 ZLN |  POR |
neděle 3.12.2023, 14:30
27. kolo
27. kolo
 SOK | ZLN |
středa 6.12.2023, 18:00
28. kolo
28. kolo
| V | P | SK | B | ||||
| 1. | POR | 17 | 5 | 2 | 2 | 97:54 | 63 |
| 2. | VSE | 15 | 3 | 0 | 8 | 88:64 | 51 |
| 3. | LTM | 14 | 2 | 1 | 8 | 81:74 | 47 |
| 4. | TRE | 12 | 2 | 4 | 8 | 67:63 | 44 |
| 5. | PRO | 12 | 3 | 0 | 11 | 79:74 | 42 |
| 6. | SOK | 10 | 4 | 2 | 10 | 64:61 | 40 |
| 7. | ZLN | 10 | 2 | 6 | 8 | 65:68 | 40 |
| 8. | PCE | 10 | 3 | 3 | 10 | 68:61 | 39 |
| 9. | JIH | 10 | 3 | 2 | 11 | 66:73 | 38 |
| 10. | PRE | 9 | 4 | 3 | 10 | 56:64 | 38 |
| 11. | KOL | 9 | 1 | 2 | 13 | 50:58 | 31 |
| 12. | FRM | 5 | 2 | 5 | 14 | 59:77 | 24 |
| 13. | SLA | 4 | 3 | 5 | 14 | 58:82 | 23 |
| 14. | ZNO | 6 | 1 | 3 | 16 | 61:86 | 23 |
počítáno od 29.12.2006
naše ikonka
partnerské weby
zlínští hokejisté a server www.hfczlin.cz podporují
Máte to doma, je to pěkné, ale nevíte, co s tím? Staňte se Dobrodějem!
| Legendární Dáán | před 17 lety | ... Výjezdy |
|
| DVOUDENNÍ SMRŠŤ V LIBERCI, část třetí aneb VLÁČKY, VLNY A VYSTŘÍZLIVĚNÍ A co se stalo potom? Loni začal druhý den nemilosrdným budíkem a řevem: "GESTAPO!" už o půl osmé ráno. Letos se však nic takového neděje, protože loňští gestapáci mají stále půlnoc. Nehledě na to, že se po chodbách a schodištích válejí tu leštěné holínky, tam gumové pršipláště, onde zas široké klobouky, ba i policejní odznaky, tak jak je poztráceli jejich majitelé při náročné cestě do hajan, broukajíce si přitom: "Po čtyřech, po čtyřech, půjdem dó-mů pó-čtý-řéééch..." Žádné přepadové komando se tedy nekoná, všichni se vyspinkali do růžova (někteří až do zelena), takže se v klidu vstává, uklízí a chystá. Já si ještě musím odskočit vedle do hotelu pro PS2 a ostatní vybavení, ale výtah je v permanenci a stojí se na něj fronta, tak to raději seběhnu po schodech. V mezipatře si povšimnu nakousnuté tatranky, kterak se tam válí na koberci. Na vteřinku mi bleskne hlavou, že bych... ale ne, proboha, až tak špatně na tom přece nejsem! Za nějakou tu hodinku se všichni shromáždíme před vchodem do hotelu a nastupujeme. Pan Mikeska se tváří nějak vážně, až mám takové nepříjemné tušení. A taky ano. Ještě jsme ani všichni nenastoupili a už si pan Mikeska bere mikrofon a oznámí nám zcela v klidu a bez emocí, že tohle byl náš poslední zájezd s ním, poněvadž když někteří po sobě zanechají takovou spoušť, tak co s námi? Krve by se ve mě nedořezal. Po tolika letech spolupráce? Kvůli několika dementním výpitkům? Pak si bere slovo Radeček a vyřvaným hlasem ironicky poděkuje všem potrefeným. Tak tohle je opravdu vážné. Tím spíš, že se vše odehrává v takovém stísňujícím poklidu, žádné řvaní a buzerace, žádné vypjaté emoce. Bouřková atmosféra se pak přece jen trochu vyjasní, když pan Mikeska prohlásí, že se svým prohlášením nijak nechtěl dotknout - jak s oblibou říkává - oněch 99% slušňáků, co se umějí chovat. Nakonec se dám i já do opatrného dialogu s panem řidičem, když si na rozcestí nejsme jisti kam dál. Prohlásím: "Já bych myslel, abychom jeli doleva." Pan řidič oponuje, že se mu to nezdá a otáčí doprava, což se později ukáže jako scestné. Kroužíme po obchvatech a