 ZLN |  SLA |
středa 4.12.2024, 17:30
27. kolo
27. kolo
 SOK | ZLN |
sobota 7.12.2024, 17:00
28. kolo
28. kolo
| V | P | SK | B | ||||
| 1. | ZLN | 16 | 3 | 3 | 3 | 80:52 | 57 |
| 2. | VSE | 15 | 0 | 5 | 5 | 90:70 | 50 |
| 3. | LTM | 13 | 2 | 3 | 8 | 77:54 | 46 |
| 4. | POR | 11 | 4 | 2 | 9 | 71:62 | 43 |
| 5. | TRE | 10 | 5 | 2 | 8 | 72:64 | 42 |
| 6. | PRE | 11 | 3 | 3 | 8 | 62:57 | 42 |
| 7. | SOK | 10 | 5 | 2 | 9 | 69:69 | 42 |
| 8. | JIH | 10 | 4 | 2 | 10 | 74:78 | 40 |
| 9. | SLA | 8 | 5 | 3 | 9 | 62:65 | 37 |
| 10. | PCE | 9 | 3 | 3 | 11 | 74:84 | 36 |
| 11. | CHO | 7 | 2 | 5 | 12 | 61:79 | 30 |
| 12. | PRO | 6 | 1 | 4 | 15 | 56:78 | 24 |
| 13. | FRM | 4 | 4 | 2 | 13 | 48:66 | 22 |
| 14. | KOL | 5 | 1 | 3 | 15 | 54:72 | 20 |
počítáno od 29.12.2006
naše ikonka
partnerské weby
zlínští hokejisté a server www.hfczlin.cz podporují
Máte to doma, je to pěkné, ale nevíte, co s tím? Staňte se Dobrodějem!
| Legendární | před 16 lety | ... Výjezdy |
|
| ZPĚVAVÝ ZÁJEZD NA VÍTKA aneb NEŠŤASTNÝ ZVRAT V CYPARÉNĚ Dnešní výjezd začíná opět zcela buržoazně. V trolejbusu potkávám Turiska a domluvíme se, že k tradičnímu místu srazu fanklubáků před Čajkárnou se necháme společně přivézt drožkou. I přijíždíme tedy a slavnostně kyneme zkoprnělému hloučku žlutomodrých. Toho půlsta za tu srandu rozhodně stojí. Cena tří piv mi přijde úměrná, jelikož pivo nepiju a ten jeden dvoulitr Coly z benzinky rád oželím. A až nebudu vědět, co s prachama, nechám se klidně přivézt třeba limuzínou! :-) Jak jsem ostatně naznačil i Dáánovi: "Na Čajkárnu drožkou, na Slávku limuzínou a na Spartu letadlem!" Ještě je třeba uvést na pravou míru, kdo je Turisek. Členové HFC jej znají pod číslem 24 a přezdívkou Prcek, ovšem ten už od té doby poněkud vyrostl, takže tuto přezdívku rád přenechá Prckovi II, který se tímto může zbavit zmatečných římských číslic ve svém nicku tak jako Arny. Do chvíle odjezdu ještě zbývá nějaká ta minuta, takže - jak jinak - jdeme pro bubny. A jelikož jsme páni bubeníci, kteří se s tím přece nebudou tahat, zapřáhneme do role nosičů oba dnešní nováčky, kteří se do HFC přihlásili na minulém zápase doma a už dnes hodlají absolvovat svůj první výjezd. Takže to narozdíl od mnohých vyžírků se svým členstvím myslí zcela vážně. Jdou tedy s námi a svého úkolu se zhostí znamenitě. Vnitřní vybavení kumbálu spatří poprvé v životě, ale není jim dopřáno příliš se kochati, jelikož je naložíme vybavením jak taxikářské velbloudy u pyramid v Gíze. Dnes totiž plánujeme rozehrát v CypAréně takový malý bubenický koncert a povezeme tedy 6 bubnů - což je pro tři lidi docela dost. Základ bude tvrdit Lečo a ty ostatní serepetičky si rozebereme mezi sebou. Nenalézáme ovšem megavlajku a to by mne tedy zajímalo, kde se tato nachází, jelikož teleskopická tyč pro její rozvinutí je opřena na svém místě. Tak se berou jen bubny, upínáky a nezbytný megafon, který je sice nad plán, ale pro jeho užití se vždycky místo najde. Ihned jej musíme ovšem vyzkoušet, takže se liduprázdnou Beran Arénou rozezní mocná siréna, na jejíž pozdravné volání odpoví houkáním nějací nezletilci z šaten naproti, abychom byli všichni následně sprdnuti panem ledařem: Děte s tím už do piče, kurva!" Vycházíme z prostor zimního stadiónu a hle: HFC Bus už je přistaven, stačí jen otevřít dvojku a uložit veškeré vybavení. Sedadlo vyhrazené pro mediální mrdky obsazuje Turisek a já, protože Dáán se i se svou spolucestující uvelebil o jedno sedadlo vzad. Nám to nevadí, aspoň budeme mít dostatek prostoru k nácviku nějakého ulítlého bubenického čísla. Již tedy provádíme poslední předstartovní přípravy a odjíždíme. V hlavě máme (kromě prvních dávek alkoholu) především hokej, a tak nějak nám nedochází, že jsou vlastně dneska volby... "Jó, volby, to za císaře pána nebejvalo," mávl rukou dobrý voják Švejk, "to maj furt nějakýho Topolánka nebo Paroubka... To já znal nějakýho kořalečníka Paroubka v Libni. Jednou se mu tam vopil nějakej dráteník jalovcovou a začal nadávat, že je to slabý, že do toho leje vodu, že kdyby drátoval sto let a za celej vejdělek si koupil samou