HFC Zlín - fanclub zlínského hokeje: DVOUDENNÍ SMRŠŤ V LIBERCI (I).

POR

ZLN

[ všechny výsledky ]

ZLN

PRO

pondelí 7.10.2024, 17:30
9. kolo

TRE

ZLN

středa 9.10.2024, 18:00
10. kolo

		V		P		SK	B
1.	SOK	5	2	0	1	26:14	19
2.	LTM	4	1	1	2	22:16	15
3.	ZLN	4	1	0	2	26:18	14
4.	VSE	4	0	2	1	22:22	14
5.	POR	3	2	0	3	18:14	13
6.	PRE	3	1	0	2	20:14	11
7.	KOL	3	0	2	3	21:20	11
8.	SLA	3	1	0	3	23:24	11
9.	FRM	3	0	1	3	18:18	10
10.	TRE	1	3	1	3	18:22	10
11.	JIH	3	0	0	4	23:28	9
12.	PCE	1	1	2	4	16:24	7
13.	PRO	1	1	2	4	15:23	7
14.	CHO	0	1	3	3	15:26	5

[ podrobně ]

Ivone	[6. 10. - 31 let]
Patricio	[6. 10. - 35 let]
pazi	[6. 10. - 29 let]
Saif	[6. 10. - 42 let]

Dnes slaví: Hanuš

počítáno od 29.12.2006

naše ikonka

HFC Zlín - fanclub zlínského hokejového klubu

partnerské weby

zlínští hokejisté a server www.hfczlin.cz podporují

Máte to doma, je to pěkné, ale nevíte, co s tím? Staňte se Dobrodějem!

DVOUDENNÍ SMRŠŤ V LIBERCI (I).

Legendární Dáán | před 18 lety | ... Výjezdy

17. listopad je, jak víme, státní svátek. A tuto událost rozhodlo se naše faklubáctvo oslaviti způsobem přímo megamonstrózním. Využívajíce volného pátku, vydali jsme se do libereckých Svijan, abychom v tamní Tisport Aréně shlédli zápas domácích Bílých Tygrů s našimi Medvědy či Ševci či Paštikáři či co to vlastně vůbec jsme. To však nebylo vše. Tak jako loni, dovolili jsme si tento hokejový svátek spojit s brutální kalbou následovanou důkladným vyrácháním se v místním aquaparku Babylon, to vše za cenu neskutečně symbolickou, takže účast byla hojná, nálada vynikající, hlasivky chraptěly, paličky se lámaly, blány trhaly, žaludky se bouřily, nohy se motaly, jazyky těžkly, konstrukce se otřásaly, uši zaléhaly, lidi nechápali, plavčíci s panem Mikeskou plísnili, usmířenci pochrupávali a Vietnamec nerozuměl. Chcete vědět podrobnosti? Nuže čtěte!

DVOUDENNÍ SMRŠŤ V LIBERCI

aneb

JÁ CHCI BÝT JEN HOMOSEXUÁL!

Pozn. aut.: Tato reportáž byla poprvé v dějinách HFC sepsána v tandemu dvou autorů a to přímo v reálném čase a šibeničním termínu. Ačkoliv je opět uváděna v první osobě, soupis hlášek a situací je společný a celé se to pak jen zabalilo do legendárního hávu. Tolik tedy na vysvětlenou a teď vzhůru do Liberce!

Většina reportů z výjezdu zpravidla začíná popisem jízdy v trolejbuse a výčtem důchodců. I dnes (idnes :-) je tomu nejinak. Provoz je však plynulý a busy poloprázdné, takže není moc důvodu popichovat naše legendární rentiéry.

U zimního stadionu Luďka Čajky potkávám první dvě fanklubácké vlaštovky. Je zde Arny-X a Čibes, kterého bych málem nepoznal, jelikož si oholil svou šviháckou bradku. Čibes si ověřuje, kolik je hodin, jelikož má na svém chronometru zresetovanou časomíru. Říká, že když ho dnes na vlastní žádost budili, málem je poslal někam, protože viděl čas 3:40 ráno. Dáme se do rozpravy a Čibes si otevře flašku od piva zubama, až mi moje vlastní korunky zavrzají hrůzou.