hlavních třídách, mosty, tunely, přes tramvajové pásy, nahoru a dolů. Ptáme se ochotných občanů, ti nás navádějí na úplně opačnou stranu, takže jsem měl asi pravdu, ale to je jedno... :-) Důležité je, že když se dostaneme k onomu několikapatrovému krytému parkovišti a projedeme kolem centra a autobusového nádraží, už víme, kde jsme. Aquapark je jen pár bloků odsud a za malou chvíli jej skutečně najdeme. Veškeré zbytečnosti ponecháváme uvnitř autobusu a jdeme si užívat. Fronta je tam uvnitř krásná, dlouhá a točitá, ale náladu nám nezkazí. Pak se tak nějak všichni roztříštíme na několik skupinek, jdeme si směnit kotel Babek, převléci se a pak už jen směr hurónská čvachtárna. Jako první se pod náporem fanklubáckých tělesných schránek prohýbají všechny čtyři tobogány, i ten hrůzostrašný trychtýř, který pokřtí mimořádnou odvahou také náš Kuželka, nejmladší to chlap z HFC. Naproti tomu já jsem srab a netroufám si ani letos. Černý tobogán jest pln zbrusu nových šprýmů: neónová blikátka ve tvaru zlatavých soustředných kružnic po vnitřním obvodu tubusu, nečekaná a hodně drsná sprška po výjezdu ze zatáčky a nakonec poněkud nižší teplota vody než by člověk čekal. I letos se několik do sebe zaklesnuvších chlapů pokouší rozpoutat běsnící příboj v místnůstce s vlnolamem. Každý kolemsebrodící či kolemplovoucí pozorovatel se raději klidí z cesty (že taková slova neexistují? No, když může existovat kolemjdoucí a nikomu to nepřipadne divné...) K velmi pohoršlivé události pak dojde v kulatém bazénu s umělým proudem. Někteří fanklubáci se nechávají strhnout rotující masou vody, zatímco jiní si vylezou na onen ostrůvek uprostřed, přičemž se tam objímají a za nadšeného řevu písně Já chci být jen homosexuál! provádějí svými těly naprosto výmluvné pohyby. Maminky svým dětem zakrývají oči a zacpávají uši, přesto má však několik ratolestí velmi všetečné dotazy, začež dostanou pohlavek a jsou důrazně vypakovány z umělého proudu pryč. Posléze se všichni rozprchnou směrem vzhůru, aby si v tobogánech zase hráli na nádraží, tak jako loni. Je nás tu více, tak zbude prostor nejen na motorový osobní vlak, ale i na rychlík a dost možná pojede i Pendolino. Tu všichni návštěvníci aquaparku nastraží uši, jelikož z horních pater začne se linout poněkud zvláštní zvuk. Moravský dialekt má na přesnou charakteristiku onoho zvuku jedno velmi příhodné slovo:békání. Zdá se, že lokomotiva je přistavena a vagóny zapojeny. Celým vodním parkem se rozléhají chorály "Naši Ševci ód Dřév-nicééé…" či pokřiky "Jedemé, šé-vcí je-de-me!". Utíkám pro foťák a hledám atraktivní místo k zaznamenání jedinečné a neopakovatelné události, kterak HFC sjíždí v počtu přibližně čtyřiceti hlav najednou. Bohužel už to nestihnu, ale můžu vám říct, že něco takového Aquapark Babylon ještě nezažil. Máme jistotu, že nosnost zde instalovaných tobogánů jest spolehlivě předimenzována a spoje poctivě montovány, protože jinak by bezpochyby došlo k horší katastrofě než na horské dráze v zábavním parku z filmu Nezvratný osud 3. Rej dovádějících lidí, lidiček a dětiček ztuhl. Všichni jen čuměli s otevřenou pusou na ústí žlutého, tedy nejdelšího tobogánu, který