jeho jalovcovou a vypil ji najednou, že by moh ještě chodit po provaze a nosit ho, Paroubka v náručí. Potom ještě řekl Paroubkovi, že je huncút a šaščínská bestie, tak ho milej Paroubek chyt, votlouk mu jeho pastě na myši a dráty vo hlavu a vyhodil ho ven a mlátil ho po ulici tyčí na stahování rolety až dolů na Invalidovnu..." (Věřte nebo ne, tento odstavec je - kromě prvních dvou řádků - autentickým přepisem úryvku z románu Jaroslava Haška "Osudy dobrého vojáka Švejka", kniha I., díl 2., kapitola "Švejkovy příhody v Királyhindě", str. 419 z dvousvazkového vydání v edici Slunovrat z roku 1983... :-) Při průjezdu městem se ozve Radeček: Pane Mikeska, ještě jedna zastávka na Příluku, tam bereme poštěv... ehm, pošťáky!" Ještě předtím ovšem stavíme na Bartošce pro Dárečka, který nastoupí oděn ve špičatém klobouku a s dlouhými šedivými vlasy jako Gandalf. Připadne nám, jakoby se dostavil na oslavu Bilbových stojedenáctin pouze pro VIPky, takže zezadu zazní dotaz: Máš pozvánku?" Pak tedy vyzvedáváme zmiňované poště... pošťáky, pan Mikeska opět nabádá k urychlenému nástupu, "Poďme, poďme, máme zelenou!", s Radečkem se nejvíc vítá Mira a prohlašuje: "Vypadals pěkně v té televizi!" "V jaké televizi?" "V Dohránu!" "Ježiš ne-e!" "No jasné, dvakrát sem sa podíval!" "Ty vole, zas mediální mrdka ze mě..." Pro nezasvěcené dodávám, že se jednalo o reportáž, kde byla zmínka o jubilejním 700. zápase Martina Hamrlíka, Radeček s Jardou byli gratulanty za HFC a předali Larrymu pamětní dres. Ve 13:13 (velmi výmluvný čas s ohledem na okolnosti) přejíždíme hranice Vsetína a nemůže tedy zaznít nic jiného než: ZÁÁÁ-PÁÁÁL-TE VSE-TÍÍÍN, ZAČ-NĚĚĚ-TE OD LÁÁÁ-PA-ČÉÉÉ! O chvíli později již projíždíme periférií města vsetínského, s krásnými pestrobarevnými buňkami vybudovanými pro občany s neméně pestrobarevnou minulostí a to se samo sebou rozumí, že prostě musíme na toto vděčné téma začít vtipkovat. "Zdar děcka, Čunek vám prohrál volby, co?" "Pane Mikeska, pozor na disky! Ať vám je neukradnou za jízdy!" "Co dželaš, ty dylino!" "Né more, ber disky, ja beru autoradyjo!" "Už startujou žiguliky, ale jeden nenaskočil, bo nema motor, bo mu ho ukradl sused." V tu chvíli se v protisměru objeví hráškově zelená Lada. "Jé žigulík! Zelený žigulík!" "Ty vole né, to my néjsme, to ti za nama!" A že má žigul slovenskou espézetku, ozve se pan Mikeska: "To su znami z Puchova!" Pak zas vtípky: "Kdes byl na dovolene?" "No u susedu." "A jake?" "No dobre!" "Ty Roman, viš co dostanu na Vanoce?" "Ne." "Tvoje nove kolo!" Krátce poté zastavujeme na Rokoru, tradiční první zastávka na benzince hned za Vsetínem. Při dojíždění nám cestu zkříží nějaký vesanský cyp, který si povšimne žlutomodrých dresů uvnitř našeho autobusu a schválně přechází před naším autobusem hodně pomalu. Radeček: "Pomaleji by to nešlo, šéfe?!" Pan Mikeska: "Uhni! Hňupe!" A hňup uhnil... Při hromadné chcací na trávníku za benzinkou filozoficky rozebíráme rozdíly mezi mužským a ženským způsobem vyměšování. "Chlap dojde a ví, jestli chce tak nebo tak! Ženská si sedne a čeká!" "A uvidí!" "A ucítí, možná...!" "Až posléze ucítí, ale víš jak, já bych řekl, že se nejdřív rozhodne, pak kdyžtak ucítí, pak uvidí a v rámci možností aj nahmatá!" Ve Valmezu nabíráme posledního cestujícího, který je oděn v civilu, na zádech horolezecký kletr, a vyzvedáme ho na běžné autobusové zastávce. Tam stojí rovněž dva důchodci, kteří se převelice diví, že nemohou nastoupit dovnitř. Tuto možnost jim posléze nabízíme, ale to už se křižují jak před čertem a dají se na zběsilý úprk, co jim jen francouzské hole a ortopedická obuv stačí. Další zastávka je pravděpodobně na téže benzince, na níž jsme zastavovali cestou do Třince. Panu řidiči se zalíbí nový model škodovky vystavený na trávníku mezi silnicí a benzinkou, A že kolem té Škodárny rejdí jak polský prodavač ojetin, Radeček na něj z autobusu zavolá: "Pane Mikeska, nechte to!" Pan Mikeska na něj uličnicky vyplázne jazyk a dál se věnuje nablýskanému vozidlu, jelikož jest nabízeno za velmi přijatelnou akční cenu... ovšem bez DPH, takže jako