Pak již přichází jeden fanklubák za druhým, mnozí vykazují známky následků společenské únavy. Dozvídám se, že se konala nějaká beforeparty (srovnej: afterparty), ale kdo se jí účastnil, mohu se jen dohadovat podle ztrhaných rysů ve tváři a skelného zraku. Slušňačka Keksy přijde v poněkud zahliněném oblečení, ale rozhodně popírá, že by se byla cestou někde vyválela. Tu vytřeštím zrak na několik konkrétních osob, jež se hrdě honosí visačkou GREEN TEAM na svých prsou. Visačka ta jest zcela zatavena, s vlastní fotkou, logem a číslem dresu a vypadá naprosto profesionálně. Těmi konkrétními osobami - které jsem zatím postřehl - jsou Radeček, Dáreček, Martyletec a John.ny. Dám krk za to, že k oné partě náleží rovněž More, ovšem ten je v tuto chvíli stále ještě v Přerově.

Ještě je třeba tradičně vynosit bubny. Nechce se mi a tak rozdám instrukce, ale nakonec následuji dobrovolníky i tak, abychom tam náhodou něco nezapomněli. Jarda s Prckem si už své bubny vzali dopředu, tak sebereme všechny zbývající kromě jednoho, jelikož Pepíno dnes nejede. Povezeme jich celkem sedm, což je nejvíc, kolik jsme kdy na hostující zápas brali.
Pak už se nastupuje do busu přísně podle zasedacího pořádku, kontrolovaného samotným Hippoem, jenže Řidič s Alienem se stejně prohodí. Kůža se při nástupu do busu zarazí a prohlásí:

"Kurňa, tady je bab, to abych sa aj bál!"

Zavazadla jsou uložena ve dvojce, HFC v jedničce, nikdo nechybí a je tedy dán povel k odjezdu. Sotva se však rozjedeme, již brzdíme poblíž památného stromu na parkovišti u zimáku, jelikož k busu dobíhá zoufale gestikulující Lvíček! Tak tomu teda říkám zevrubná kontrola zasedacího pořádku. Jestli takhle bude probíhat i ubytování a vstupenky, tak to potěš pámbu.

Náš pan řidič Mikeska nejspíše zcela nepochopil, co se Lvíčkem, jelikož se otázal: "No, copak chceš?"

Udýchaný Lvíček ze sebe vypravil jen: "Já... se omlouvám!"

Zezadu se ozve John.ny (nebo to byl Dáreček?):

"Dnešní den bych nazval: komu se nelení tomu se zelení..."

V příštím okamžiku zapózuje v uličce celá družina Zelených z Green Room. Autobus se definitivně rozjíždí a Radeček si spokojeně zabrouká:

"To je ale legrace, všichni jedou do Hradce!"

Čibes otvírá další flašku zubama, pan Mikeska se zhrozí v obavě o jeho chrup, načež Čibes jen opáčí:

"Pane Mikeska, zubaři nebudú mět co žrat, když to otevřu otvírákem."

Což byl argument naprosto neotřesitelný...

Timur chodí po busu a nabízí meruňkovici. Nabízí i mě, zavilému to abstinentovi, přestože moc dobře ví, že já rozhodně nebudu a snaží se mne přesvědčit slovy:

"Hippoe si taky dal."

Hippoe je totiž - pro ty, co to nevíte - náš abstinent číslo dvě. Takovéto přesvědčování tedy má svou logiku, ovšem představa Hippa vytuhlého v uličce, kterak se válí po podlaze jak mlha v Tatrách, nevyvolá ve mě a v Dáánovi nic jiného než hysterický záchvat smíchu. Vedle sedící Blek má ohledně Timurovy meruňkovice poněkud odlišný nápad:

"Schovej to na zítřek, než se spustíme z toho topgunu!"

Za malenovickou křižovatkou se prodere dopředu Radeček a fotí si skupinové foto celého autobusu, aby si podle jeho slov zvěčnil prý KULTIVOVANOU SPOLEČNOST. A jelikož příliš nechápeme, dodá:

"Tady někteří vypadají, že by lízali med přes plot!"

Jako správní provokatéři se chceme podělit o dobrou náladu s nebohým Wampem, který musel kvůli práci zůstat doma a až doteď jistě proklíná svého šéfa a přeje mu pomalou a bolestivou smrt.

Z telefonátu stojí za zmínku následující dialog, o který se s námi volající bez ostychu podělil:

"Ty piješ?"

"Já mám inventuru!"

"Oni mají na vojně inventuru???"

Což je pro nezasvěcené narážka na Wampovu maskáčovou uniformu, sloužící jako vycházkový úbor.