duněl nárazy desítek těl, chvěl se, skřípal, ale vydržel! A pak ten slavnostní závěr dole, tak to byl prostě proud lidí, jeden za druhým a furt, sypali se odtamtud jak mince z výherního automatu. Možná jsme měli zavolat panu Guinessovi, zda jsme náhodou nepřekročili rekord v řetězovém skluzu 38 lidí na tobogánu najednou... Ze začátku jsme anonymní, přece jen dresy na sobě nemáme, tedy až na těch několik šál, které nasály chutný chlor. Později však nás už zdejší návštěvníci poznávají a procházejí kolem nás obloukem, protože nikdo z nich netuší, čeho všeho jsme schopni. Chvilku to trvá než to domácí stráví, ale že se nikomu nic nestalo, tak se jen upřímně usmívají nad tou odvahou. Ovšem plavčíci se tváří poněkud jinak. Zejména ten jeden, co to tam má právě na povel a jehož autorita tím výrazně utrpěla. Vyhledá si někoho z naší skupinky (konkrétně Dáána), aby nám jeho prostřednictvím důrazně vynadal. No, pan plavčík nám nevynadal, on nás ve své podstatě zdrbal jak dikobraz nafukovací pannu. Dáán se mu snaží nějak domluvit a říká zhruba toto: "Pane plavčík, my jsme hluční, trochu sprostí, ale jinak hodní. A myslím si, že i lidi jsou rádi za tu atrakci, kterou tady předvádíme. Nic vám tady neničíme, nerozbíjíme a to byste měl být ještě rád. Nejsme jako jiní." Pan plavčík to chápe ale namítá: "Jako jo, ale celej den nám tady řve voda a teď eště i vy. Byste se mohli chovat potišejc, když už jste tu poprvý." Tuším p_z nebo Ramíšek upřesňuje, že už jsme tu byli loni, pročež pan plavčík jen protočí panenky a bezmocně se usměje. Jako na důkaz ozval se náhle strašlivý řev, až krev v žilách stydla. Všichni se nejprve leknutím přikrčili, ale že byl onen řev spíše vítězoslavného nežli zděšeného zabarvení, otočili se po směru zvuku (přicházel všemi směry) a zjistili, že to jenom další skupinka fanklubáků v civilu přepadla místní iglú. Je potřeba nejprve vysvětlit, co to iglú vlastně je. Iglú je takový kopulovitý domeček situovaný v odlehlejší části hlavního bazénu, je celý obložen mozaikou a má několik otvorů: hlavní vchod přístupný broděním a několik oken, jimiž se dá dovnitř pouze připlavat, poněvadž se nacházejí pod vodou. Vypadá to asi tak, jako kdyby si eskymák přes noc postavil ten svůj instantní sněhový stan na svrchní vrstvě grónského ledovce, která pak v důsledku globálního oteplování do rána roztála... No zkrátka velkolepá zábava zejména pro menší děti. Ty však z iglú v této chvíli v panice prchají pryč, protože ono hulákání nese se přímo zevnitř zmiňované kopule. To hrstka našich neohrožených mužů obsadila iglú jako průjmář obsazuje poslední zoufalou toaletu a skupinka ta vztyčila tam fanklubáckou vlajku. "ŠEVCI!!! ŠEVCI!!!" tlačí se halasné skandování neúprostně ven a akustika nám pomáhá rozšířit ozvěnu i do těch nejodlehlejších koutů. Naštěstí se brzy rozhostí klid, protože HFC si nyní zajde na oběd. Scházíme se v nejvyšším patře, posedáme si ke stolkům u onoho kaligraficky působícího brouzdaliště a vyčkáme hrůzostrašné fronty, protože to je zřejmě jediný otevřený bufet s jídlem a pitím ve vnitřních prostorách aquaparku. I zde je chláma, padá spousta hlášek, ale že