kolem druhá střela. Další, tentokrát klasicky rudé Ferrari! Tak to už je moc! Že by nějaký nový Gumball 2000? "Tohle byl asi Fenin," přemítám. "Ale hovno, dyť ten eště dává do kupy ten bordel po požáru!" V příštím okamžiku se kolem nás mihne Porsche. To už je moc i na pana Mikesku, který se otočí do uličky, houkne na nás: "Připoutejte se, chlapi!" načež zařadí nekonečno a stiskne tlačítko s výmluvným nápisem NITRO. Okamžitě padneme vzad a odstředivá síla nás brutálně drtí do sedadel. Ručička tachometru se už dávno zlomila o zarážku a půlkilometrové ukazatele na svodidlech se rozmazaně míhají každé 1,5 sekundy. S přehledem mineme poršáka a blížíme se k rudému Ferrari na horizontu. To se však nyní plouží sotva desetinovou rychlostí s ohledem na kratičkou kolonu před ním, takže i my jsme nuceni zpomalit a než přijedeme ke zmiňované velké zastávce na Měříně, dožene nás i Radeček s Arnym. Arny jede firemní dodávkou což je kouzelné. Radeček má k dispozici svého věrného tuněného kombíka a podle jeho slov se nejprve zděsil, když ve zpětném zrcátku uviděl netrpělivě tůrující mašinu s koníkem na kapotě, načež ji pustil, ale když přijel poršák, to si to s ním i rozdal a chvíli se na dálnici předjížděli v rychlosti něco pod 200. Pěkně, Rade! Tentokrát se na Měříně žádná sláva nekoná, asi si tu na nás již zvykli. Veřejné překvapení ovšem budíme i tak. Uvnitř v Mekovi je šílená fronta na dámské záchody, což vede Lečíka k přisprostlé poznámce: "Kdo má piču, stoupněte si doleva!" Mezitím si dáme oběd a venku se zatím dle úvodní domluvy uspořádá drobné choreo se sektorovkou, načež ji dobrovolníci pečlivě poskládají. Zjišťuji, že v Mekovi už nefunguje wifi hotspot, takže nemůžeme poslat pozdravný telegram do našeho HFC fóra. Nedá se, no. Cestou ven potkáváme hráčky nějakého házenkářského klubu i s fanoušky. Opět vyrážíme na cestu, ještě snad nejsme ani v polovině. Celý autobus je dnes nějaký hodný a tichý, všichni způsobně sedí a ani příliš neřvou. Alespoň nás rozveselí Radečkovy předjížděcí manévry: zezadu chtěl mezi ním a naším autobusem prokličkovat nějaký sedan, tak se na něj pan Mikeska společně s Radečkem rozjeli jako Scylla s Charybdou, a užuž by to do něj napasovali z boku. Týpek za volantem prudce brzdí a zděšeně přitom křičí jako Jiří Menzel ve známé scéně s fiátkem mezi dvěma tatrovkami z filmu Upír z Feratu. I přes velmi mírný časový skluz pan Mikeska svolil k další zastávce, ovšem pouze nakratičko, jen co by kamenem dohodil a potřebu vykonal. Zastávkou tou jest opět známé odpočívadlo U Rybiček. Stavíme u luxusního autobusu plného seniorů. Potutelně se zašklebím, ale smích mne brzy přejde. Hned za dveřmi vine se předlouhá fronta přes celý motorest a já když vidím tu skupinu kašlajících, kulhajících, umírajících a tlejících, vrávorajíce v té hrůzostrašné frontě jak na salám v Kauflandu, tak se mi okamžitě vybaví Pepa Polášek a jeho geniální skeč: "Dobré ráno, milí rozhlasoví posluchači, vítám vás u další lekce Cvičíme s Majdou, aneb seniorka cvičí pro seniory se seniory. Minulou lekci jsme cvičili a vy jste si stěžovali, zejména ležáci, že to bylo hodně, hodně náročné... já vám slibuji, že skoky do truhly už nebudeme nacvičovat... Dnes nás naopak čeká skupina velmi jednoduchých cviků pro skupinu hrbáčů..." Radši honem vypadnu