Undy vleze až dopředu a zkouší zapnout mp3-přehrávač do zapalovače cigaret. Manipuluje a experimentuje tam s různými drátky, až se obávám exploze, požáru a evakuace. Nic se však nestane, přehrávač se nejprve rozchrchlá, aby se po chvíli rozezněl naplno. Sláva, funguje to! Ovšem co to z něj zní?! To je jako nějaké indické lidovky, nebo co! Zčistajasna se ozve Radeček:

"Ona je ta společnost špatná, já tady kouřím láhve od piva..."

Čibes si všímá sanitky projíždějící kolem nás a poznamená:

"Hlavně abysme dobře dojeli a nepotřebovali tady ty pány před náma."

V tu chvíli se rozezní siréna a majáčky zablikají, Jandera, slyším! a saniťáci jedou za případem. Tak to bylo dost dobře načasované. Možná že pánové v bílých pláštích jedou do Přerova, který je odsud už coby kamenem dohodil, takže to vzbuzuje obavy, zda si nejedou pro Moreho, který by nás v Přerově měl jako obvykle čekat. A že se čekání někdy protahuje, může v extrémních případech býti příčinou deliria tremens, otravy alkoholem a jiných veselých událostí.

K ničemu takovému však nedošlo, More přistoupil na svém obvyklém místě, vysmátý jako vždy, dal si lok zelené a uvelebil se na sedadle, které vřeští hrůzou v předtuše nějaké blízké katastrofy, ale není mu to nic platné.

Teď, když jsme definitivně všichni, béře si Radeček mikrofon, oficiálně nás vítá... jenže vzadu ho nikdo neposlouchá, a docela sami pro sebe si tam zpívají. Radeček to tedy vzdává. Dáán mi pouští ze své empétrojky hymny vybraných hokejových klubů. Velmi trapná mi připadne hymna pro mistry světa ve Vídni, naopak plzeňská je správně bojovná a třinecká je tak ujetá, že se řehtám jak zvýře s tvrdým "y". Rozhodně z ní stojí za to něco citovat (však ji také nazpíval Jarek Nohavica):

Ty pudeš do lochu
pruhovany hochu
kery cyp tě pustil
na ledovu plochu?!

Z toho by mohl být dobrý chorál na sudí. Bolina, Minář, Šindler, Mikula...

Pak poprvé v životě slyším naživo pilotní singl dnešního dne a v podstatě celého výjezdu, "Já chci být" od skupiny Tři Sestry. Dóóóst nabušené kytary a drtivé punkové bicí, moc se mi to líbí. Ještě dva kopáky a začnu slintat...

Po několika dalších skladbách sundávám sluchátka. O pár okamžiků později se zezadu ozve tradiční ZE-SKÁ-LY!!! Tak tedy první vytuhlá holubička, kteroužto se podle všech dostupných informací stává Drag a to jsme sotva kousek od hanácké metropole. Ještě než místní odleželé syrečky způsobí definitivní rozklad Evropské unie, projedeme od Neředína k Novým Sadům, opouštíme mimoúrovňové křižovatky a pár kilometrů za Olomoucí stavíme na první benzince.

Benzinka ta jest oděna ve žlutočerném hávu s logem Slovnaft, který máme v palicích již navždy spojený se jménem našich spřátelených zelených bratří zpoza kopce...

V E - S A - N I ! ! ! V E - S A - N I ! ! !

Škoda, že tu není Sui, ten by si teď s námi užil. Nicméně nakupujeme, popíjíme, dlabeme a přikusujeme, pokuřujeme a pokřikujeme. Pak přijde hromadné skupinové foto před busem a rozeznějí se tradiční chorály. Tedy pokud lze "Telenovely" považovat za bojový chorál. Jestli si však ještě pamatujete budky Vox Populi jisté nejmenované skomírající televize, kdybychom do jedné takové budky nacpali asi tak 20 fanoušků, aby pěkně od plic zařvali na celý národ, co si o dopolední programové skladbě této televize myslí, příslušný chorál by byl více než příznačný.

Ještě jedna perlička k bojovým chorálům: v čekárně před ordinací praktického lékaře sedí tradiční sorta kašlajících, kulhajících, umírajících a tlejících. Jedna vrásčitá babička tam zčistajasna přijímá hovor na mobil, přičemž na celou čekárnu burácí vyzváněcí melodie Ktož sú boží bojovníci...

