HFC Zlín - fanclub zlínského hokeje: NEKOREKTNÍ VÝJEZD NA SLÁV... DO CHOMUTOVA

ZLN

CHO

[ všechny výsledky ]

ZLN

SLA

středa 4.12.2024, 17:30
27. kolo

SOK

ZLN

sobota 7.12.2024, 17:00
28. kolo

		V		P		SK	B
1.	ZLN	16	3	3	3	80:52	57
2.	VSE	15	0	5	5	90:70	50
3.	LTM	13	2	3	8	77:54	46
4.	POR	11	4	2	9	71:62	43
5.	TRE	10	5	2	8	72:64	42
6.	PRE	11	3	3	8	62:57	42
7.	SOK	10	5	2	9	69:69	42
8.	JIH	10	4	2	10	74:78	40
9.	SLA	8	5	3	9	62:65	37
10.	PCE	9	3	3	11	74:84	36
11.	CHO	7	2	5	12	61:79	30
12.	PRO	6	1	4	15	56:78	24
13.	FRM	4	4	2	13	48:66	22
14.	KOL	5	1	3	15	54:72	20

[ podrobně ]

alda	[2. 12. - 40 let]
Bendis	[2. 12. - 33 let]
CheerVeru	[2. 12. - 36 let]
DieS	[2. 12. - 38 let]
dodopolasek	[2. 12. - 49 let]
Piechy	[2. 12. - 39 let]
stryco	[2. 12. - 38 let]
Upir	[2. 12. - 31 let]
veruu.u	[2. 12. - 28 let]
Voky	[2. 12. - 30 let]
Zdeňa	[2. 12. - 33 let]

Blanička	[Blanka]
Bláňa	[Blanka]

počítáno od 29.12.2006

naše ikonka

HFC Zlín - fanclub zlínského hokejového klubu

partnerské weby

zlínští hokejisté a server www.hfczlin.cz podporují

Máte to doma, je to pěkné, ale nevíte, co s tím? Staňte se Dobrodějem!

NEKOREKTNÍ VÝJEZD NA SLÁV... DO CHOMUTOVA

Legenda | před 9 lety | ... Reporty

Zdá se, že lokálním náplavám se začíná zlínský hokej líbit. Důkazem budiž zvýšená návštěva na Čajkárně v posledních domácích utkáních a naplněné autobusy jak do Třince, tak zejména do Chomutova. Výjezd do exilového sídla neúplatného bosse české extraligy nám navíc vychází na ideální dobu mezi vánočními svátky, takže se autobus bleskově naplnil jako uprchlické kvóty Frau Merkel na konci listopadu. Výjezd to byl luxusní, až se člověku nechtělo věřit, že to tak krásně dopadlo.

NEKOREKTNÍ VÝJEZD DO CHOMUTOVA

ANEB

VÁNOČNÍ MEJDAN U STARÝHO RŮŽIČKY

Poprvé v sezóně jedeme s jiným dopravcem a válíme si šunky v autobusu s vyšší kapacitou jen kdyby nás bývalo jelo víc... Jako, je sice plný autobus a na spoustu náhradníků se nedostalo, jenže z HFC se do busu přihlásil pouhý tucet (!) lidí. Jinak cestuje převážná většina civilistů. Jsou to zájezdníci, přátelé přátel jako na Facebooku, kteří se na hokej do Zlína ze svých domovů sotvakdy dostanou. Tak si tak říkám, jaký asi vytvoří tahle skupina v Růžičkově support, určitě znají nazpaměť všechny chorály a budou následovat veškerých pokynů megafonu (muhehe). No hlavně, že jsme si na schůzi odhlasovali zvýšenou účast na výjezdech. Kdy jindy než mezi vánočními svátky? A tak, po vzoru pana Kodeta z Pelíšků, řvu v tento vpravdě vánoční čas vstříc potemnělé dopolední obloze:

"Fanklubáci hokejového Zlína, vyližte si prdel!"