nemáme s Dáánem vodotěsný diktafon ani pero s nerozpustným inkoustem, nezbývá než si ony perly zapamatovat - a to při naší skleróze prostě nejsme s to zvládnout. Obsadili jsme tedy tři stoly a bavili se dál po svém. Každý si za své rozměněné žetony koupil, to co chtěl, ale že nám nikdo neřekl přepočet žetonů na koruny české, občas jsme se při kalkulaci výsledné ceny šprajcovali. Přesto jsme jim tam nechali velkou útratu, za nákup několika bas piv i různého jídla. More to dokonce zkusil i u prodavačky, zda nemají jeho oblíbený zelený nápoj. Neuspěl. Jedna z nich prohodila k té druhé: "Máme tady chuligány, pozor na ně!" Ájé, to tady asi ještě neměli ty fotbalové... Po obědě jsme obnovili pozastavený jízdní řád a vláčky se řítily jak na frekventované trati střední dráhy Přerov - Břeclav. Řev byl ještě intenzivnější než před obědem, snad kvůli dopingu chmelového a jiného původu. Ještě je nutno podotknout, že to právě Deffy sjížděl tobogán zásadně oděn v chlorované šále, kterou měl buďto na sobě nebo ji za jízdy vítězoslavně třímal v obou rukou. A pak už to bylo pořád dokola: vláček, tobogán, řev, vláček, tobogán, řev... komu to připadlo jednotvárné, utrhl se ke hře na honěnou, na babu a tak podobně. Palko, Kačer, Dáreček, Řidič... docela by se hodily vodní pistole, pomyslel jsem si. Dáán s Morem zatím usádlili svá znavená těla v příjemně vyhřáté vířivce. Padla myšlenka, zda bychom ji nenaložili s sebou a nezabudovali do kumbálu. Vždycky před zápasem bychom se tam prostřídali a relaxovali před naším fanouškovským výkonem. No, nápad je to skvělý, ale nejspíš by to dopadlo tak, že by se odtamtud nikomu nechtělo a všichni by si tam jen lebedili a popíjeli, prozpěvujíce: "Nás hóóókej vůbec nezajííímááá..." No, pomaličku se sbíráme k východu. Mě se z vyhřáté vody vůbec nechce, málem kvůli tomu prošvihnu odchod. Při zběsilém převlékání do suchého hádejte co? Zase problémy s klíčem! Zrovna když člověka tlačí čas, to je jak naschvál! Zase jsem v tom nevinně, ale z aquaparku vybíhám těsně před za pět minut dvanáct. Po vyčvachtání se a převlečení zpět do suchého se několik hladových krků jde najíst do místní jídelny, kde jsme zase trčeli v kilometrové frontě, obsluha trapně pomalá a přitom jsme měli několik málo před čtvrtou odpolední, kdy byl Radečkem nekompromisně určen sraz před autobusem. Tou dobou však Radeček požíval jiných aktivit než počítat stádo Zlíňáků: totiž, Radeček se rozhodl zbohatnout a sice jinak než prací... Spolu s dalšími přihlížejícími totiž hrál na výherním automatu takovou hru, kde vhodíte korunovou minci, která spadne mezi ostatní a posune tak ty před ní a některé z mincí pak již spadnou do kastlíku, nebo přímo do dlaně... nebo vůbec. Přitom se k němu přivtěřila jistá slečna v pokročile důchodovém věku a z fleku začala na sousední mašince přímo gamblersky pařit, chtějíc si vylepšit svou zjevně bezútěšnou finanční situaci. Ostatně na to i vypadala: vypelichaný flaušák, kalhotky s kapsami jak Krteček, boty se žralokem větším než Čelisti..., no holka na vdávání. Přišla za stejným účelem, jako tisíce jiných návštěvníků, tedy nahrabat si co nejvíc peněz, ale ať to krmila