Po návratu dostáváme pokyn od Radečka, abychom se zklidnili, jelikož se bude připomínat zalehávací pořádek, budou se oznamovat čísla příslušných pokojů, jakož i určovat jejich vedoucí, zodpovědní za případný bordel. Nejprve trojice z klanu Játro Tuning Team, z pochopitelných důvodů situovaná v nejnižším možném patře:

Pokoj č. 341 - Rebels Room

Radeček, MVŽ, Palko, Kačer, Timur, Pralinka

Pokoj č. 342 - Green Room

JOHN.NY, Venab, More, Martyletec, Didak, Deffy

Pokoj č. 343 - Rum Room

Květák, Dáreček, Řidič, Alien, Ivetka, Šídlo

Když dojde na pokoj č. 342, jeho vedoucím jest jednomyslně zvolen More, kterého si osazensvo busu výslovně a škodolibě žádá skandovaným pokřikem, takže ho Radeček určí a More se zmůže na pouhé:

"Hajzlééé!"

Ach, jak kruté, toť konec nočním radovánkám, ranním toulkám a tvrdému spánku na lavičkách v parku s oděvem lesknoucím se jinovatkou...

O napravování pošramocené pověsti 3. patra se budou dále starati:

Pokoj č. 344 - Black Room

Adam, Blek, Mikeska, Čibes, Lvíček

a též:

Pokoj č. 345 - Miroos Room

Miroos + Miroosová

kteří se tam ale nejspíš udělají sami pro sebe (ale fuj! Zas ty vaše hříšné myšlenky!)

Ve čtvrtém patře následně sídlí pěkná směsice:

Pokoj č. 441 - Junior Room

Ramisek, Kenny, Vendas, Arny-X

Pokoj č. 442 - Kůža Room

Kůža, Kuželka, Drag, Kolivo, p_z, Ešli

Pokoj č. 443 - La Squadra Rosa Room

Hippoe, Undertaker, Nook, Keksy, Marťule, Lenka

Pokoj č. 444 - Legendární Room

Kody, Mára, Legendární, Dáán

Pokoj č. 445 - Milda Room

Milda + Dreamy

Jak vidíte, nejburžoaznější číslo - tedy 444 - jsme vyfásli my, čili Legendární room, ale s ohledem na střet zájmů je naším vedoucím určen Dáán.

Nyní se přesuňme do okamžiku, kdy míjíme silniční ukazatel s nápisem Mírov 6km. Všude kolem lesy, marně hledám onen legendární žalář, ačkoliv bych předpokládal, že bude kolem něj vykáceno na míle daleko, aby jim Jirka zase nezdrhnul. A zcela logicky se rozhovor za několik málo minut stočí na tuto nezapomenutelnou postavu z českých dějin kriminalistiky a též na zmiňovaný Mírov. Pan řidič povídá, že nám jej ukáže támhle za tím kopcem.

"Pane Mikeska, ale Mírov už byl!" odvážím se pronést, vybavuje si onu silniční ceduli.

Pan Mikeska opáčí: "Co to vykládáš! Já to mosím vědět, já sem tam seděl!"

Za několik minut nato se zezadu ozývá důrazné: "Chcací!", načež Radeček vzbuzuje horečnaté naděje nafouklým měchýřům slovy:

"Ještě 5 minut 45 sekund. To je jedna cigareta, dlouhá osmdesátka."

A hádejte, kde jsme zastavili? Správně, opět na Slovnaftu, opět zní hlasité

"VE-SA-NI!!!"

a k tomu navíc

"LIBE, A LIBE, A LÍBEJ-TE-NÁM PRDE-LE!!!"

Radeček chce vyděsit pana Mikesku, půjčí si tedy žlutý kýbl s černým logem Slovnaft, nenápadně jej naplní vodou a mohutným rozmachem ohodí přední sklo našeho autobusu. Pan Mikeska ovšem tento vtípek čekal, takže byl připraven. Narozdíl od Undyho, který se v tu chvíli nacházel na sedadle řidiče a něco zase kutil v elektroinstalaci. No poskočil přitom, jakoby sáhl ne na 220 ale minimálně na 600 voltů. Lvíčkovi se povede fantastické foto, kdy naprosto geniálním způsobem zvěční strnulý proud vody ve směru kýbl - sklo.

Následuje tradiční mycí ceremoniál přičemž se odněkud z davu ozve:

"Stěrače stírají, brzdy brzdí!"

Poté opět nastupujeme, rozjíždíme se, pan Mikeska žertovně popojíždí opozdilcům a nakonec znovu vyrážíme na další etapu naší předaleké pouti.

Autobusem zní skladba "Na zdraví!" od skupiny Alkehol, což je pro charakterizaci již drtivé většiny osádky zcela výmluvné. Marťule si ležérně vyvalí kejty a dělá závoru nohama přes uličku. Tuším Kůža poznamená směrem k couralům, kteří neustále přebíhají zezadu dopředu a odtamtud zase zpět:

"Pánové, tady je závora a vybírá se mýtné!"