(I když, původně se mi taky moc nechtělo jet :-D)

Dorazíme na sraz před zimákem a jdeme pro výbavu. Pobereme naši skromnou výjezdničinu, pokocháme se zbrusu novým žlutomodrým nátěrem kumbálu i s tím faceliftovaným znakem HFC a trošku se uvnitř zimáku poflakujeme, takže po návratu před vrátnici schytáme značkového zprda od Radečka, který nás oprávněně seřval, jelikož jsme přišli 3 minuty po plánovaném odjezdu!!!

Stejně jsme pak museli ještě čekat na nějaké opozdilce, kteří i tak nedorazili

Pan řidič spouští automatickou kliku od zavazadlového prostoru, dveře se zavírají, nasedáme, odjíždíme. Na mém místě si hoví obrovský nepromokavý lodní pytel dozajista alkoholického obsahu. Majitel loďáku tvrdí, že je to jeho místo, leč posléze je usměrněn naproti . Velkomyslně promíjím toto nestvůrné faux pas, jelikož dotyčný nemohl tušit, že sedadlo napravo za řidičem je přece navždy LEGENDÁRNÍ!

Radeček nás dle zavedeného zvyku vítá na palubě našeho nového luxusního korábu, v němž si povezeme naše ctěné fanklubácké prdele až do Chomutova, načež přidává několik organizačních pokynů. Luxusní bus ten vybaven jest i klozetem, tento se však z technických důvodů nesmí používat. Asi jezdím špatnými autobusy, ale ještě se mi nepovedlo, nikdy, abych se někdy vezl v busu s WC, na které bych si mohl za jízdy odskočit jakoby všichni chtěli zamachrovat, že teda jakože mají v busech záchod, ale stejně se na něho můžete leda tak kouknout zvenčí. Ale to je jedno, ony ty zastávky na benzinkách mají také svůj kolorit, že.

Ještě jsme ani neopustili centrum města a vepředu už koluje lahev (a později několik lahví) bezbarvého, avšak zcela výmluvného obsahu. Co koluje vzadu, netuším, ale jelikož se ještě před Brnem odtamtud ozvalo: Vy-le-tě-la ho-lu-bič-ka ZE SKÁLY!!!, bude to nesporně něco betonového, podle toho, jak rychle a kvalitně stačila nebohá oběť vytuhnout. Já si mezitím prohlížím velkou ceduli Vítáme vás na palubě našeho autobusu, která je umístěna na ochranném skle přímo přede mnou. Je to sice psáno ve španělštině, doprovázeno ovšem výmluvnými ikonkami a rozuměl by tomu i analfabet. Když si však přečtu nápis ze všech nejvýraznější, začnu se hrozitánsky smát.

NO FUMAR Y VOMITAR!

Nekuřte a neblijte.

Varování pro cestu španělskými serpentýnami v Pyrenejích jako stvořené. . .

O zábavu se nám postará palubní mediální centrum, z něhož nám pan řidič pustí do éteru audiozáznam celého (!) filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntag. Teprve až když anděl v podání Jirky Pechy povzdechne: Já vím, Bohumile, já vím, až teprve potom si povšimnu, že máme v autobusu taky televizi. . .

No LOL. Slušný fail.

Bohuš si nás kúpil všecky, pak jsme ve videotéce přešli na zmíněné Pelíšky (to už jsem se čuměl i na obrazovku), ale než jsme se stačili dostat k muži s koženou brašnou, učinili jsme první zastávku na věhlasném motorestu Melikana. Po dobrém obědě (ta klobása byla jak pro dva) jsme se rozvalili před autobus, načež zvědavě sledujeme několik sanitních a hasičských vozů, kterak se řítí dálnicí všemi pruhy s kvílivým sirénami někam vpřed. Chceme potrollit Radečka, jakožto velitele výjezdu (ty podšálky, prosím vás!) a tak jej tedy strašíme, že je vepředu nějaká strašlivá bouračka, která ucpala dé jedničku v obou směrech na několik hodin. Radeček poplašeně hrábne po mobilu, klikne na aplikaci a ulehčeně pronese:

"Vy jste kokoti, fakt. Hovno tam je, žádná zácpa."