ven, stejně si nic kupovat nehodlám. Na jednom ze stolků ještě stihnu zaregistrovat deník Bleskový Sport a v něm foto nasraného Baroše. Venku objevím dřevěný plot a za ním dva hafany. Oba jsou vlčáci a kupodivu vůbec neštěkají ani když se k nim začnu přibližovat. Pak však naplno zachytí po větru můj pach, poznají, že nejsem našinec a začnou mi sprostě nadávat. Jelikož jsem se zdržel u pejsků, dostanu opět nádherného zprda od pana Mikesky a tímto se tento akt stává tradicí. Na každé zastávce U Rybiček vždycky dostávám zprda. To snad ani není možné... :-) Cestující v našem povoze si spíše užívají jízdy než by něco křičeli. Ani na haciendu Vládi Růžičky se nijak zvlášť nehuláká. Timur se tedy telefonicky domlouvá s Radečkem, zda by v rámci oživení poněkud skomírající atmosféry v našem autobusu nebylo vhodné, abychom u hlavního nádraží v Praze vyzvedli několik našich legionářů. I sám Radeček že by ruče někde poblíž zaparkoval a do Litvajzu se svezl s námi. Dohodnuto. Tradiční Nuselák nás nechává chladnými a po několika odbočkách přijedeme k hlavnímu nádraží. Mezi místními bezdomovci a romskou nádražní komunitou je haló. Fanbus se tak často nevidí. Že však nebudíme dojem nějaké štědré humanitární organizace, stáhnou se zpět. Přijíždíme k běžné linkové zastávce a tam už na nás čeká hlouček žlutomodře oděných našich legionářů. Jmenovitě tedy Radeček s MVŽ, Klemra s Pralinkou a Martyletec s Benoitem. Propukáme v nadšený jásot a vítáme naše zahraniční pracovníky. Zlepšení celkové nálady se ovšem dočkáme až o něco později. Jízda Prahou trvá, však je to taky metropole. V letenském tunelu si něco málo zahulákáme, i na sparťanský stadión si békneme. Jedeme ve směru k letišti Ruzyně, tak musíme dávat pozor, ať zas někde špatně neodbočíme. Přitom mineme onu slavnou restauraci McDonald's, kde tenkrát za předloňského čtvrtfinále došlo k té legendární scénce s HENTUBULKOU. Nyní se posuňme nějakou tu hodinku vpřed, kdy si dáváme poslední zastávku na naší pouti do Litvínova a to na benzince u Panenského Týnce. Název ten jest velmi výmluvný, protože na odpočívadle poblíž je stůl s lavičkami a na něm si hoví dvě krásné slečny. Blondýnka a černovláska. Blek a Syky nezapřou svůj přirozený šarm (muhehe) a jdou je tam balit... ehm, totiž přátelsky si pokecat. Zprvu ostýchavé slečny se uvolní (jak ty to Syky děláš, že se na tebe ty baby tak lepí?) a rozhovoří se, upřímně se chichotajíce vtípkům našich dvou Casanovů. Kody se jde mezitím vychcat do křoví za podzemní nádrže s palivem, jelikož jediná dostupná toaleta je zuřivě obléhána přesilou. Toaleta ta je navíc vybavena dvěma kamerami, my však stejně stojíme v mrtvém úhlu. O půl čtvrté je odjezd, takže nastupujeme a naše skupinka vpředu rozvede následující dialog: Legenda: "Podle slečen se to prý tady jmenuje Panenský Týnec! Tak to je hodně příznačné!" Radeček: "Jak víš, že byly panny?" Legenda: "No dyť říkám!" Blek: "No pěkné byly, ale su zvědavý, jak budou vypadat týden po porodu!" Za nějaký čas už projíždíme Mostem a marně přemarně hledáme legendární sídliště Chánov. Třebaže na obzoru vidíme nějaké totalitní paneláky, nevlají jim tam z oken žádné pestrobarevné hadry na improvizovaných prádelních šňůrách a fasády mají poněkud nové. Tak ten český Bronx holt neuvidíme, no. Místo toho mineme dvě budovy na