bychom nakupovali u Lojzy v Loukách. Těsně před odjezdem od druhé zastávky ještě Alien skáče po Pošťačkách... ...teda ale takhle vobráceně...??? Je sprdnut, ať toho nechá, abychom mohli v klidu odjet. Tedy odjíždíme a za nějaký čas se přiblížíme až k hranicím moravskoslezské metropole. Přitom s Turiskem neustále nacvičujeme jednu machrovinku zvanou The Bongo Song od Safri Duo a mlátíme se přitom paličkami do stehen. Na oné věhlasné křižovatce, kde odbočujeme ve směru k Aréně, tentokrát není nastaven žádný nekonečný impuls, takže se dostavíme na parkoviště jen za několik málo okamžiků poté. Ihned si nás vyhmátne zavodni straž, tedy člen bezpečnostní služby, který náš autobus ihned posílá do příslušných míst. Vystupujeme a protahujeme se. Do začátku zápasu zbývá ještě hodně času, tak jdou Radeček s Timurem pro vstupenky a zbytek fanklubáctva zevluje na parkovišti, přičemž pamětníci vzpomínají na legendární semifinálové bitvy, kdy ono hranaté ufo naproti praskalo ve švech s deseti tisíci návštěvníky. Nyní jest na obou okrajích obehnáno lešením, provádějí se tam nějaké opravy. Řidič drapne jednu z Pošťaček a snaží se její končetiny dostat do gymnastické polohy. Už si nevzpomínám za jakým účelem, ale oba přitom zakopnou o vyčnívající hydrant a málem spolu zahučí do křovin vedle chodníku. Po chvíli se srotíme kolem obou našich vedoucích představitelů a inkasujeme vstupenky, načež se zvolna přesouváme k aréně a dovnitř. Na skleněných vchodových dveřích arény jsou zobrazeny symboly předmětů, které jsou zakázány dovnitř nosit a když si povšimneme i pistole, zazní zoufalý výkřik: "Já mám s sebou kvér, oni mě nepustí, co budu dělat?!" Přes menší problémy u turniketů (bubny přesahují rozměry a těžko je procpat skrz) se nám dovnitř nakonec podaří dostat veškeré vybavení, ale dáme si takovou menší okružní procházku kolem arény, protože jsem zapomněl, že se náš sektor nachází téměř přímo naproti, takže jsme spěchali chodbou až tam, kde bylo úplně modrobílo, kde se nacházel sektor domácích a kde na nás zírali pohledy napůl pobavenými, napůl nenávistnými. Učinili jsme tedy čelem vzad a konečně nalezli spásný sektor hostů (do kterého si kupují lístky i domácí, protože je to levnější). Po několika minutách zápolení se nám podaří smontovat naprosto šílenou bubenickou soupravu pro dvě osoby. Je až s podivem, že to všechno drží při sobě. Ale co, hlavně že se na to dá mlátit, že to neujíždí a že Vítci čumí jak na Matušoviče s Pospěchem v dresu Sparty. Nadupaný úvod ve vítkovické aréně, tak jak jej všichni známe, skvělé upoutávky, ostrý obraz, výborný zvuk, krásné slečny roztleskávačky. Je to velkolepé a přitom střídmé, není třeba oné okázalosti Sparty či Slávky. Hlasitým řevem přivítáme naše borce, přičemž spustíme posměšnou skandovačku na maskota v kostýmu rytíře Vítka: KON-DOM, KON-DOM! JACHA-CHACHA-CHÁÁÁ! Jako sorry, ale on vážně vypadá jak reklama na Durex... Hlavním rozhodčím jest Fraňo a to nám zkazí veškeré nadšení. Ježišmarja, to zas bude zápas, OMG! Nic naplat, dejme se do práce. ŠEV-CI!!! Hned v úvodu nás čeká šok. Jarda Balaštík jede sám na kasu, ale stíhá ho soupeř, fauluje ho a Fraňo neuvěřitelně píská. A pak ještě ukáže zkřížené ruce nad hlavou, máme trestné střílení! To snad ani není možné! Lojza provede svou obvyklou fintu a do kasy nechá Štěpánka, který minule tak pěkně ten nájezd vychytal. Jenže proti němu stojí Automatic Balaštík, to ti, Lojzo, ani tahle finta nevyjde. A Jarda jede, už je to jasné... jenže v rozhodující chvíli mu sklouzne puk!!! Panebože! No jen aby nebylo nedáš - dostaneš, to bychom ve Vítkách horko těžko doháněli. Naštěstí nebylo, máme mírnou převahu, pár nebezpečných akcí na obou stranách, jinak nic. A co teď?! Hamr to pošle na Baláže přes dvě čáry, Jarda si zopakuje sólový únik z úvodu zápasu a... GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!! To je mazec, vedeme 1:0! To už ve Vítkách dlouho nebylo, však také působí velmi zaraženě. Tak aby je aspoň trochu rozveselil, pošle nás sudí do čtyř :-) Smějeme se: to bylo tak okaté, až to viděl i Stevie Wonder přes