Jsem netušil, že smartfoun je schopen rozeznat i hovno na dálnici. . .

No nic, po dlouhé polední zastávce dáme ještě jednu pauzu jen tak light, na výměnu řidičů (a tekutin v těle, do těla a z těla) a pokračujeme ku Praze. Hranice slovutného města měst pokoříme již po chvíli a pak, jak již bývá na cestách do milované metropole zvykem, hledáme napravo onen pověstný orientační bod, tedy projíždíme kolem věhlasné Haciendy Mexicany seňora Rosity (ano, starej Růžička). Hleďme, pyšná slávistická vlajka na stožáru už mu tam nevlaje. Ani ta chomutovská.

Mineme směr Průhonice a odbočujeme na sever. Přejedeme Vltavu a po chvíli se vnoříme do tunelu. Překvapivě hlasité skandování a popěvky sílí a už dlouho jsme něco takového na výjezdu autobusem nezažili. Abychom to neprodlužovali, posuneme se až do Chomutova, kteréžto město nás překvapí svými trolejbusy a rozhodně nás nepřekvapí svou tmavě kolorovanou minoritou, která již brzy skončí v propadlišti dějin, až se nám sem vevalí hordy ale to si snad ještě počkáme. Zatím tedy my, zazobaní gádžové, blahosklonně kyneme z výšky prvního patra našim pracovitým bratrům. Je to nuda, na přerovský Bronx to tady rozhodně nemá. To takhle kousek vedle do Mostu si zajet, na Chánov či jinam, to by byl aspoň jackass.

Přijíždíme k aréně. Pro ty, kteří jste dosud neměli tu čest, tak tedy chomutovská SD Aréna je moderním svatostánkem hokeje. A to doslova. U supporterů s hesly STOP modernímu hokeji a stadiónům je tato bezpochyby na indexu. Ale ono to má opravdu něco do sebe. Čím hezčí aréna, tím hůř se v ní fandí. Viz Sparta, Liberec, Vary, Třinec, Vítkovice až postaví Neo-Rondo tak upadne fandění i na Kometě. Tedy ne že by to tam poslední dobou nijak neupadalo i tak, ale stejně No zkrátka, není to zimák, je to Aréna. Je pěkná a zafandit se v ní taky dá, když se chce, tak co.

Parkujeme hned vedle autobusu našich hokejek, což je velmi luxusní. Radeček rozdá lupeny, vše probíhá v klidu, nikdo si nás nevšímá, je tu úplné liduprázdno. Uvnitř arény je to samé dveře, samý beton, labyrintem skla a železobetonu prokličkujeme až do našeho sektoru. Přijdeme dovnitř, hledáme místo na bubny. Po několika pokusech se s našimi aparáty uvelebíme na schodech jako kdysi v O2 Aréně na Slávce. Pro dnešního soupeře příměr jako stvořený, protože bývalých Slávistů napočítáme v Chomutově hned pět: Tomica, Červenka, Vondrka, Růžička junior i Růžička senior. A to jim ještě utekl Klepejš za lepším. Jinak, po známých bulvárních skutečnostech u nás vzbuzuje pozice posledně jmenovaného lodivoda chomutovského Titaniku poněkud rozverné veselí. Málokdo si uvědomuje, že než svět objevil Dominika Lakatoše, nejúspěšnějším hokejistou s romskými kořeny byl právě Růža. A taky nejúspěšnějším hráčem, mistrem, olympijským vítězem, trenérem, manažerem, lobbistou, recidivistou a politikem (jako že se ze všeho dokázal vyzout).

Co má společného zápas v Chomutově a Richard Müller?
Dnes je valcha u starýho Růůůžičky!