levoboku. Tou první je přikrčený domeček místního zimního stadionu a hned za ním obrovský hangár s nápisem LIDL. Skutečnost ta je ihned posměšně kvitována: "No to je prdel, Lidl tu mají větší jak zimák!" Krátce na to jedno z místních vozítek z ústeckou espézetkou ignoruje značku Dej přednost v jízdě zlínskému fanklubáckému autobusu a málem to do nás napasuje. Okamžitě ho vyfakujeme, pan Mikeska najíždí busem až přímo k němu a celá naše banda hned do oken, řveme na něj a hrozíme pěstmi. Vozítko se leklo, škytlo a chcíplo. Pak nás po dlouhé rovince v zatáčce předjela parta přibližně deseti motorkářů, proslulí to dárci orgánů a Syky komentuje: "Já bych si dal dvoje játra, jedny ledviny..." V 16:11 přijíždíme k obrovskému areálu Chemopetrolu. Nutno ještě podotknout, že na pravoboku neustále kopírujeme onu dvoukolejnou tramvajovou spojnici mezi městy Most a Litvínov. Sotva však vjedeme do prostor Chemopetrolu, povšimneme si výstražných signálek u každé odbočky vpravo. Tyto jsou opatřeny varovným nápisem: SVÍTÍ-LI SIGNÁL, VYPNĚTE MOTOR A NEKUŘTE! NEBEZPEČÍ VÝRONU ČPAVKU! Tak slovo výron vzbuzuje poněkud jiné asociace, nicméně asi to tu nemají vyvěšeno jen tak pro srandu, zvlášť když je toto výstražné zařízení umístěno opravdu na každé odbočce. Tak tohle jsme tenkrát z tramvaje neviděli. Dvě minuty nato se vnoříme do aromatického prostředí chemičky. Syky reaguje: "Fuj, Šlégr si prdl!" Na to Wamp: "A to eště nejsme na stadióně!" Lečo zoufale: "My chceme domů! My chceme domů!" A Syky ho dorazí: "Pojď si čuchnout, jak smrdí Čechy! Kde domov můj?!" Areál Chemopetrolu pořád nekončí a aroma je stále výraznější, takže někdo zezadu chrchlavě zakašlal a Syky ihned komentuje: "Takže první mrtvý..." Několik okamžiků poté s úlevou opustíme hygienicky nesolventní chemičku a já s Lečíkem sledujeme vysoké baráky na obzoru a snažíme se uhodnout, ve kterém z nich jsme to tenkrát bydleli za onoho slavného čtvrfinále v sezóně 2005. Páni, to už je tak dávno? V 16:22 dávám do zápisu příjezd k zimáku. protáčejí se mi panenky, když vidím ten proslulý šílený kopec a jsem rád, že jej protentokrát nemusíme absolvovat. Radeček s Timurem jdou pro vstupenky a my bychom rádi vystoupili také, jenže ouha! Nesmíme tu parkovat, měšťáci nám najdou místo někde jinde. Dole na benzince! NE!!! Alespoň se jim za tuto laskavost odvděčíme tím, že náš autobus vytočíme přímo na té úzké silnici, takže způsobíme nádhernou zácpu v protějším pruhu, až dopraváci zděšeně zahodí pendreky a dají se na zbabělý útěk. V 16:25 jsme nekompromisně odváženi měšťákama z kopce dolů, propukám malomyslnosti a tupé letargii při představě onoho kopce. Ostatní chtějí, aby příslušníci alespoň spustili majáčky a Blek si povšimne nějakého vjezdu napravo: "Já bych to zaparkoval tady do toho dvora klidně!" Blížíme se ke kruháku: "Tak to máme 150 metrů pěšky!" "Ty vole!" A benzinka stále nikde! 200 metrů! 300 metrů! Pokoušejí se o mne mrákoty a to jsem teda zvědavý, jak se nahoru dostane třeba takový Zdeňa. Konečně jsme na místě a málem mne jebne, poněvadž z měšťáků vylezlo: "No takhle jste nemuseli, ste mohli vystoupit nahóře a prázdnej autobus nechat tady dóle, všichni to tak dělaj!" ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!! Kolik že je pálka za vraždu policisty ve službě...? Případ Zdeňa je ovšem nutno pořešit i tak. Řešení tohoto úkolu ujímá se Syky, který už má nakoupíno, tak vyjadřuji obavy o jeho důvěryhodnost, zkrátka, jestli se s ním v tomto stavu budou měšťáci vůbec bavit. K mému překvapení si Syky odnesl cenu za výmluvnost, jelikož měšťáky ukecal a dokopal je k alespoň k tomu, aby nám Zdeňu odvezli nahoru. Tak nám měšťáci sebrali Zdeňu aj s berlama a nás čeká hrůzostrašných 300 z místa do kopce. V 16.35 se absolventi pochodu smrti ze žlutomodrého lágru navracejí před zimák, zde radostně (už podruhé) vítáme Štefiho a přebíráme vstupenky. Zimní stadión Ivana Hlinky konečně důstojně reprezentuje. Teda ne že by dřív nereprezentoval, ale teď je to vidět. Krásný nátěr, nová fasáda, boudy s občerstvením jsou organizovaně a způsobně na kraji, žádné chaotické roztříštění jako na pouti, bezbariérový vstup samozřejmostí, protože je tu schodů jak do mayské pyramidy. Vstupenky jsou sice opatřeny čárovým kódem, ale znehodnocují se starým známým natrhnutím. A pak bomba. Máme vlastní krásně ohraničený a žlutě natřený sektor! Pro ty, kteří ještě v Litvajzu nebyli, tak vězte, že ochozy jsou tam stupňovité a strmé jako v gladiátorské aréně, tak trochu připomínají Vary. Hala vyhlíží opticky menší, ale prý se sem vleze 9.000 lidí! Kostka tu není, jen informační panel, ovšem kostka by se sem ani nevešla, protože stropní konstrukce jde hodně do hloubky, takže by si tu Zdeno Chára pěkně narazil kokos. Bubny jsou tři, co jsem zatím viděl, akustika je zajímavě řešena protilehle uloženými placatými reproduktory. U stropu vyvěšeny pouze dva dresy, oba shodou okolností se stejným číslem. Jméno menší hvězdy si už nepamatuji, tou druhou legendou je samozřejmě Ivan Hlinka, ale bůhvíproč bych čekal, že bude mít na dresu číslo 17. Při instalaci naší bubenýřiny zjišťuji, že levá opěrná tyč zábradlí v našem sektoru není umístěna přesně v levém rohu, nýbrž o deset centimetrů vedle, což později při mlácení činí příšerné problémy, takže jsme nuceni bubny pořešit jinak. O tom rovněž později. Zápas zahajujeme zahaleni v sektorovce, křepčíce a prozpěvujíce si oslavné chorály. Někteří z nás jsou navíc opatřeni parukami: Sebinho zářivě žlutou a Sykymu vlají jeho věrné tmavé dredy. Na ledě probíhá krátká oslava jistého pamětníka (u nás je hrozný řev, takže neslyším ani z repráků, oč jde. Podle všeho gratulace bývalému hráči, funkcionáři nebo fanouškovi k významnému jubileu). Dneska nám soudcuje pan rozhodčí Minář, to je jedno z těch lepších zel. I náš Jarda007 si s ním kdysi po jednom zápasu v pohodě pokecal a dokonce se od něj dozvěděl, proč tamtu spornou situaci posoudil takhle nebo dokonce uznal, že by s odstupem času něco posoudil i jinak. Poslední takový pohodář byl až pan rozhodčí Vokurka, takže doufám, že dneska Milan nebude pískat jak zhulený papiňák! Asi jsem ho přechválil. Ještě ani nestačíme pořádně zahřát hlasivky a už jdeme do oslabení. A sotva jej ubráníme, hned dostanem další! A samozřejmě proti nám pokaždé nastupují pan Generální s panem Sportovním. Pro neznalé poměrů napovídám Alby a Guma. Posledně jmenovaný napálí puk, ten sice letí krásně vedle branky, jenže se odrazí od mantinelu a dostane se až k Albymu. Ten stojí zády k brance, bleskurychle se otočí a z otočky slepě vystřelí na Iča. K našemu zděšení se ovšem trefuje