jak to krmila, ne a ne ji tam spadnout větší obnos. Když viděla Radečka, jak mu to tam padá, neustále po něm házela takové ty závistivé nenávistné pohledy, znáte to. Zkyslo by z ní mléko. Potkat zlatou rybku, má pro ni jediné přání: "Chcípni!" Oč více Radeček vyhrával, o to více se babka užírala, a kdyby nebyla včas zasáhla ochranka, byla by si babí vztekem uhryzla nějakou tu končetinu. Radeček se tak zabral do hry, že zapomněl na čas. Právě on, který tak zuřivě trval na nekompromisním úderu čtvrté hodiny odpolední. Právě jemu a ještě několika dalším jsme tedy málem ujeli, kdybychom se měli do puntíku řídit jeho povelem. Nasedáme a vyjíždíme zpět k domovu. Čeká nás dlouhá cesta. Většinou všichni vytuhli, sotva se posadili na svá místa. Však také máme za sebou pařbu v Zanzibaru a před chvíli jsme vyšli z aquaparku, který nám dal za těch několik hodin taky pěkně zabrat. Babylon jsme si zcela autoritativně přisvojili. Který odvážlivec by si taky dovolil napomenout rozparáděné fanoušky, že. Nikdo si to nedovolil, všichni si šli anonymně stěžovat na nadměrný hluk plavčíkovi. Měli z nás respekt, i když jsme byli bez dresů, pouze v plavkách. Tím možná nebezpečnější, jelikož jsme nebyli označeni. Ale proooč, vždyť jsme přece byli tak hodní. K žádnému incidentu nedošlo. A jestli přece, tak jen k tomu, že se ze stropu chvějícího se řevem a dunivými nárazy sypalo více omítky než obvykle. Až do první - a také poslední - zastávky na benzince Agip se velice nic nedělo, když tedy nepočítám občasné výkřiky ze zadní části autobusu. Postupem času emoce pana Mikesky zcela vyprchaly a dokázal nám, že nás má opravdu rád i za cenu toho občasného zbytečného průseru. Shrnul to nádhernou větou: "Já nemůžu žít bez vás a vy zase beze mně!" Po tak milé, třepotavé chvilce štěstí, lásky a radosti - kdy člověk blaženě usíná s pocitem usmíření - nemůže následovat nic jiného než brutální nemilosrdné probuzení do reality. Hrůzostrašný řev spustí se zcela nečekaně na nepřipravené klimbající fanklubáky a způsobí nejednu nepřímou srdeční zástavu. Toť nový song Radka s Řidičem, jenž jest jedním z těch výše zmiňovaných výkřiků z ticha, které posléze zcela ovládnou autobus, ač jest vyřváván pouhými dvěma hrdly. "Dám si sedum piv a jednu zelenou!!!" Nojo, no. Zase Tři sestřičky. A že jsme stavěli na Agipce, musím dát k dobru jednu veršovánku: Nowa Agipka stoji, kamijony se tu roji Razowiti se zbroji, čerpadlařka se ich boji Fajně se natankujetě, na hajzel zaisť možetě V zymě tajak tež v letě, nejlepši pumpa na svjetě Agip - pumpa jak cyp! Takovou reklamu dát na bilboardy v království Jarusza Nohawicy, tak by všichni jezdili na benál do Agipky, i kdyby na Shellce dávali basu piv zdarma. Jak už bylo řečeno, v buse je po většinu času ticho. Snad pouze pan Mikeska s Čibesem sedícím na sedadle vedoucího zájezdu prohodili pár slov. Dáána zaujme jejich krátká debata. V rádiu totiž právě hraje písnička Boro, boro od Arash. Dáán si zjistil, že je to Íránec narozen v Teheránu, žijící ve švédském Malmö. A Čibes řekl panu Mikeskovi: "To je ten terorista!" Pan Mikeska na to: "To bude Maďar!" Já jsem si ho spletl s Boratem