dva metry tlustou betonovou zeď. A taky to domácím štěstí nepřineslo, v pohodě se ubráníme a sudí kompenzuje oslabením pro domácí. Teď je to přesilovka, jak má být. Ostřelujeme Pyncaka jaksepatří, ale nic z toho nebylo. Navíc Burger vystihne vyhozený puk a zdrhá do sóla, ale radost z oné haluze mu zkazí Martin Hamrlík. Je po přesilovce, zase se můžeme vrhnout do útoku. GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!! Dvě minuty před koncem první třetiny dává svůj první gól na hostujícím kluzišti benjamínek Tonda Bořuta! Tak to je nářez, jóóóóóó! Poskakujeme mezi sedadly, co nám jen stísněné prostory dovolí a za rotace žlutomodrých bavlněných vrtulníků řveme náš vítězný chorál, který se pěkně rozléhá zděšenou vítkovickou arénou. Chlapi super, tak jen vydržať! Deset sekund před první sirénou jdeme sice do oslabení, ale Vítky nejsou Rangers, takže se stav zápasu nezmění a na ukazatel skóre je po první třetině velice pěkný pohled. Tak takový úvod jsme venku už dlouho nezažili. Prostřednictvím dostupných mobilních sítí se dělíme o svou radost s pozůstalými fanoušky doma a na zbytek zápasu se ohromně těšíme. Mně však po letitých zkušenostech z CypArény neustále v hlavě bliká varovné světélko. Určitě to nebude tak jednoduché a pokud ano, tak se někdo jistě postará, aby nebylo. No nic, radši na to nemyslet, pojďme se rozptýlit přestávkovým programem, v němž se nám předvede nadějná čtrnáctiletá krasobruslařka Bára. A vezme to pěkně od podlahy (nebo spíš od ledu). Fakt dobrá. Při svém vystoupení má navíc strhující symfonický doprovod, umocněný výkonem skvělého ozvučení v Aréně, takže si připadám jako na nějakém hollywoodském kasovním trháku ve velkém sále multikina v Jabku. Začíná druhá třetina, jdeme do toho. Máme náskok, chlapi, půlená přesilovka je na pohodu. To ubráníme. COŽE?! Ani ne za minutu dostáváme gól! A zrovna od takové primadony namyšlené, Barinka to dal! No, ještěže aspoň ne Šimíček nebo Burger. Jediný, od koho je čest dostat gól, je Martin Straka, jinak je to všechno jedna velká extraligová banda. Vítky se pochopitelně nastartovaly, protože zjistily, že se dá Radovanovi vstřelit gól a samozřejmě chtějí přidat ješ-tě jeden. Naši mají co dělat, aby s nimi drželi krok. Ale to je vždycky tak, kontaktní gól je vlastně takový legální doping. A právě když vítkovická útočná snaha konečně poleví a vypadá to, že máme opět převahu, jdeme zase do oslabení! Ježišmarja, za co zas! Nic, to nemá cenu. Hoši bojovat! Zamkli nás tam, ostřelujou nás, ale všechno naštěstí vedle. Tonda Bořuta se vrací, ubránili jsme to. GÓL?! Bože, jak já tohle nesnáším! Dostaneme góla, zrovna když už je po přesilovce a oddechneme si, že jsme to ubránili! Kdo to dal?! Nojo, Štefanka. A ještě ke všemu zjišťuji, že mám ruplou blánu na virblu. Kurva fix už do toho! Je srovnáno, musíme se holt sebrat. Z ledu se nám poněkud vytratila útočná snaha, nikdo se za takového stavu neodváží riskovat, třebaže jsme jen mírně za polovinou celého utkání. Teď se to ale mydlí za Pincákem, snažíme se to tam zašlápnout a Burger, nyní již poslední ze tří zástupců rychlého občerstvení ve vítkovickém dresu (Burger - Svačina - Gulaši), marně dloube našim do bruslí, udržíme to až do přerušení. Půl minuty před koncem druhé části hry si pro změnu zahrajeme dělenou přesilovku my, tak doufám, že to pak v první minutě poslední třetiny Vítkům pěkně vrátíme, ten rychlý gól v úvodu. Nějak to pořád nemůžu skousnout, to vítkovické vyrovnání. Přestávkový program druhé třetiny vyplňuje divácká soutěž mírně připomínající curling, kdy se soutěžící snaží dopravit puk co nejpřesněji ke středovému kolečku pro vhazování. Akorát se přitom nezametá. A už nám chlapi nastupují do poslední třetiny. Tak, co teď? Zlínský přesilovkový zámek. Larry odpálí pověstnou bombu, u tyčky tečuje Zahyn... a Pyncak exceluje. Pak ujede Béďa Köhler, a nedá! Vítky se ubránily, ale my jsme pořád v útočném pásmu, chlapi zkuste to! Tak jak předtím oni. Nic. Nevyšlo to. A ještě ke všemu jdeme do oslabení! A co myslíte? NEDÁŠ-DOSTANEŠ! Kurva už! A aby toho nebylo málo, tak