naprosto milimetrově k tyčce! Alby užívá nepovolenou výstroj! Má třetí oko vzadu! Takhle přesně se nikdo, nikdo, nikdo na světě netrefí. A Alby tuplem ne! No co už. Prohráváme 0:1 a Chezička si lítá po ledě jak gripeny na vojenské přehlídce. Rána za ranou na naši kasu, no ještě že to jde všecko těsně vedle. Jak dá Litvajz na 2:0, tak jsme, přiznejme si to, v prdeli. Pak se nám trochu povede oklepat z náporu domácích a máme tak dvě tři šance, až holt musí Alby někomu podržet hokejku, takže jde ven. Naše přesilovka je šílená, chceme za každou cenu vyrovnat, ale nepadá to tam. A pak šok: Lešoun se urve do nájezdu a má náskok! Jeden z domácích obránců ho stíhá zezadu, položí se na led, natáhne se, hokejkou čistě vypíchne puk, Peťa nespadne a tím pádem je to čistý zákrok! Krucifix, úplně stejná situace jako u nás s Varama, ale náš šel tehdy za to ven! Guma si vyšlápne na Béďu Köhlera, ale k jeho překvapení jdou ven oba. Čertí se nám ale Jyrka přitom jak mrzák na sociálce, Minář mu pohříchu za chvíli nabídne dudlík na uklidněnou. Tady se musím rozepsat. To se vám srazil právě Guma s Albym u mantinelu v naší obranné třetině, a že měli puk, přiřítil na ně se zezadu Andráš. Po puku se natahovaly tři hokejky a tři volné ruce se snažily navzájem se přidržet. Guma si nejprve spletl Albyho hokejku, pak ji prudce uvolnil, ta jela vzhůru, Guma se zapotácel a začal řvát na sudího: "Co je, vole?!", Alby následoval jeho příkladu, sudí se otočil a uviděl něčí hokejku ve výši krku a Gumu jak se potácí, zakleslý do Albyho s Andrášem, kteří ztratili rovnováhu. A výsledek? Andráš jde ven za vysokou hůl! Tento verdikt vzbudí v našem táboře ohromnou vlnu nevole, řveme tam a vztekáme se tak, že přehlédneme i vyloučení Trávy půl minuty před koncem. Stejně nám to přijde jako alibismus. To je dyskredytace, totok! Jdu si na klobásu. Po návratu rychle dožvýkávám, protože do konce přestávky už zbývají necelé dvě minuty. Sednu si na schody a i tak je odsud poměrně dobře vidět, takže Lečíka už na pracoviště nevolám, srazím k sobě oba velké bubny, zafixuji je koleny, virbl uložím do mezery mezi nimi a zkouším na celý takto improvizovaný velenástroj něco zahrát. Skvělé, půjde to! O to víc teď lituji, že jsem nevzal upínací popruhy, protože tady by šlo svázat všecky tři bubny pěkně dohromady, připevnit je k zábradlí a nemusel bych je hlídat, aby při mlácení nepadaly. Který idiot vymyslel opěrnou tyč mimo okraj zábradlí?! A začala druhá třetina. V ní napřed dvě početní výhody Chezanům pěkně za sebou, aby se neřeklo. Čtyři úvodní minuty v oslabení! V jejich průběhu hned nejlepší akce zápasu, jak si dva litvínovští v plné rychlosti pošlou puk na sebe, jeden z nich jede sám na Iča, ale ten mu to vychytá. No zamrazilo mě, protože Chezan měl sólo od naší modré, aniž by ho někdo kryl, mohl tedy s přehledem zavěsit. Nedáš, dostaneš. Strašná fráze, ale sem se hodí. Obě přesilovky jsme ubránili, přesně v polovině zápasu následuje závar před Hüblovou brankou (ano, Hübl junior), pecka a GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!! Z klubka křepčících hráčů ve žlutomodrém vyjede vítězoslavná devítka a nadšeně si plácá s celou naší střídačkou. BÉÉÉ-ĎA KÖH-LER ! ! ! Lozjo, ty jsi takový vůůůůůůůůůůůl... :-) Ale dobře ti tak! :-))) Musím se přiznat, že Béďův trejd