Tu se z reproduktorů ozvou tóny nějaké písně a v příštím okamžiku ji rozeznávám.

"JÁ UŽ CHCI BÝT, JÁ CHCI BÝT JEN HO-MO-SEXUÁL!!!"

Není třeba zdůrazňovat, že se autobusem ihned rozléhá ohlušující řev a ona skladba stává se ihned naším pilotním singlem pro tento den. Nicméně bujaré nadšení poněkud uvadá, jelikož Kenny je zle a tak za několik okamžiků zastavujeme na nouzovou. S ohledem na výše zmíněnou píseň je to zastávka zcela symbolická: jsme totiž u odbočky směr RŮŽOVÝ PALOUČEK!

Přes veškeré pokusy s igelitovým pytlíkem tedy raději zastavujeme na jistotu a ochotní dobrovolníci pomáhají juniorce s vylepšením jejího momentálního fyzického indispozice.

Pan Mikeska zkouší onen igeliťák, který měl být tou náhražkou - obdobnou blicímu pytlíku v letadle - a dává si jej na hlavu. Ihned se spustí kriminální narážky jako "zatáhnout, utěsnit" a podobně.

Nyní nastává rozverná debata předního sedadla s Čibesem, který se jen tak mezi řečí přiznal, že chodí ke zpovědi a bydlí naproti kostelu. Undy totiž právě pouští Morčata na útěku, tedy legendární brněnské parodisty populárních hitovek, kteří jsou srovnatelní snad jen se servítky si neberoucí kapelou Elektrïck Männ či se Závišem, knížetem českého pornofolku.

Autobusem tedy duní Morčata na útěku a Dáán má takový nesmělý dotaz na Čibese:

"Jak to budeš vysvětlovat farářovi?"

Tu náhle zezadu zazní hlasitý řev:

MALÁ PIČÁÁÁ!!!

Čibes uslyší ono pěkné české slovo a hned že musí ZÍTRA ke zpovědi. Ovšem zítra je sobota, takže by snad měl být šábes a ne nedělní omša, ne? Zazní logický dotaz:

"Ty jsi žid, že chodíš ke zpovědi v sobotu?"

"Vy nejste lidi, vy jste prostě polští židi!"

Což byla docela rasistická odpověď, avšak já dobře vím, že to Čibes tak nemyslí. Znám spoustu jiných lidí (lidí, jo?), kteří tuto větu poměrně často používají a to hlasitě, upřímně a zuřivě. Třeba když přijedou na Bazaly.

Míjíme domeček s obrovskou reklamní ceduli

Motorest Kujebák.

Čibes si toho povšimne a zhrozí se:

"Ježišmarja, já už radši panu farářovi zavolám, ať sa připraví, bude toho dost."

Ježišmarja? :-))))

Nehřeš! Neber jména Božího nadarmo!

Tato hláška mi připomněla vtípek, který jsem ihned dal k dobru do následné debaty o přikázáních:

Mojžíš se vrací z hory Oreb ke svým věřícím a praví: "Moji milí! Mám pro vás dvě zprávy, jednu dobrou a druhou špatnou. Tedy tu dobrou. Těch 40 přikázání jsem ukecal na deset. A teď tu špatnou: >>Nesesmilníš<< tam zůstalo!"

Několik minut nato si Čibes začne hlasitě prozpěvovat:

"Jááá už chci býýýt, já chci být jen ho-mo-sexuááál!"

A Dáán jen protočí panenky:

"Chudák farář!"

Následuje další zastávka, tentokrát na pumpě zn. Agip a že máme spoustu času, tak je prý středního charakteru, tedy i s doplněním zásob. Deset kilometrů poté míjíme nějakou bouračku před obcí Chvojenec, jsou u toho hasiči a asfalt pokrývá slušná vrstva rozlitého paliva, které je již bezpečně neutralizováno protipožární hmotou.

Blížíme se k Jičínu. Z reproduktorů opět zní Alkehol, ovšem tentokrát se do karaoke pustil pouze Alien, který se nyní nachází přímo vedle našeho sedadla a zpívá jako Kája Gott. Když už jsem vzpomenul tuto nestárnoucí ikonu naší pop music, hádejte, která skladba následovala?

Zasvěcení uhodli ihned. Ano, správně, Lady Karneval!