haluzácký vlastenec! A ještě k tomu tečovaný od Šimíčka! Vítkovice bouří, oslavují svého miláčka a já prožívám přesně stejný pocit, jaký musejí mít třeba pilsfandové na našem stadiónu, když dá rozhodujícího góla Jarda Balaštík. Je to pro nás zdrcující, z 2:0 na 2:3, ale naši to ještě nezabalili. A pak se to stane. Poblíž naší střídačky dojde k nechutnému faulu, je tam krev a Vítky jdou na 2+2 minuty ven! To není možné! Tak chlapi, musíme srovnat! Máme závar, ale prostě ne a ne to tam spadnout. A minutu nato ještě přesilovka 5 na 3! Tak to snad Franta Černík není doma! Chlapi, tak teď nebo nikdy! Jenže ono asi nikdy, Vítci přes všechny ty střely ubránili jak pět na tři tak i pět na čtyři a zdá se že už je rozhodnuto. Do konce je sice pořád 10 minut a domácí vedou jen nejtěsnějším rozdílem, ale naši se nemůžou dostat do pásma a pokud ano, Pincák všechno pochytá. Dokonce i tu Koláčovu tutovku, jak jeli spolu s Rachnou sami! Bože! Pak si vychutnáme elegantní Bajglovu lapačku, protože Radek má nejlepší zákroky lapačkou v extralize. Potom znovu naši, protiútok domácích, závěr se nám pěkně zrychluje. Domácí chtějí přidat rozhodující gól, aby měli v závěru klid a my se zase zoufale snažíme vyrovnat. Půl minuty před koncem si bereme time-out a zkusíme tradiční závěrečný nápor. Ten ještě zesílí o pár vteřin později, kdy jdou domácí za ohromné nevole publika do oslabení a nám se naskýtá poslední šance v přesilovce 6 na 4. Ta se nám ale vůbec nepovedla, jeden z domácích málem ujel, ale Larry ho zablokoval a díky tomu se alespoň odpíská poslední icing zápasu. Poslední vhazování před Pincem a je tu konec, Vítky šťastně otočily zápas a my jedeme domů opět s prázdnou. Můžete vykládat "Jak to, že jsme nevyužili ty přesilovky tam? Jedna 4 minutová, pak 5 na 3 a pak ještě power play šest na čtyři?", jenže pokud jste tam nebyli, neviděli jste tu neskutečnou kaskádu opomíjených a neodpískaných faulů, kdy Vítci bránili s vědomím, že se jim nic nestane a sekali, a krosčekovali a hákovali a drželi a podráželi a ještě nám stihli odkráglovat klíčové hráče našeho úspěchu z první třetiny, tedy Baláže, Mokyho i Bajgla. Kluci šikovní. A kdyby pro ně Béďa ještě stále nebyl tak trochu našinec, nejspíš by šel z ledu taky. Lojzo, ty cype! Dobře tě Růža školil, dobře! Proto se asi Vítky letos usádlili tak moc nahoře. Jen počkejte, pýcha předchází pád a konkrétně na ten vítkovický si moc rád počkám. Nejlépe v playoff, a ještě líp v playoff s námi, abychom jim ta vrátka k výšinám s gustem opět přirazili před nosem... Praha se už na nás naučila hrát, takže až se budou nestranní rozhodčí rozhodovat, koho ze dvojice ZLN - VIT přihrát do semifinále Slávce, aby měla lehčí práci při postupu do finále, je to myslím jasné... :-))) No, nějaké hokejové nebo vůbec sportovní skandály jsou jen nepatrnými aférkami ve srovnání s tragikomickými skandály ze života bezejmenných občanů. Vzpomínám si na jeden případ, kdy jistý tělesně postižený občan přišel o nohu, nosil protézu a lékařská komise ho neuznala plně invalidním. Na protest podal stížnost k vyšší instanci a že měl tu neslýchanou drzost něco takového provést, tak k němu jednoho dne přišli zástupci zmiňované komise, oznámili mu, že není hoden nosit umělou nohu, odepnuli mu ji a odnesli... Odcházíme ze zakleté CypArény a přemýšlíme, kdy tady zas konečně poctivě vyhrajeme. Asi až nebude Černíka. Co když se ale najde nástupce mnohem horší? Při odchodu se snažíme rozeřvat "Sudí, ty jsi príma chlap!", ale megafon nám bohužel selhává a hlasivky už nejsou s to jej plnohodnotně nahradit. Druhou sloku pak stejně zapomeneme :-) Nováčci nám nesou bubny, to se nám to pěkně pochoduje! Pak je ovšem odchytí jeden nachmelený Vítkovičák, a uznale je pochválí, jak pěkně dneska bubnovali! Nojo no, chlapci holt slízli smetánku... Na přechodu pro chodce konečně řádně využijeme služeb naší sirény, kterou se nám podaří spustit tak, aby auta zastavila na přechodu v domnění, že se blíží policie. Ve dvojce máme jisté problémy s uložením aparatury, ale nakonec to všechno dobře dopadne. Odjíždíme