jsem zprvu nepřivítal s nějakým velkým nadšením, ale spíš ve smyslu no aspoň někdo. Takhle Burgra, Šimíčka nebo Ujčíka, to bys nepustil, co Lojzku? Béďa se ovšem uvedl mazácky. V přípravě skóroval, i v Plzni dal gól. Jen ať mu to vydrží, ať ho náš kotel vyvolává co nejvíc. No u nás v kotli je teď boží dopuštění. Poskakujeme, řveme a vyvádíme jako smyslů zbavení a hodnou chvíli nám trvá než se zase uklidníme. Náladu nám nezkazí ani průběžné výsledky, kdy se s radostí dovídáme, že Sparta teče v Plzni. Ani domácí tento fakt nenechává chladnými a onu zprávu na displeji informačního panelu přijímají s jásotem. Naši jsou povzbuzeni gólem k dalšímu náporu, pevnost Chezy se chvěje v základech. V jednom z našich dalších závarů je v hlavní roli Peťa Leška. Rozpřáhne se a T Y Č K A ! ! ! To je na posrání, fakt! Svatý Petr dneska tutově pořádá tam na onom nějakou Cheza párty, andílci si barví křídla na žlutočerno a pan trenér určitě ukecal Pánaboha, aby mu právě teď dovolil aspoň jednou fouknout do puku! Máme obrovský nápor, chceme za každou cenu získat vedení. Cheza v tu chvíli vůbec neví co s pukem. Tak jí dopřejeme oddechu, řekl si sudí a začalo to. Dvě minuty před koncem, Keson. Držení. Poslední minuta, Rachna za zdržování! Jenom klasicky vyhodí puk ze střední třetiny a máme tu nové pravidlo o vyhazování puku mimo hrací plochu ze střední třetiny, které rozhodčí může nebo nemusí posoudit, tak jej tedy mohl a posoudil, pročež jdeme do třech! Cheza se oklepala, zaklepala několikrát na naši tyčku a naštěstí skončila druhá třetina vítězstvím hostů 0:1, po dvou třetinách stavem nerozhodným 1:1. Chlapi, přestaňte tolik faulovat na konci každé třetiny! Vždycky to děláte v posledních dvou minutách a pak to vypadá, že vás snad sudí vylučuje schválně! :-) O druhé pauze máme návštěvu. Přijdou za námi kolegové fanoušci z domácího kotle. V pohodě prohodíme pár přátelských slov, zvědavě se ptají na naši bubenickou mašinérii, jak dlouho to asi tak trvá se to naučit a popřejem si hodně zdaru v playoff. Pěkně, chlapi! Radost z tohoto setkání mi zkazí virbl, jemuž se nějakým záhadným způsobem urvalo řešeto. Je-li po ruce náhradní díl, spraví se to do pěti minut. Díl ten hoví si však drze pěkně doma v našem kumbálu, takže pro dnešek je z virblem utrum. Zaúpím při pohledu na své puchýře, anžto mi teď zbývá mlátit pouze tlustými palicemi do velkých bubnů a shrben pod tíhou osudu, dám se do úmorné práce. Krátce po zahájení závěrečné třetiny dohráváme Rachnovo vyloučení. Náhle mne polije studený pot a v příštím okamžiku celá hala zařve nadšením, protože hned v první minutě dostáváme gól a Litvínov zvyšuje na 1:2! Kubinčák stačil přes hradbu našich ještě nahrát a je to tam. Ach bože! *Copak?* *No radši nic. Koukejte se tam nahoře z toho svého skyboxu a ne že vás zase napadne do zápasu nějak zasahovat!