Dáreček následně prochrápe svou oblíbenou píseň "Scotty Doesn't Know". Radeček říká, že se tam zpívá o partnerské nevěře. Poté následuje slovenská profláknutá kapela se svou hitovkou "Ďakujeme vám", na kterou jmenovaný naprosto suprovně a odvázaně paří. To už ale není empétrojka, to je Rádio Impuls, které zčistajasna ohlásí přesný čas a moderátor jako třešničku na dortu dodá:

"Časomíru spozoruje Hamé..."

Což nemůže vést k ničemu jinému než k evropskému univerzálnímu fotbalovému chorálu, který jsme si pro naše potřeby mírně upravili:

"Hamé-Hamééé, Hamé-Hamééé, Hamé-Hamé, Haaa-mééé Haaa-mééé!"

a zcela logicky na něj navázali:

"Kur-vy z Hamé to jsme mýýý!"

Míjíme obec Úlibice. Odbočujeme z okresky na silnici první třídy a:

"Nazdar, Hradec!" "Nazdar, Tolbuchine!" "Ty, tak co? Jak bylo na výjezdě?"

"No ty vole! To mě nesežereš, co jsme viděli v Úlibicích!"

A co jsme tedy viděli? Naprosto brutální, bezostyšný prodej těch největších a nejzhůvěřivějších zahradních kýčů, jaké si jen můžete představit. Nejen ti nařvaní skopčáčtí trpaslíci, ale také psíci, myslivci, lesní a domácí zvěř, no děs! Srdce každého Sasíka zde muselo zaplesat a Přéma Podlaha by se tu nejspíš zhroutil v záchvatu padoucnice.

Vjíždíme na okraj Řáholce a je potřeba navigátor. Ten si není jistý, ale přes veškeré bloudění se nakonec původní záměr ukáže jako správný a pokračujeme dále, aniž bychom se museli vracet ze špatného směru. Projíždíme obchvatem na Jičín, kde se před námi najednou zjeví vejtřaska se žlutým palubním jeřábem. Že by snad...? Ano, zřetelně rozeznáváme rudá písmena ČKD!

Okamžitě spustíme řev a choreo, jak je to jen ve stísněných prostorách autobusu možné:

ČÉKÁDÉÉÉ!!! PRAHÁÁÁ!!! ČÉKÁDÉÉÉ!!! PRAHÁÁÁ!!!

s pochopitelným:

MILÁÁÁN!!! MIKULÁÁÁ!!! MILÁÁÁN!!! MIKULÁÁÁ!!!

Jsme z toho celí natěšení a rozřehtaní, to však jen do chvíle, než zastavíme na rychlochcací na další benzince, kde neteče voda na hajzlu, což je problém, protože se VŮBEC NIC NESTALO a PO NIKOM SE VŮBEC NIC NEMUSELO UKLÍZET!

Nakonec to nějak vyřešíme a jako vždy, viník z toho vyjde nejlépe, trest vyšumí a zodpovědnost žádná.

Kousek před Turnovem, téměř tam kde jsme loni potkali toho legendárního koně, se přiblížíme ke koloně vozidel. Silničáři jsou všude stejní, máme tu jednoproudou kyvadlovku se semaforem, který má strašně dlouhý impuls, takže se uklízí bordel po zemi a vzadu se provádějí maskovací manévry s deodorantem.

A pak už se blížíme k onomu památnému kopci, kde jsme měli loni ten defekt a Deffy si dokonce přesně pamatuje ono místo i přesto, že bylo tehdy pokryto sněhovou pokrývkou. Letos tedy bez zdržení, jedeme a nezastavujeme a už jsme konečně v Liberci. Šněrujeme si to po autostrádě a hledáme Tipsport Arénu. Nějak ji nemůžeme najít a že tuto skutečnost nahlas komentujeme, ozve se Čibes:

"Seru na stadión, hlavně kde je hospoda."

Tu se vlevo zableskne nějaký oranžově modrý nápis. Podívám se a zírám: Tipsport Aréna. Našli jsme to! O to víc pak bylo zábavné sledovat, jak se navigátoři - kteří si Arény nevšimli - mezi sebou hádají, jestli dál pokračovat rovně, vlevo, či vpravo, když už to bylo nejméně pět minut jasné. Přijedeme na křižovatku s úmyslem odbočit ve směru na Arénu, ale auta na hlavní nás nechtějí pustit, je jich moc.

Radeček je muž činu a otočí se na pana Mikesku:

"Tak mi otevřte, já to zastavím..."

načež sleduje dopravní ruch a hledá skulinku. Našel ji.

"Pravá dobrá, ta Felcka počká!"

Nojo, i na tak frekventované křižovatce holt platí pravidlo silnějšího plechu...