pryč z moravskoslezské metropole, sami, ani ten policejní doprovod nám nedali. První zastávka je na benzince zvané EuroOil. Jelikož jdeme chcát, bleskurychle obsadím jedinou dostupnou toaletu, načež se ostatní zákazníci marně se dobývají dovnitř. Teplá voda je mimo provoz, ale to nevadí. Dálniční známky taky nejsou, ale stejně je nepotřebujem. Splachuji a dám si provokativně načas. Pak vystupuji a s přezíravým úsměvem významně prohlásím: "To že slyšíte splachovadlo, ještě vůbec nic neznamená!" Slečny se diví: "To je společné, ten záchod?" "Ano, můžete jít společně!" Chvíli poté nás upoutá zpívající kačenka, takový ten roztomiloučký maňásek, co se na nějakém místě zmáčkne a spustí se písnička. Káč, káč! Nádhera. Wamp se snaží dostat z chladicího boxu plechovku Kozla, avšak tato se nachází úplně vespod, takže si Wamp musí k této činnosti lehnout. Boj s nemotorně uloženými plechovkami nakonec vyhraje, a vítězoslavně v ruce třímá ukořistěného Kozlíka, ale pan Mikeska mu musí i tak pomoci na nohy. Wamp přitom klouže kanadama po kachličkované podlaze jako opravdový zhulený kozel na bruslích. To mi připomene onoho zpívajícího kozla z Karcoolky, a sotva si ho představím, začnu se nehorázně smát. Lavina se blíží, už slyším její ře-e-e-ev Začínám mít pocit, že mi v žilách tuhne kre-e-e-ev Já jsem kozel zakletej, nemůžu strachy řvát proto musím místo toho jó-dló-vat... Máme nakoupíno, takže vyrážíme opět k domovu. Přesně o půl osmé se rozeřve společný chorál Spááárta zajebaná jééé!, načež do nastalého ticha utrousí Wamp další hlášku: "Prohráli jsme, takže si vylijeme vztek na autobusu!" Všichni se smějeme a je tak nějak fajn, že to nehodláme realizovat doopravdy jako někteří siláci, kteří si obdobnými akcemi vylepšují své pošramocené ego. Zato se nám za několik minut podaří dohonit autobus našich hokejistů, takže je bouřlivě přivítáme ale špalíru si mnoho neužijeme: mezi naše dva busy se vecpe nějaký týpek s Tečkem, tedy s espézetkou moravskoslezského kraje. Ihned na něj pokřikujeme: "Vypadni, cype!" "Uhni, ty šulino!" A tak všelijak podobně, až nakonec: "Héj, ticho chlapi, třeba je to Béďa Köhler!" Řehtáme se upřymně a objeví se nápad, že bychom se domluvili a někde se s našimi hokejisty zastavili na nějaké společné zastávce. To vůbec nezní špatně, teď jen abychom takovou příležitost získali, to asi nebude jednoduché. Kolem osmé hodiny večerní vypukne něco úplně jiného. Wamp se dostane do té ideální nálady, kdy intoxikace aktivuje mozková centra v místech, kde lidstvo chová dar zpěvu. A tedy se rozezpívá na tolik oblíbené hitovce Kdybych já měl alkohol. Přitom ovšem zcela dokonale intonuje, načež ono vysoké dé ve slově Já zazpívá naprosto přesně o oktávu výš. Sotva tedy dozpívá, spustíme hlasitý potlesk a ovace. "DĚKUJEM! DĚKUJEM! MY TI WAMPE DĚKUJEM!" A do následného ticha zazní další hláška: "Wampe, a teď tu o tom alkoholu, ta už dlouho nebyla!" Místo toho se zezadu ozve další píseň, tentokrát jedna z těch sprostonárodních a je tak nějak symbolické, že je opět od skupiny Alkehol. "Jmenuje se Radek, má tuze krásnej zadek..." S tím bychom ovšem v Evropské unii nepochodili, tak je třeba přijít s poněkud univerzálnější verzí, abychom nezpůsobili psychickou újmu žádné etnické, biologické ani fyziologické menšině: "Jmenuje se Jirka, má tuze velkého mirka, kterého se bojí každá dírka!" Při rozpravě s Arnym vymyslíme nádhernou parafrázi na jednu scénu z pohádky S čerty nejsou žerty, jak kaprál svědčil proti Petru Máchalovi u královského soudu, pamatujete? A teď si zkuste představit, že v roli Petra Máchala je nyní Roman Šimíček a ten kaprál tam právě hřímá nezapomenutelným hlasem Petra Nárožného: JE TO REBEL! TŘI ZLÍŇÁKY TĚŽCE ZRANIL... (to je pravda, tři naše hráče trefil vysokou holí) ...DVA ZHMOŽDIL... (další dva naremploval na mantinel) A JEDNOHO... ZESMĚŠNIL! (jak dal ten trapný třetí gól, který se odrazil od našeho obránce do kasy) Řehtáme se škodolibě a nemůže to skončit jinak než: ŠI-MÍ-ČE-EK! ŠI-MÍ-ČE-EK! Pak si vezmeme na paškál jednoho z mediálně nejprofláklejších vítkovických hráčů, probíráme jeho osudy v pro něj osudovém semifinále 2005 a celé to završíme skandováním: "Kubina!! Kubina!! Má maléééhóóó šúúúlííínááá..." Ono skandování je ovšem poněkud schlíplé a nevýrazné, řve to pouze pár lidí, a ještě k tomu jen tak decentně, asi jako Stejně za to může Bush! na Manhattanu 11. 