* Smutníme velice a tak nás rozveselí jenom nabídnuté přesilovky. Zvláště druhý verdikt zacloumá s jinak velmi slušnými domácími fanoušky, takže teď se rozčilují pro změnu oni. Jeden kníratý tatík se vzteká hned vedle nás, šermuje rukama, dělá sprosté posuňky a něco zuřivě vykřikuje. Nerozumíme mu a tak se věnujem zápasu. Teď nebo nikdy, chlapi! Jenže mladej v domácí kase počapá i takové tutovky jako Hamrovu nechytatelnou dělovku nebo Balážovu dorážku. Tak co teď? No ovšem, Andráš jde na trestnou a chvíli po něm i Rachna, takže zase pět na tři. A dnešní hvězda Kubinčák rozhoduje. V úvodní třetině si připsal druhou asistenci, na začátku závěrečné části měl první asistenci a teď eště dává gól. A ke všemu pěkný gól, žádná haluz a servírovaný od Gumy a Albyho k tomu. Tak se nám to zas pěkně naskládalo. Na posraného aj hajzl spadne... Kníratý tatík ze sousedního sektoru se tváří blaženě, vítězoslavně až jízlivě a zase na nás něco pokřikuje. Tak mu to pěkně vrátíme: MÁÁÁÁÁR-TIN RU-ČÍN-SKÝ! Tatík zahrozí pěstí a ani nemusíme odezírat ze rtů, protože jeho: "Vy kurvy!" bylo více než zřetelné. Ale směje se přitom. Následně se ještě málem ujala jedna litvínovská jedovka, ale to bylo z celého zápasu téměř vše, přes veškerou snahu našich o zkorigování výsledku se zápas v podstatě už jen dohrává. Hala oslavuje, na informačním panelu jedou výsledky ostatních střetnutí a to si pište, jakou radost v celé aréně vzbudí zjištění, že Plzeň už vede nad Spartou neuvěřitelných 6:3! No to je příležitost k oslavám! Přes veškerý splín ihned spouštíme posměšné: SPÁÁÁÁÁR-TA ZA-JE-BANÁ JÉÉÉÉÉÉ! čímž uhodíme na společnou protipražskou strunu, takže spousta domácích diváků vztyčí obě ruce nad hlavu a zaburácí si zmiňovaný pokřik s námi. Někteří nám uznale tleskají a ukazují vztyčené palce. No, šak sme toho až zas tolik neřekli, néé? Ještě v samém závěru se o vzruch postará vrahoun Branda, který zahákuje Juru Kučného. Ten spadne na Hübla juniora v litvínovské kase, což sepne kontakt ve spínacím relé Jyrky Šlégra, který si všimne zlínského dresu na domácím gólmanovi v brankovišti, vezme rolbu a přetáhne jí Juru Kučného přes hlavu. Jura se otřepe, vyrve z ledu branku a přerazí ji o Gumu. A už se perou, totiž Guma se pere a sedícímu Jurovi přetáhne dres za oslavného G U - M A ! ! G U - M A ! ! načež si dopřeje triumfální kolečko kolem vlastní třetiny a spokojen usedne na trestnou. Nutno podotknout, že i my řveme G U - M A ! ! G U - M A ! ! ovšem myslíme to úplně jinak než domácí :-) A za třicet sekund je po všem. Z venku holt vozit body asi nebudem, takže hlavně abychom si to dávali doma! Setrváváme v kotli po určenou dobu, přičemž balíme a skládáme. Lečo zařve: "Ne že zas utečete a my to budem všecko tahat!" Takže přispěchají na pomoc Martyletec s Arnym a sesbírají bubenýřinu, další pomocníci si vezmou na starost ostatní vybavení a opouštíme vyhrazený sektor, abychom se za dveřmi setkali s neuvěřitelně mladými členy týmu Robocop. Jako fakt, kdyby neměli na sobě nadupané černé uniformy se žlutým nápisem ZÁSAHOVÁ JEDNOTKA se spoustou kapes a hromadou obranně útočných prostředků za pasem, měli bychom je za místní přátelsky se tvářící fanoušky! Někteří nevypadali ani na osmnáct! A bez dvou za dvacet už vůbec ne... Opět musíme až dolů na benzinku, poněkud s křížkem po funuse nám policajti ještě jednou vysvětlili, že autobus vysype fanoušky nahoře, a pak jede sám zaparkovat a po zápase pro nás přijede. Pochodujeme tedy s kopce dolů, to je příjemnější než ta štrapáce vzhůru. Někteří občané nás litují: "Takovou dálku jedou a takhle dopadnou!" Na každém rohu a na každé křižovatce stojí hlídka měšťáků jako tenkrát za čtvrtfinále, což je naprosto profesionální a nezbývá než poděkovat. Jak tak pochodujeme, tak každé, ale