Přijíždíme k Aréně a po chvíli váhání to otáčíme na nedaleké parkoviště. Uprostřed obrovské a přitom zcela opuštěné parkovací plochy si buržoazně stojí nějaké auto. Ozve se celkem logický požadavek:

"Pane Mikeska, sestřelte ho!"

Pan Mikeska poslechne, najíždí, ale v posledním okamžiku si to rozmyslí. Nakonec zaparkujeme až někde u kraje, kde stojí nějaká maringotka. Je potřeba zaskočit pro vstupenky a vyřídit ubytování. Že to však bude chvíli trvat, tak nakonec opouštíme autobus, shromáždíme se kolem něj a snažíme se nějak zabavit. Vytáhneme bubny ale nemlátíme na ně. Ani nijak zvlášť nepokřikujeme, necháváme si to na zápas. Tu u nás zastaví další osobák a z něj vyjde pán, který si to namíří přímo k panu řidiči, jako správný kolega z branže si s ním ihned potyká a snaží se mu vypomoct s vhodným místem pro parkování. Prý u nedalekého svijanského fotbalového stadiónu, tedy něco jako u nás na Pasekách, protože Libe-a-Libe-a-Li-be-rec má svůj svatostánek jinde. Tím směrem je prý též naše ubytovací zařízení, takže super. Ještě než vyjdeme, zahrajeme si s Alienem a Řidičem fotbal s lepenkovou krabicí. Těžce to přitom schytám.

Pak už konečně odcházíme a je potřeba pobrat bubny. Dobrovolníci je rozeberou a já když je vidím, tak si svůj arzenál radši vezmu osobně. Ovšem chvíli mi to trvá, protože to není nijak snadné, až nakonec, po pečlivě vyváženém rozmístění veškerých svých zavazadel na všechny ověsitelné body svého těla, vyvrávorám směrem ke svým.

Navigátoři prožlukle podcenili vzdálenost od parkoviště k naší hotelové ubytovně. Popruhy se zařezávají do těla, kovové součásti bubnů nemilosrdně tlučou do slabin a svijanský fotbalový stadion nemá konce. Až jej konečně zbroceni potem obejdeme, a přes křižovatku se dostaneme až k naší ubytovně, pokoušejí se o mne mrákoty, protože jsme klidně mohli přijít z druhé strany, kudy je to mnohem blíž!

Ubytovací ceremoniál je bleskurychlý, však nám také naše vrchnost - po předchozích zkušenostech s hotelem Kovák - veškeré náležitosti zařídila předem. Přestože je výtah v provozu, šplháme až nahoru do 4. patra a hledáme ďábelský pokoj 444. Mineme společnou kuchyňku a záchod a jsme doma.

Po otevření dveří se málem vyvrátím. Abyste tomu rozuměli, tříhvězdičkový hotel Aréna a hotelová ubytovna sídlí v téže budově a klienti jsou tedy rozdělováni do dvou kast: hokejisté, bafuňáři, zazobanci a nezávislí hosté jdou do hotelu a fanoušci, opilci a jiná pochybná individua patří do ubytovny. A podle toho to také vypadá. V porovnání s loňskými studentskými kolejemi je to sice podstatně lepší, ale i tak to tu připomíná spíše kasárna či nějaké lepší vězení, zvláště ty patrové železné sockopryčny. Aspoň že je tu čisto a že na nás v koutě nečíhá blecha, v šatníku moli a v peřinách roztoči. Chcete-li stručnou charakteristiku, tedy značková vojenská ubytovna.

Do samotného zápasu ještě zbývá obrovská spousta času, kterou většina fanklubáctva využije k posilování předloktí od stolu k ústům a já ji individuálně strávím zběsilým poletováním od přízemí do 4. patra a zpět, protože se ztratil modrý buben! Dal jsem jej totiž od opatrování kolegovi z Legendárního roomu a ten se na mě po mém překvapeném dotazu dívá nechápavě jak bubeník na čínské hůlky. Navíc mi ostatní tvrdili, že se dívali než zamkli a buben prý v pokoji nebyl. Takže panika, schíza, stres a jak to dopadlo? Nakonec se ten krám v pokoji č. 444 pochopitelně našel, protože si tam hověl celou dobu :-)

Ostřílení harcovníci Kikina s Davedaxem mě vytahují ven, že mi chtějí ukázat, jaká že alotria tu vyvádějí už druhý den (přijeli totiž včera). Davedax hbitě vyšplhá na šikmý betonový sloupek vedoucí až na střechu tréninkové arény za hotelem, takže se vlastně symbolicky nachází na šikmé ploše. Kikina spatří hlouček kolemjdoucích fanoušků Liberce v dresech - někteří jdou s bubny - a tak je nadšeně pozdraví:

"Libe, a Libe, a líbejte nám prdele!"