9. 2001, takže se obrátím na posádku: "Trochu víc upřímného řevu do toho, ne?" "KU-BINA!!!" A nic. Jděte do háje... :-))) Ve čtvrt na devět se opět probouzí Wamp. Přeladíme na Já chci pít nonstop, pak přidáme několik anti-vesanovin, ale v téže chvíli předjíždíme autobus našich hokejistů, takže se všichni sjednotíme v hromové: HEJ! HEJ! HEJ! HEJ! a pozdravujeme naše hokejky, kteří nám dneska udělali radost, a to jako fakt, i přes ten nešťastný závěr, protože vidět ty protáhlé modrobílé ksichty po první třetině, už jen to stálo za celý výjezd. To, že po skončení zápasu jsme měli protáhlé ksichty pro změnu my, to už je jiná, ale tak přece jste po tolika zkušenostech v CypAréně nečekali, že bychom tam vyhráli? Že jsme zvítězili na Spartě, to zas nebyl Pánbůh Sparťan doma, jelikož zrovna pobýval na druhé straně zeměkoule, kde řešil s Barákem Obamou návrat té komety v roce 2012, jestli to vyjde do konce jeho volebního období nebo ne. Po chvíli klidu se ozve Radeček: "Kdééé domov můůůj...?" A zezadu se ozvalo: "To už bys měl vědět!" Pak to opět přijde. Wamp spustí přehršel budovatelských písní, všechny ty notoricky známé odrhovačky lidově demokratického a socialistického Československa padesátých let. Začne Internacionálou a přidá i třetí sloku, kterou dneska zná opravdu jen málokdo. A pak už jedna skladba za druhou, do sboru přidávají se i starší ročníky, co si pamatují zkratky jako RVHP, VŘSR a SČSP a je toho tolik, že by veškeré písně vydaly na jedno cédéčko, jež bychom klidně mohli nazvat "Soubor budovatelských hitů Miry a Wampa", které v hitparádách pro seniory dozajista smete onu úspěšnou dvojici Evy s Vaškem, o jejichž skutečném životním příběhu si můžete přečíst zde: Eva a Vašek je ujgurské death-metalové duo pocházející ovšem z Plejád. Na zemi se objevili v roce 1999 (všimněte si, že to je prvočíslo), kdy je do ujgurského Urumči transportoval Ptaah, velitel Šeranovy vesmírné flotily z Plejád. O jejich dětství není prakticky nic známo, Eva je údajně synem pana Spocka a Vašek je podle informací deníku Plesk matkou Arnolda Rimmera. Od dětství byli vychováváni hodným panem Aštarem Šeranem a jeho prasopsem Ptaahem přesně podle učení Vesmírných lidí, takže se milují a mají všechny rádi. V pubertě Eva a Vašek působili jako velvyslanci dobré vůle Ptaahovy flotily v Klingonské říši. V roce 1367 (to je taky prvočíslo) však započala jejich hudební kariéra a vydali svůj první singl s názvem "Fuck You, Fucking Fucker", který se okamžitě stal neoficiální hymnou zlých nepřevibrovaných ještírků z osmé dimenze alternativního časoprostorového kontinua. Aštaru Šeranovi se píseň nelíbila, takže ho za to Chuck Norris, velký fanoušek Evy a Vaška, zbil a od té doby se Šeran k hudební kariéře Evy a Vaška nevyjadřuje. Aby se Evy a Vaška zbavil, nechal je Aštar odvést do Mongolska. Druhý singl, pornograficko-rasistický baladický pamflet "Bílá orchidej", byl vydán už na planetě Zemi v roce 2006, opět se naší milované dvojici dostalo obrovské mediální propagace, protože se spojili s tajnou židovsko- bolševicko- teroristicko- maoisticko- wikipedistickou lóží vedenou Horstem Fuchsem, zlým pánem z Teleshoppingu (ve skutečnosti za vším stojí Chuck Norris, který prostě zavolal do všech televizních stanic, aby vysílaly pouze Walker Texas Ranger a videoklipy Evy a Vaška, ale nikomu to neříkejte). Celosvětové turné Evy a Vaška navštívilo v roce 2006 asi 6 miliard lidí, což je úctyhodné číslo, především vzhledem k faktu, že turné mělo pouze jeden koncert, který se odehrál v Kulturním domě ve Slaném. (zdroj: Wiki. Nekecám! :-) To ale není všechno. Po vyčerpání zásob ze zpěvníku budovatelských písní českých Wamp přeladí na obdobné písně sovětské a to už je teda maso! "PUSŤ VSJEGDÁÁÁ BÚDĚT SÓLNCJE!" Takže Wampinho opět