Pan textař Horáček nejspíš vidí do budoucnosti. Když se koukneme na text zmiňované písně, spousta věcí nám teď v kontextu zní úplně jinak. Třeba:

Dnes je valcha u starýho Růžičky
když jsi malej, tak si stoupni na špičky.
Malej nebo nachlapenej, Cikán, Brňák, Žid
Srdce jako kníže Rohan musíš mít.

A zejména:

Dnes je valcha u starýho Růžičky.
Dej si prachy do pořádný ruličky.

Než jsem stačil dopsat tyto řádky, plné zapšklé české malosti, ubohosti, švejkovin, trapných rejpáren a podobně, z obřího tunelu v podobě nafouknuté pirátské lebky na ledě mezitím vyjíždějí domácí hráči. Jakmile vyjedou naši, spustíme rachot, ovšem umíme to často mnohem, mnohem lépe. Na to, kolik nás tady je, tedy fandění nic moc. Oggy se hbitě chopí megafonu a diriguje. Předtím sice slíbil, že bude naprosto střízlivý, ale byl jak dělo ještě dřív než začala první třetina. Na jeho výkonu to ovšem téměř není znát, takže palec hore.

Akustika je tu velmi slušná, domácí diváci sedí téměř v našem sektoru, vzdáleni v podstatě na délku paže. Hned vedle bubenýřiny se nám uvelebí skupinka postarších puberťáků. A jelikož přímo nad nimi sedí skupinka našich Shoemakerů, potutelně se šklebím v očekávání, co z toho asi bude. Nakonec se nás tu sejde asi tak 70, z toho úporně fandí tak desetina. Co už. Snad průběh zápasu posune náš support někam do vyšší ligy. Také domácí se prezentují poněkud komornější atmosférou. Čekal bych, že tu bude větší řev. Ale tak možná je to proto, poněvadž si stále pletu Chomutov s Hradcem, ani nevím proč.

První jdeme do oslabení samozřejmě my. Co si o tom myslíme, dáme najevo hned v prvním střídání chomutovské přesilovky, kde se nám klucí sešívaný sešli pěkně pohromadě:

SLÁVIJÉÉÉ! HOVNO JÉÉÉ!

Celá aréna nevěřícně zírá a protřepává si ušním mazem zanešené zvukovody, zda nad vznešeným ledem svatostánku opravdu, ale opravdu zazněla tato rouhačská slova.

Ano, zazněla.

Takže jsme za toto rouhání byli náležitě potrestáni. Žíža se už chystal vběhnout na led, ale v tu chvíli sebou švihl o led nějaký Chomutovák, aby do toho v pádu ještě plácl. . .

. . . a G Ó L.

Jakoby zazněla věta odposlechnutá ze soupeřovy střídačky v jednom zápase se Zlínem:

"Dejte jim góla jako první, voni se sesypou a sou v píči, vole."

Tak se mrkneme na statistiky. Góla nám nedal nikdo z béčka Slávie, byl to Slovák Ölvecký (ano, opravdu se tam píše přehlasované Ö), přičemž mu nahrával jiný Slovák, Adam Jánošík. Tak tedy aspoň tohle nám na rtu vykouzlí škodolibý úsměv a děláme si z toho legraci. Slovák. Jánošík. Bohatým bral a chudým dával.

(*Debile! Takhle se navážet do cizích jmen. Nikdo přece nemůže za to, jak se jmenuje.
Co má říkat třeba takový Aleš Píča*)

(*totiž Píša*)

(*Ups!*)

Sorry Aleši, já musel. . . xD

Uplyne sotva pár minut a světe, div se, máme přesilovku. Točíme kolotoč, točíme, Piráti nevědí, kam dřív skočit, ale nakonec to ubrání. Ovšem ve chvíli, kdy se chomutovák vrací na led, Buky se zeptá Kopra: Kam to chceš?, bylo to lotyšsky, Kopr tedy nerozuměl a tak mu Buky napasoval puk mezi výstroj a tyčku tak rychle, že Míra nestačil ani vyšoupnout branku z úchytů.

G Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó L ! ! !

Róóó-berts Bu-karts!

A neuplynuly ani dvě minuty a najednou je to 2:1 pro nás!

G Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó L ! ! !

Dááá-vid Štast-ný!

Tak to je mazec. Davidův první gól, navíc venku a ještě k tomu v Růžičkově. A to měl David přitom tolik prostoru, že stačil svou první ránu ještě dorazit. Kolik zbývá do konce? Minuta a půl, no tak teď to bude slušné tóčo. Ti budou chtít určitě vyrovnat gólem do šatny. To abychom čekali tak pět na tři. Nikoliv, první třetina se dohrává v pěti. A to si ještě v poslední minutě zvesela vyšlápneme na Míru Kopřivu a roztočíme mu tam v obranném pásmu krátký kolotoč. Jakoby domácí byli průběhem hry docela zaskočeni. No u nás je zatím velmi veselo. Skupinka teenagerů vedle nás zfrustrovaně odchází po schodech, načež se za nimi ozve Kuba posměšným pokřikem:

"Tá-hněte domů! Tá-hněte domů!"

"Ty táhni domů, pýýčo!" zní slušná odpověď

Slečna ve vzdálenosti na délku paže od nás si vůbec s Kubíkem užila. Jelikož dává až příliš okatě najevo, jak moc jí to naše bubnování vadí takhle zblízka, Kuba se do toho naschvál opře ještě víc, až si nebohá slečna zoufale zacpává uši a v pauzách mezi jednotlivými notami si ťuká na čelo a i jinými posunky vyjadřuje pochyby o intelektuální solventnosti našeho pana redaktora. Kuba jí ruče odpoví po vzoru Zvolena, tedy dvěma rychlými brutálními údery do bubnu a docela provokativně se přitom šklebí. A já vlastně také trošku trpím, kvůli nevhodným místům v aréně jsme se museli na schody totiž poskládat tak, že byl Kuba nucen si svůj obrovský buben opřít o má záda. . .

Jdeme ven, odebereme si vracenku a stoupneme si do fronty na pívo. Fronta je dlouhá a plná roztodivných individuí. Dva chlapi se tam spolu baví svou chrčivou němčinou zpoza Krušných hor. Nerozumím jim ani slovo. S jinými žlutomodrými souputníky dáme rozpravu o krásném průběhu zápasu a pošklebky kvitujeme některé skutečnosti. Je to dobře našlápnuté, jen vydržet!

Když přijde na řadu na klobásu Paul, dostane na výběr.

"Žlutou, bílou nebo černou klobásu?"

"Já chci zelenou," odvětí náš fanda.

"Já tě vyrazím z fronty, vole!" čílí se prodavač.

Mimo jimé také řešíme přítomnost našich opálených spoluobčanů na pro ně tak exotické kratochvíli jako je sport a hokej zvlášť. Podotknu, že jich tu je fakt dost, načež dostanu odpověď:

"Já tu žádné nevidím."

"Šak je tma, bodejť bys je viděl!"

Ve druhé třetině máme zřetelně navrch. Tedy na hřišti. V hledišti není moc znát, že bychom vedli. Moc se mi líbí naše čtvrtá lajna, kterou Piráti zjevně také podcenili, takže si ve svém střídání na ledě chlapi ze čtyřky pěkně lítají, věší to po manťácích a Kopr marně řve po svých obráncích, aby se mu kurva vraceli do pásma! Do oslabení jdeme ovšem opět jako první my a tentokrát za nic, jelikož těch šest hráčů na ledě nebylo ani omylem. A tedy si poprvé pořádně zahulákáme na rozhodčí a když už, tak to vezmeme všechno pěkně najednou.

PÉÉÉ-NÍÍÍ-ZÉ-E! PÉÉÉ-NÍÍÍ-ZÉ-E!

RŮŽIČKA-A! RŮŽIČKA-A!