Za což jí ostře vynadám, poněvadž nejsme ve Vsetíně, ale v Liberci a tady se sakra budeme chovat slušně!!!

(Co, to jako ve Vsetíně néé???)

(No, jak kdy :-)

Těsně před vchodem do sektoru A potkávám hlouček otrokovických fanoušků, kteří sem přijeli sólo a především přivezli naši tajnou zbraň: Prcka i s bubnem. Už loni byli liberečtí z našich bubeníků na prášky a to jsme přijeli ve velmi oslabené sestavě. A teď jsme tady všichni kromě Pepína, se sedmi bubny v záloze, takže se pošklebuji: no počkejte, Tygříci! Až nás uslyšíte naplno, tak se z toho úplně p-...

Prostě se z toho p-... Já teda nechci být sprostý, ale mě nic jiného nenapadá...

Prostě se z toho p-...POTĚŠÍTE, no! :-)

Prcek je z Tipsport Arény úplně nadšený, tak jako já loni se z ní on letos taky málem p- a jen lituje, že to tam není větší. Líbí se mu tady víc než v Sazka Aréně, což už je co říct.

Pořád máme spoustu času, tak se pokoušíme smontovat zlatý hřeb večera, legendární trojbuben. Několikrát mi upadne virbl a kdyby nebyl zaháknutý za karabinku, třískl by sebou o zem. I tak láteřím jako špaček, ale nakonec, s vydatnou Jardovou pomocí, se nám podaří celou sestavu nějak zflikovat. Ovšem ve chvíli, kdy přivítáme naši soupisku komentovanou na kostce, se Radeček vedle mne opře do svého bubnu, zamlátí a vlivem následných otřesů mi to všechno zase spadne!

Nutno podotknout, že jsme měli vstupenky situované kolem horního zábradlí v našem sektoru, abychom byli všichni pohromadě i s bubny, avšak ochranka nás nechce pustit, jelikož bychom prý ostatním zacláněli.

To jako vlastním, jo?

No nic, s ochrankou prostě nehnem, tak jsme museli až dolů k zábradlí. Nyní si ještě vyslechneme českou hymnu, kdy se v půli přidá celé HFC a pak už to vypukne. Domácí mají 9, 10, dokonce 11 bubnů, což je nejvíc, co jsme kdy kde viděli. Je ovšem třeba říci, že polovina z toho jsou dvanáctipalcové kotlíky, které až tolik nezní. Ovšem v jednotě je síla, takže jsou-li sehrané, může to být mazec.

S dnešním rozhodčím je problém, on je to totiž Švéd, pan Andersson, takže mu případné nadávky budou připadat jako pochvala. Nemáme na něj příjemné vzpomínky (máme vůbec na nějakého rozhodčího příjemné vzpomínky? :-), tuším, že nám doma pískal ten památný zápas se Vsetínem, kde se strhla ta legendární bitka při podávání rukou a on pak rozdal asi milión trestných minut.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI

Přečteno: 11314x (naposledy 6.10.2024, 21:07) | Komentářů: 4

	Komentáře k článku (4)

vanďas: Paráda !!	(23.11.2006)
Perfektní článek, jako vždy !!! Nejvíc mě pobavil onen termín "značková vojenská ubytovna" ;-))). Souhlasím s tím, že Legendovy články by měly vyjít knižně. Tento skvost by si zasloužil spatřit světlo světa !!

Dáán: mazec	(22.11.2006)
Řezňó, mazééééc! Já bych byl pro to nakonec hodit k sobě! To je dílo od mistra! A to jsme teprve v půlce! At to má třeba giga textu, myslím, že bych nebyl sám, kdo by navrhoval vydat knížku tvých článků...

Legendární: To: Martyletec	(22.11.2006)
Jenom na tři :-) To byste asi zešíleli, číst to celé naráz, už tak to má skoro čtvrt mega textu. I když, až to bude hotové, tak to můžeme z Dáánem hodit celé do jednoho souboru pro nějaké HARDCORE čtenáře :-P

martyletec: cool...	(22.11.2006)
tak to s tim zelena se zeleni rikal opravdu Darek... a jeste s tou zavorou to byla Keksy a hlasku k tomu pronesl Lvicek... jinak ouplne super... uz se tesim na pokracovani... jen doufam ze to nebude na nejak moc casti...;)