sklízí uznalé, obdivné a naprosto zasloužené ovace. Pan Mikeska se nenechá zahanbit a s věrným tremolovým barytonem sólisty z Alexandrovců kontruje nefalšovanou hymnou Svazu sovětských socialistických republik: "Sajúúúz ně-ruší-myj res-púúú-blik svabóóód-nych..." A to už se blížíme k hranicím Zlína, přejedeme Suiho žlutozelenou půlku Vizovic (eště že je likérka s areálem pro Masters of Rock až za ní :-) a následuje série zastávek pro jednotlivé skupinky našich účastníků zájezdu, které jsou vesměs podobny těm z minulého zájezdu do Třince, takže se tady nebudeme příliš zdržovat a přejdeme rovnou až k výjimečné zastávce u Monaka, před kterou Radeček výhružně upozorňuje: "Další zastávka až Monako a pan Mikeska jde s náma, takže kdo chce nahoru na zimák, má smůlu!" To by nám pan Mikeska ovšem neudělal, takže vysadí Játro Tuning Team u Monaka a se zbytkem zajede po Březnické až nahoru k naší žlutomodré Aréně. Tam v pohodě vyskládáme výbavu a uložíme všechno do kumbálu - totiž my ne, to naši soumaři, my to všechno víceméně jen koordinujeme - a pak se všichni rozejdeme do svých domovů. Turisek lituje, že jsme se nikde nemohli setkat s našimi hokejisty, že by se strašně rád vyfotil z Radkem Bieglem, od kterého dosud nemá byť pouhý podpis na kartičce. Alespoň je mu přislíben odvoz domů, jeho otec se vrací ze Slovenska, takže ho může vyzvednout, pokud počkáme na smluveném místě. Je dohodnuto, že bych se taky kousek svezl, když už je to po cestě a po domluvě přes mobil se tedy přemístíme k místu setkání na trolejbusovou zastávku u polikliniky. Co se stalo přibližně za čtvrt hodiny poté, to bylo něco neuvěřitelného. Přijíždí nějaký ostře svítící vůz, zpomaluje a zastavuje u nás, tedy nejspíš náš odvoz. Překvapuje mne ale pardubická espézetka: že by měl Turiskův taťka nové auto? V tu chvíli se otevřou dveře a oba zíráme jako zkoprnělí na řidiče: RADOVAN BIEGL OSOBNĚ! Ano, čtete dobře. Nestačíme ani sklapnout naše chlebárny otevřené v němém úžasu a Radek nás pobídne: "Poďte, já vás vezmu, přece vás tu nenechám stát, když jste nám tak fandili a jeli za náma!" No ty krávo, to je mazec! Okamžitě nastupujeme. Úvodní nadšení však vystřídá něco jako posvátná bázeň, skoro se bojíme promluvit. Ticho prolomí až sám Radovan: "Kam jedete?" "Já do starých Malenovic a on do Otrokovic, jak je Kolonka." Tu projíždíme kolem nějaké mimořádně pohledné slečny na další zastávce. "Tuhle jsem měl vzít a ne vás," směje se Radek. "Šak mohls," hlesnu. "Né, vzadu je mladej, je tam moc těsno a..." "A?" Pohled, který mě stihnul, byl naprosto výmluvný. Netřeba se ovšem znepokojovat, Turisek je slušně vychovaný. Potom se teprve dovídáme, kam že to Radek vlastně jede takhle pozdě v noci. Do Pardubic! Nojo vlastně, vždyť tam má rodinu! Proto to éčko na espézetce. Teda to obdivuju, po takovém zápase a k tomu ještě dvě tři hoďky autem! "No, vo půl druhý sem doma." Panebože! Přes časový skluz nás Radek rozveze jak slíbil, oba pěkně až před barák, za což snad ani neexistuje úměrná míra díků. A to si prý v Kolonce stihl ještě vteřinku pokecat s Turisovými rodiči! No, myslím, že jak máme všechny ty buržoazní návraty domů, tak tenhle byl bezkonkurenčně ten nejlepší ze všech! RA-DOOO-VAN BIE-GL! |
| |||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||
Pro vložení komentáře musíte být přihlášen/a! | ||||||
ládné clánky
Je dobré taková mužstva jako Hradec porážet (254x)Proč Vsetín ano a Kometa ne? (145x)Uděláme peklo? (101x)Féroví Sparťani aneb Jak to vlastně bylo (78x)Přišel čas změnit tradici? Chceme znát váš názor! (62x)Zlínský klub má nové logo (44x)SPARTA PŘIZNALA UPLÁCENÍ! MÁME DŮKAZ! (42x)
Konkurence v lize mi nedělala velké potíže, ohlíží se za kariérou Jiří Vodák (08.08.2008)Kyslíkový minireport o zápasu proti Chemikům (25.09.2007)Weissmann by se do Zlína asi nevrátil (27.11.2006)Na Kometě nadějně, ale nakonec bez bodů (02.11.2010)Žili jsme si nad poměry, prozradil fanouškům generální manažer Michalovský (19.12.2007)Ševci málo zaplatili, z Litvínova vezou jen bod (30.12.2014)Pozvánka na sledge hokejový turnaj (29.01.2010)