opravdu každé auto na nás radostně troubí. Že nemáme s sebou nějaký klakson, tak jim opětujeme pouhým TUTU! A tady to vzniklo. Tutu. Je to tak nádherné, že tento zvuk vmísíme i do rozhovoru. A když konečně dorazíme na benzinku, dokonce spustíme jeden z takto upravených chorálů: Máme ten nejlepší hokejový tutu! S nejlepším tututu co znám Jdem tutu netutu, zpívat celou tututu Že ti tutu to dneska tututu! Dlouho čekáme na všechny ostatní na benzince, kde i něco nakoupíme a přitom pořád tutu. Nikdo další však nepřichází a dovídáme se, že Zdeňa bezmocně setrvává stále u zimáku, jelikož ho nechtěli měšťáci nahoře odvézt dolů! No abyste se neposrali! Tak pro něho jede tedy Arny, za malou chvíli jsme již všichni, tak nastupujeme a odjíždíme. Vymotáme se z Livínova a vyrážíme ve směru na Most. Tady ovšem narazíme na nepřekonatelný problém. Máme před sebou objížďku, kjterá je navíc velmi špatně značená, takže se v konečném důsledku dostaneme sice do Mostu, ale zkratkou přes Bílinu, takže si najedeme asi o 40 km navíc. Kolem půl jedenácté už jsme konečně v Praze a tak opět na Hlaváku vyložíme naše statečné legionáře, abychom se několik minut na to zastavili na naší tradiční zpáteční zastávce na Mekáči za Prahou, jelikož nepředpokládáme, že ještě budeme stavět na Měříně. Po nástupu mám dlouhou, velmi dlouhou rozpravu s naším krajánkem Sebinhem, probereme počítačové hry, rallye, Američany a UFO. Pěkná směsice :-) Ve 23:32 dávám do záznamu velmi významnou událost. Pan Mikeska zpomalí a sjede ke krajnici. Po zastavením vidíme na tachometru neuvěřitelných 444.444,4 km! Pan Mikeska tedy provede obvyklý rituál a já si vzpomínám, že jsme kdysi dávno takto slavili 222.222,2 km. Bylo to při zájezdu do Liberce? Snad. Pamětníci, pomozte! Čtvrt hodiny po půlnoci oproti očekávání zastavujeme i na Měříně. Zde k našemu překvapení potkáme naše hokejisty. Radostně je zdravíme, chlapi opětují, ale vypadají posmutněle. Nedivím se jim, dneska jsme na ten Litvajz opravdu měli. A pak už jen Brno, Kroměříž, Otrokovice, obchvat a příjezd na zimák. Jej, kdyby to takhle rychle ubíhalo i ve skutečnosti! Vítá nás pan vrátný, se kterým se už známe, ale že už je půl třetí ráno, uvnitř zimáku je naprostá egyptská tma, osvětlená pouze obří časomírou na kostce. Odložíme tedy věci do kumbálu, uděláme zběžný pořádek a vypadneme ven. Rozloučíme se s panem Mikeskou a já mám to štěstí, že odjíždím s Arsenem a Oggym, jelikož prvně jmenovaný mi dopřeje odvozu až před barák. Dík moc, jdu chrápat! A tak nám skončil náš první výjezd za hokejem v nové sezóně. |
| |||||||||||
| |||||||||||
| ||||||
Pro vložení komentáře musíte být přihlášen/a! | ||||||
ládné clánky
Je dobré taková mužstva jako Hradec porážet (254x)Proč Vsetín ano a Kometa ne? (145x)Uděláme peklo? (101x)Féroví Sparťani aneb Jak to vlastně bylo (78x)Přišel čas změnit tradici? Chceme znát váš názor! (62x)Zlínský klub má nové logo (44x)SPARTA PŘIZNALA UPLÁCENÍ! MÁME DŮKAZ! (42x)
Marek Melenovský děkuje zlínským fanouškům (20.11.2006)Léčitelské schopnosti jsme nechali v kabině (06.12.2013)Proti Kladnu to byl zápas na vylepšení statistik (29.10.2010)Tým RI OKNA Zlín zbrojí na ligu (01.04.2009)Ptejte se! (25.01.2012)Ševci - mistři i bez zlata (19.03.2007)Ševci začnou doma, historicky poprvé v play-off s Hradcem (07.03.2014)