Přidáme i posměšné Hooon-za Palaš-čák!, ovšem to už se nesetká s odpovídající odezvou. Oslabení ubráníme a zase jdeme do útoku. Čagy si obkrouží Kopřivu a jeho pecku Kopr sotva vyráží. Taková škoda. Čagy už by si opravdu zasloužil nějaký pěkný gól, za to, jak u nás dře. Sotva se nám však obnovily myšlenky na nějaký ten gól, už je tam!

G Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó L ! ! !

Ro-man Vlach!

Yes! 3:1 v Chomutově! Tak tohle nečekal ani notorický optimista. Napřed to teda vypadalo, že si góla připíše Meduna, ale Vlašák to nejspíš ještě tečoval někde před Koprem. Druhá třetina plyne a v jejím závěru jsme se zase dostávali do šancí. Snad až příliš snadno. Znovu je tu Čagy, znovu David Šťastný, pak ještě Holas, ale nakonec udeří naše elitní lajna. Říčan to luxusně pošle na Bukyho, ten už na Kopra jen: Pocem, kam jdeš? a lup ho tam!

G Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó L ! ! !

Róóó-berts Bu-karts!

1:4 v Růžičkově! Druhý gól Bukyho! To snad není pravda! A naše radost pokračuje dál, Kopr shrbeně odjíždí na střídačku a zastupuje ho chomutovská gólmanská dvojka. A ještě to stále neskončilo, v příštím střídání je za sekání - světe, div se - vyloučen domácí milášek Roman "Nemáš votvírák?" Červenka. No tak to si rozhodně nesmíme nechat ujít. A tedy zplna hrdla posměšně řveme na zkoprnělou chomutovskou arénu:

ČER-VEN-KA-A! ČER-VEN-KA-A!

SLÁVIJÉÉÉ! HOVNO JÉÉÉ!

Na ostatní naše posměšky domácí nijak zvlášť nereagovali. Ovšem tady jsme ťali do živého. Ňáký vesnický burani, hele, se, ty vole, nebudou kurva posmívat našemu Románkovi! A my, do prdele, nejsme žádná Slávie! No co si to dovolujou, ty vole! Následuje hromová bouře nevole a zuřivého pískotu, později se dovídáme, že standardní návštěvníci arény (zřejmě běžní fanoušci z řad asertivních manažerských sluníček s firemními lupeny grátis) nás chtějí za tohle vláčet po soudech za urážku na cti, zatímco ti radikálnější si chtějí navléci kukly a názorně nám vysvětlit, že takhle teda ne!!

Ve třetí třetině už vypadají Piráti na ručník. BU-KY HATTRICK!!!, řveme. Domácí diváci rezignovali a nyní se spíše jen baví fanděním, ovšem stále za - pro ně - velmi nepříznivého stavu. U nás se s nevalnými úspěchy snažíme vyhecovat alespoň to málo, co máme. A to i za takového vedení, což je ostuda. Naše hokejky jsou zatím v pohodě, na ledě se jim až na drobné výjimky daří, na co sáhnou, brankově mámě našlapáno, hrajeme na krásu, občas zamknem soupeře v pásmu, no nádhera. Jak se ale zápas blíží ke konci, jsou domácí stále více podrážděnější. Dvě minuty před koncem nejen, že se mlátí navzájem domácí kotel, tou dobou také Tomica sejme zezadu Piškota a slízne za to osobák. Jen chvíli poté krosčekuje Jánošík, pošle Piráty do tří a k nám se tak zachová přesně podle hesla svého jmenovce: přispěje na gól v chomutovské síti.

G Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó Ó L ! ! !

Róóó-berts Bu-karts!