a tvrdím, že Kazachstánec :-) "Tak co kurva? Usaláma bin Aladdín!" A opět se ponoříme do dřímoty, kdy se probouzíme až na místech, určených k výstupu jednotlivých ospalců. Tedy Otrokovice, Kvítkovice, Malenovice... když dojde na posledně jmenovaný Čamlíkov, přijde ona pověstná geniální tečka za celým zájezdem. Pan Mikeska mi kvůli rozkopané silnici zastavuje na běžné zastávce MHD za křižovatkou v Malenovicích. Ta však není prázdná. Stojí na ní nějký Victor Charlie a zubí se v předtuše spásného odvozu. "Jedětě... Z-lín?" "My ne, my nejsme linkový autobus," vysvětlí pan Mikeska a než si Vietnamčík stačí přeložit do rodné řeči, co mu bylo právě sděleno, stihnu vystoupit, pan Mikeska zavře dveře a frnkne Mai Hoi Tranovi před nosem. "To ne... autóbus?", ptá se ještě zvědavě. "Ne. Ne autóbus," odpovídám vážně, ale v koutcích už mi povážlivě cuká. "To hokej fanklub!" "Tak?" odpovídá zasmušile Mai Hoi, otočí se a posmutněle odchází směrem k nádraží. Počkám až skoro ke kinu a tam se začnu šíleně řehtat, až probudím dva čokly, které se do mého hysterického hýkání přidají stereo. A tato melancholická, leč hodně ujetá scénka jest definitivní tečkou za nejbláznivějším výjezdem za poslední léta. KONEC A nakonec tu pro vás máme s Dáánem překvapení. Básnička o nás. Dá se i zpívat. Zkuste si to, Mach a Šebestová. My prasata z Háefcé Vracíme se z Liberce Dva dny jsme kalili Moc jsme si to užili Maj tam jeden běsný bar Říkají mu Zanzibar Veze nás bez křiku pětadvacet taxíků Radostí jsme bez sebe Lijeme tam do sebe Pivečko, zelenou, Slivovičku pálenou. Potom všichni zvracíme, Když se domů vracíme Na zítřek máme plán Čeká nás tam tobogán Vesele se vozíme Ve vodě se topíme Za Babku oběd dám Vykoupíme celý krám! Vláček jako z nádraží Tobogánem vyráží Dunění mokrých těl To jsem ještě neviděl! Řádíme jak zhulení Lidi jsou už zděšeni: "Přestaňte sakra řvát, Kdo vás má furt poslouchat!" S plavčíkem jsme na nože A to všechno protože Za Ševci jezdíme Fandíme a slavíme (Možná trochu kalíme) |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||
Pro vložení komentáře musíte být přihlášen/a! | ||||||
DVOUDENNÍ SMRŠŤ V LIBERCI (I).DVOUDENNÍ SMRŠŤ V LIBERCI (II.)Hamrlík načal Liberec gólem ve vlastním oslabeníLEGENDÁRNÍ CIRKUS SPARTALegendární má zážitky jak z akčního filmuLEGENDÁRNÍ TŘINECKÉ SEMIFINÁLELegendární zájezd do PardubicNESKUTEČNÉ ČTVRTFINÁLEO vítězi bylo jasné pořád, jen na tom skóre se to neprojevovaloO výsledku opět rozhodla první třetina
Je dobré taková mužstva jako Hradec porážet (254x)Proč Vsetín ano a Kometa ne? (145x)Uděláme peklo? (101x)Féroví Sparťani aneb Jak to vlastně bylo (78x)Přišel čas změnit tradici? Chceme znát váš názor! (62x)Zlínský klub má nové logo (44x)SPARTA PŘIZNALA UPLÁCENÍ! MÁME DŮKAZ! (42x)
Brzké nedělní úvodní buly láká do Pardubic (09.11.2015)Nejnižší návštěva sezóny se radovala šestkrát (25.02.2014)Jak jsem poznal Jaroslava Balaštíka, aneb... (04.11.2007)STARTUJE DALŠÍ ROČNÍK TIPOVAČKY O CENY! (12.09.2019)Tisková konference po polovině základní části (04.12.2013)Ševci - mistři i bez zlata (19.03.2007)Hamrlík načal Liberec gólem ve vlastním oslabení (30.09.2006)