Tak to jen nářez, Buky dává hattrick! A Holas mu to předložil jak na talíři. Že by konečně nové duo Balaštík-Leška? Našlápnuto mají oba hodně dobře. No konečně se to tady mezi námi fanoušky na tribuně trochu probudilo. To nemůžete takhle řvát celý zápas? SD aréna se vyprazdňuje jak při protiteroristické evakuaci a my si užíváme naprosto luxusního vítězství 5:1. Kdy jindy jsme takhle vysoko vyhráli na cizím ledě a byli jsme toho svědky na výjezdu? No bylo by to určitě hodně dávno. S Kubou vzpomínáme na zápas ve Varech (5:0) v zimě 2010. Možná ale bylo ještě něco...

Já se ovšem nemohu účastnit bujarých oslav v sektoru hostí, jelikož jsem pozván Kubou do útrob SD Arény na tlumočení rozhovoru s Bukym. Chvíli tam čekáme a místní činovníci mají radost, že jim má kdo překládat. No mě zatím chytá tréma, už dlouho jsem nemluvil, no to to zas dopadne. Bukyho si nejprve rozebrala Četka a pak je řada na nás. Buky mluví velmi slušnou angličtinou, ale jede jak tank, rozumím mu sice každé slovo, jenže on prostě mluví a mluví a nejde ho zastavit. Než skončil s odpovědí na první otázku, úplně jsem zapomněl, co říkal na začátku. Tak se holt muselo zaimprovizovat. Pak už to šlo dobře, ale Buky se na konci jen rychle rozloučil a s omluvným úsměvem spěchal zpátky do kabiny.

My jsme se s Kubou ještě hodně dlouho motali v suterénu, než jsme našli spásný východ ven. Po návratu do busu nás čekalo překvapení. Pravděpodobně Paul to byl, kdo si s Radečkem domlouval sázku na dnešní zápas za litr, že dají góla Vlach a Bukarts, a že dáme 5 a více gólů. Jen tak z hecu. Paul namítal, že nemá peníze, Radeček ještě, že mu to zaplatí z karty a nakonec to tedy nevsadili.

Výhra sto litrů!

No ty vole.

Radeček prohlašuje, že i s částkou rozdělenou na polovic by bývali měli s Pilionkou svatbu jako řemen. I ty ženáči, ty už taky myslíš jen na ten chomout! :-)

Opouštíme město, vše v poklidu, střídmé oslavy, bujaré hulákání jako ohlas na komentář našeho zápasu v rádiu a přitom mineme kruhák hned ve městě! No tak to se ale musí okamžitě napravit a na příštím kruháku dáváme povinné jedno kolečko za vítězství. Správně to mělo být koleček pět, jenže již při prvním se náš autobus povážlivě nakloní hodně na stranu, tak to raději neriskujeme a pokračujeme dále. Z videotéky vybíráme Občanský průkaz, ten někteří již prospí, já už mám po filmu také jinou zábavu, ale nakonec po několikahodinové jízdě zastavíme ještě na Mekáči.

Do Brna už je to kousek, tak máme radost, že už budem konečně doma. Společně s Oggym vyrážíme z busu jako první. "Útok!" řvu nadšeně a bereme tedy společně Mekáč útokem. Slečny za skleněnými dveřmi nás spatřily, strnuly, ale když se žlutomodré moře nakonec uklidnilo, přestalo slečnám cukat v levém koutku a dokonce vykouzlily na onu bandu polozpitých fanoušků přívětivý úsměv. V klidu povečeříme a zbytek cesty uběhne jako nic.

Dorážíme před zimák, vykládáme zavazadelník a polovina osazenstva včetně posádky autobusu se jde ještě dorazit do Monaka. Kuba prozíravě vypadl z busu již na Podhoří, takže pro zbytek bubenictva čekal nevděčný úkol všechny propriety uklidit. Vychcaně jim tedy předám klíč a rozdám pokyny, ať si ten úklid vyžerou sami :D Šak to zvládnou to i beze mě. Zvládli to a Bibi byl ještě ke všemu tak hodný, že nás pěkně jednoho po druhém rozvezl až před barák, což byla ta nejsladší tečka za nejchutnějším vánočním pamlskem v podobě krásného vítězství 5:1 v Chomutově a luxusního výjezdu tamtéž.